J. Hirsch vypráví ze zápisů Talmudu
"Ocas Hada pravil k hlavě jeho: Jak dlouho budeš prvá? Přenech mi vůdcovství! I nastoupil ocas vládu. Plazil se přes potoky a vydal se do nich, přes požáry a ocitl se v nich, přes trní a bodláčí, a rozbodal se. Tělo hadovo bylo děsně poraněno. Proč asi? Ježto byl ocas a nikoliv hlava vůdcem. Tak jest to i s lidmi. Následují-li malí velké, pak vyplňuje Bůh přání jejich, následují-li velcí malé, nestává se ničeho, než neštěstí."
A ještě o pomíjivosti moci královské:
"Dítko, jemuž jest pouze jeden den, nepotřebuje chrániti lasiček a myší, neb tyto prchají před živým člověkem, kdežto musíme i sebe mocnějšího vladaře, zemře-li chrániti nejmenších hlodavců". A to platí pro všechny časy...
David a Saul
A tak následník trůnu rozptyloval Saula svou hrou, Saul je po tomto prvním setkání donucen vytáhnout proti Filištínským. A na válečném poli se setkávají podruhé. David je poslán s obědem za staršími bratry, kteří patřili k Saulově armádě. Až v ležení se pak dovídá, že přes tři metry vysoký Goliáš, od hlavy až k patě obrněný, vyzývá již po čtyřicet dní Izrael, aby vyvolil bojovníka, který by měl tu odvahu se mu postavit. A pokud ho některý Hebrej porazí, Filištínští se poddají vítězi. Král Saul nabízí bohatství i dceru, najde-li se některý z bojovníků, který by měl odvahu bojovat s Goliášem, Přihlásil se David. Saul sice o něm pochybuje, ale všichni ho přesvědčují o jeho statečnosti. A tak navlékli Davidovi těžké brnění, leč David svlékl zbroj, protože by se v ní těžko pohyboval a bere do ruky své zbraně: pastýřskou hůl a několik kamínků.
"Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?" vysmívá se Goliáš (IS 17,43).
"Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem," odpovídá David, " já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil." (IS 17,45)
Vyňal kámen z mošny, mrštil prakem a ranou do čela Goliáše zabil. Obrovským mečem sťal zabitému hlavu.
A za Filištínskými, kteří začali zmateně prchat, vyrazila celá Saulova armáda. Saul slyší, jak dav vyzdvihuje Davida a jemu spílá. A navíc, když se dozvěděl, že David byl Samuelem pomazán, jeho prvotní žárlivost se proměnila v nesmiřitelnou žárlivost a zášť. Již druhého dne po bitvě mrštil kopím po Davidovi, který hrál na harfu. Vzápětí dal Davidovi velení "nad tisíci" s tou myšlenkou, aby chlapec raději zemřel v boji, než rukou Saulovou a když se do Davida zamilovala Míkal, Saulova dcera, žádal Saul věno, jimž chtěl vlastně Davida vydat do rukou Filištínů. Nežádal nic jiného, než „sto pelištejnských předkožek“. (IS 18,25) David přinesl dvojnásobek a Saul vyzval své lidi, aby Davida zavraždili. Míkal však pomohla Davidovi uprchnout oknem. Saulovi vzkázala, že David onemocněl, a tak si Saul nechal přinést Davida i s lůžkem, ale stál s myšlenkou na vraždu nad prázdným ložem. Naštěstí se však jeho přítel a královský syn Jónatan ho varoval před dalšími Saulovými vražednými úmysly.
Od této chvíle vrší Saul jeden zločin za druhým ...