Politika: Kontrola je sice nepopulární, ale nutná

Místo ordálů, Božího soudu jsme si zvolili pojem spravedlivého soudu na základě zákonů, které odhlasují zákonodárci v zastupitelské demokracii. Je to větší jistota, než spoléhat na Boží milost? Já spoléhám na obojí, někdy jsem si božskou spravedlností jistější, zvláště, kde spolehlivě nefunguje lidská. Snažím se být poctivá jak ve víře v Boha, tak i ve víře v lidi a v lidskost, a to proto, že obojí obsahuje posvátné slovo "spravedlnost". Láska, ve smyslu agapé by měla mít stejné poslání jako ve smyslu soucitu a pravdy, u lidí. Ale v poslední době se mi zdá, že se dějí události, které se stát neměly, ale staly se a nedají se odestát, napravit, zapomenout. A to všechno se nemuselo stát ...    

Důsledné kontroly se opomíjejí

Nejvyšší kontrolní úřad uveřejňuje plán kontrolní činnosti na svých stránkách a kromě toho i výsledky kontrol, které jsou pro státní i nestátní organizace  velmi poučné. Zvláště pro ty, kteří webové stránky NKÚ sledují. Vedoucí organizace, při svých interních kontrolách, by měl čas od času tyto nálezy sledovat, brát je jako příklad možných chyb a současně by měl mít archivovány všechny nálezy svého úřadu a vydáváním příkazů směřujících do nitra organizace by měl činit nápravu chyb, které NKÚ vytkne. Kromě toho by měl také fungovat interní audit. Ten by měl být obsazován zaměstnanci, specializovanými na provádění kontrol a metodicky působit na organizaci a musí počítat s tím, že je na "kafe a pokec k popelníku" nikdo zvát nebude. Lidé jim dávají někdy i hanlivá jména. A co oni budou komu radit, sedí si tam v kanceláři a bůh ví, co mají na práci. Je to jedna z nejnevděčnějších prací, jaká existuje. 

… rutina v praxi a přijímání nových zákonů

Že se z toho užitečného pro chod organizace děje jen velmi málo, má příčinu v tom, že se lidé nemají často vůli těmto pokynům a metodickým radám podřizovat - buď jim nerozumí, nebo jim nevěří anebo si myslí, že to umí líp, díky svým dlouholetým zkušenostem. Spoléhají raději na své znalosti, na rutinu, kterou si vytvořili v určité době a na nové věci se dívají nedůvěřivě a nechtějí si své znalosti často ani "oprašovat", protože tuší, že je to "zbytečný", když se zase za týden všechno změní, ale jádro problému se nezmění. Jen přibydou papíry, tabulky a tanečky, aby byli "jedni víc důležití a brali víc peněz". Tak to si myslí lid, to vím. A lidé, kteří nejen mají kontrolu provádět, ale také kontrolní mechanismy bezpečně ovládají, mají možná sevřený žaludek před každým kontrolním termínem, kdy se na ně snese vlna špatně utajované zášti kolegů.

... ty pán já pán

Holt, v Česku platí - ty pán, já pán a jaképak povyšování se nad druhé. Já všechno vím líp. Jenže, platí, že neznalost zákona neomlouvá a lidé v praxi nestačí sledovat smršť právních předpisů, které "pořád něco vyžadují, pořád s něčím otravují a zbytečně buzerují", takže mají tendenci si všechno zjednodušovat a uplatňovat svoje metody, které mají pod kůží a které jsou určitě správně, když byly dobré před dvaceti, třiceti lety. Dalo by se říci, že v základě stále platí, jak má vypadat stavební deník, Protokol o předání a převzetí stavebního objektu, Protokol o předání a převzetí staveniště, až na ten detail, že postupně každý následující právní požadavek přidá kolonku, která, když není zohledněna, tak se takový protokol může stát částečně neplatným. Tento nedostatek může odhalit například vnitřní kontrola, kterou komisielně provádí čas od času vedoucí nějakého útvaru a pokud shledá vážnější závady, zaviněné neznalostí předpisu, pak následuje postih a za ním i nenávist a touha po pomstě. A pracovněprávní vztahy se zhorší tak, že nakonec může dojít i tomu, že někdo raději svou práci opustí a jde si hledat jinou.  

A důvod? Možná, že jeden je pochopitelný…

Tak jako v našem státě existuje celá řada právních předpisů, neustále se novelizujících a lidem, kteří nemají právní vzdělání, často nesrozumitelných, tak v organizacích existuje celá řada interních předpisů, které aplikují právní předpisy k operativní činnosti. Jaké jsou kvality, to je různé. Záleží na tom, kdo je dělá. Pokud se někomu zadají a ten se pořádně neseznámí s chodem organizace, pak je neušije na tělo organizace a lidí musí hodně, hodně přemýšlet, jak je přizpůsobit k plnění svých úkolů a mohou se zmýlit. A už nastoupí nějaký kontrolní orgán, který je za to sepsuje, za ním pak následuje osobní postih vedoucího, že nebylo něco dodrženo, co mělo být a organizace dostala pokutu, a basta ...  

