Výročí: Je to už 67 let ...
Konec války - jména padlých
Nedávno jsem šla ulicí, lemovanou plotem, a za ním kvetly bílé a fialové šeříky. Dědeček, na výroční dny konce války, mne vodil po Praze a ukazoval mi pomníčky padlých českých občanů, kteří se zúčastnili pražského povstání. Samozřejmě, že plynoucí čas všechny bolesti zahladil a dnes si lidé vzpomenou jen zřídkakdy na ty, kteří leželi na barikádách i s vědomím, že se sice dočkali konce těch hrůz, ale přitom byli ochotni obětovat život. Stejně tak se i dnes dívám na desky se jmény českých padlých, které jsou vystavovány na čestných místech a nechybí pod nimi kytice. Ano, čest jejich památce po všechny časy.
Z paměti to lidé nikdy nevytěsní
Babička často pekla tzv. "válečný dort", ale neříkala mu tak. A také pořád zavařovala a dělala zásoby, chudera, jako by měl přijít hlad. Děda, kromě toho, že nakládal vajíčka, dělal sirob z řepy, takže jsme měli ve sklepě pořád zásoby tohoto sladidla. Dával se hlavně do perníkového těsta, ale také se jím pokapávaly dětské kaše. Já si tak maně vzpomínám, že si ho babička dávala do kávy. Dnes se nahrazuje pampeliškovým medem, ale nic jeho chuť a divnou vůni nenahradí. A když byl můj syn malý, tak mi položil otázku: mami, babička asi měla hlad, že? Nerozuměla jsem, proč se na to ptá. Až jsem pochopila, že ho udivuje, jak trvá na tom, že se jídlo nesmí vyhazovat a zbytky zabalit a dát do ledničky. Nikdy jsem nezapomněla, abych jim tzv. přilepšovala tím, co by si nikdy nekoupili, i když na to měli. Vím, kam peníze ukládali - na knížku, abychom měli něco na přilepšenou, kdyby zase náhodou něco přišlo. A tak jsem to dělala a dělám i se svými rodiči, i když mám nyní jenom mámu. Ona si nic nekoupí, co si myslí, že je drahé a každý den mi vypráví, kolik zase utratila! Kupuji ji, co má ráda a ona mi pořád strká peníze do takového velkého hrnku, aby mi nezůstala nic dlužná. Ne, to není nějaká mezigenerační solidarita, ale láska a strach z prožitého, modlitba za to, aby se už nic takového nestalo.
... podpultovky
Byla to šedesátá léta, pro nás, šťastná šedesátá léta. Otevíraly se moderní samoobsluhy, zboží bylo pěkně balené, sem tam se něco shánělo a lidé byli pyšní, když mohli mít podpultovky. Něco, co druzí nemohli mít, protože prostě neznali třeba paní Švecovou ze zeleniny, která po vzájemném mrknutí oka něco zvláštního (třeba sáček mandarinek) schovala pod pult. "To mám z pod pultu," šeptaly si ženy a ukazovaly si zboží : halenky, svetříky, jemné punčochy. A za to dostala prodavačka také něco: kafe dovezené z Německa, levandulové mýdlo krásně zabalené z Francie apod. Z nedostatku se rodí všelijaké nešvary a nespravedlnosti, které přerůstají do nežádoucích stavů. Ale já si vzpomínám, jak se ženy svou jedinečností, že jim "paní Helenka něco schovala", chlubily a cítily se tím vyznamenány nad ostatními. I když nechaly nějaký ten tuzér za tu ochotu. Někdo řekne - korupce! Tak jistě, že to lze tak nazvat. Ale také - určitá vůle, mít něco lepšího, nějaký ten nadstandard. Silonky, Jakobs, mandarinky, banány, elegantní svetříky a plizované sukně, první rifle… mít se líp, mít vůli budovat přiměřený životní standard a udržovat ho. V tom je projev vědomí si důstojnosti.
Závěr
Mám ráda staré lidi, protože mají srdce na pravém místě, čest i hrdost (vím, že jsou výjimky). Děkuji jim za to, že jsem pochopila, co je to láska, rodinná solidarita a úcta k životu, již v dětství. A tak chápu jejich poselství jako motivaci k vlastním činům a skutkům. Vím, že nadbytek nemusí trvat věčně, vím, že člověk musí s nedostatkem počítat, a tak myslet na budoucnost dřív, než zbytečně "probendí majlant", jak říkával můj dědeček. Naučili mne se nepoddávat momentálnímu nedostatku a mít víru v dobré věci. A já ji mám, protože je na světě, díky slušným a hodným lidem, víc lásky, než toho zlého, a proto musí ta láska a vůle k životu převážit.
Před 67. lety skončila válka - není to ani celý lidský věk. Krátká historie. Uvědomujete si, co jsme všechno za tu dobu společně prožili v této zemi? I přes to, že se nám občas něco nelíbí, že proti něčemu protestujeme, stále si myslím, že počet slušných a hodných lidí, už potomků těch, kteří prožili válku, je stále stejný. Ať je vždy opláceno dobro za dobro, ať jsou ctěny všechny oběti a jména lidí, kteří svou vírou a i smrtí, posunuli vždy k lepšímu svět, nezapadnou v prachu za cválajícím časem.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016