Lidé se bojí o místa a také  se obávají postihů ...

V úvodu článku jsem se zmínila o spravedlnosti a lidé po ní touží. Pokud je někdo spravedlivě postihován a má možnost se proti výsledkům kontroly ohradit, což by mělo být součástí protokolu, pak by tak měl to učinit a jeho výhradu proti protokolu by měl kontrolující vedoucí vzít na vědomí a poznamenat svůj náhled. Jenomže, lidé se často bojí za sebe vzít, aby si někoho nepopudili, a raději snesou postih, byť se jim zdá nespravedlivý, což jim do vědomí zaseje semínko zloby a touhy po božích mlýnech, co stále melou. A to vnáší do pracovních kolektivů nedůvěru, pocit nespravedlnosti a lhostejnosti. A činnosti začínají ve své kvalitě upadat.  

Ale to je všechno jinak…

Moderní úřad, který zachází s veřejnými prostředky a dotacemi, by měl předně vybudovat své interní kontrolní mechanismy a metodické pokyny k provádění operativních a rutinních činností v souladu s platnými právními předpisy. Na poradách by měl vedoucí vysvětlit svým podřízeným zaměstnancům nové požadavky, současně s nimi prodebatovat těžkosti, které mohou neporozuměním předpisů  nastat a eliminovat je. Tak, aby se oddělilo lajdáctví a lhostejnost od nemožnosti plnit pokyny. Jsem nějak na vážkách, zda takové úřady, jako je například ROP nebo ministerstvo se dají řídit manažerským způsobem. Myslím, si, že vedoucí takové organizace by měl mít ke svým útvarům a vedoucím bližší vztah, diskutovat s nimi a dbát jejich rad i připomínek, stejně jako vedoucí ke svým zaměstnancům, protože nelze předpokládat, že tam pracují samí hlupáci. Naopak: zatímco vedoucí nemusí všechno detailně znát, jaké procesy řídí, měl by mít ve vedoucích funkcích pracovité a spolehlivé lidi, s kterými komunikuje a jejichž rozumnými radami se i ze své pozice dokáže řídit. Pokud jim nedává najevo, jak je nad nimi povznesen.

Právo se hájit, hájit svá práva a oprávněné zájmy…

A pokud se stane taková patálie, jakou známe z kauzy ROP Středočeský kraj, pak místo, aby se pečlivě prošetřilo, zda všichni plnili své úkoly bezezbytku a zda jsou všechny kontrolní mechanismy naplněny, zda jsou protokoly pravdivé a jaké vztahy mezi lidmi v procesu panovaly, jeden hází vinu na druhého a z toho není úniku. Vedoucí takové organizace a i jiných organizací, pokud je mu něco vytýkáno, by měl mít příležitost podat řádný rozklad z období své činnosti na podkladě doložitelných dokumentů a pokud se má něco vyšetřovat, pak by měl tento podklad sloužit k jeho obhajobě před tím, než se mu začne něco dokazovat. Je to spravedlivé? Každý člověk má právo na spravedlnost ve všech ohledech a právo chránit své oprávněné zájmy a práva s přihlédnutím ke všem okolnostem dřív, než bude pod silným negativním tlakem. Hrubě porušit pracovní kázeň může kdokoliv. Otázkou je, i v novém zákoníku práce, co to znamená. Myslím, že se blíží doba, kdy by se nad tím měli zákonodárci vážně zamyslet, aby tento pojem jasně pojmenovali. Někdo porušil vážným způsobem své povinnosti v pracovněprávním procesu, a to tak, že se mohl dopustit i trestného činu. Měl by mít prostor se hájit a obhájit se. Nic nevzniká z ničeho.

Úředníci, úřadujte

V naší zemi je mnoho úředníků a úřadů. Je možné, že se mnozí lidé z dob socialismu ještě neprobudili a nové odpovědnosti i změny v operativní a rutinní činnosti důsledně nezařadili do svých interních předpisů. Není žádné umění někoho arestovat a vyšetřovat. Ale je umění zvážit, zda všechny úřady a úředníci jsou schopni plnit úkoly na požadované úrovni a zda jsou, a to je důležité, správně řízeni nadřízenými orgány. Zda je správně nastaven, jinak podle platných právních předpisů, kontrolní systém a zda kontroly provádějí lidé, kteří jsou vyškoleni a mají kontroní mechanismy správně nastaveny. Pokud se tak nestane a nesevře se státní správa i samospráva do těchto ochranných vazeb, pak budou stále stát na hraně problémů, které mohou být, v konci vážný dopad na jednotlivce i na celý stát. Právo, kterým jsou úřady a úředníci vázáni, vyslovuje požadavky i sankce a mělo by být srozumitelné a jasné pro všechny, kteří jsou jím vázáni bez ohledu na jejich vzdělání.