Vyslov své tužby...
Tak ho oslovil Bůh ve snu a Šalamoun mu odpověděl: "Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem." (1 Kr 3.9). A Bohu se zalíbilo, že král není chamtivý a tak mu jako přídavek dal nadbytek moudrosti, bohatství a slávu. Ze samého nadšení.
Šalamounův slavný soud
Před vladaře předstoupily dvě ženy s jedním dítětem. Obě uplatňovaly nárok na své mateřství a vladař měl určit, která z těch dvou je skutečnou matkou a která uplatňuje nárok na dítě jen ze zoufalství, že svého vlastního pozbyla. Šalamoun dal přinést meč a navrhl, že dá nemluvně rozetnout na dvě poloviny. Jedna z žen souhlasila, ale ta druhá se obrátila k Šalamounovi se slovy: "Dovol, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!"(1Kr 3,26).
A právě tato žena, které tolik záleželo na životě toho dítěte, byla jeho pravou matkou.
Stavba Jeruzalémského chrámu
Podle dnešních rekonstrukcí se jednalo o stavbu 30-40 m dlouhou, 10 metrů širokou a 15 metrů vysokou., Chrámová stavba se zvedala na pahorku Mórija. Palác u chrámového nádvoří se stavěl 13 let. Bibličtí numerologové však v čísle 13 vidí vzpouru člověka a odpad od Hospodina.
Obraz blaženého věku
Právě proto, že se dějiny tolik opakují, je dobré si připomínat i ty dávné příběhy, které mají příkladný i varovný ráz. Všeho moc škodí! O Šalamounově slávě se píší hotové divy! Ovšem jeho sláva již nespočívá v moudrosti, dobrém vladaření, ale v pěstování moci a ve velkém bohatství, jak je v Knize královské uvedeno. Všichni králi Šalamounovi nosili dary a šlo zřejmě o dary každoroční, buď to byly poddanské dary anebo také poddanské poplatky, či spojenecké poplatky, jak dokládá pan prof. Bič ve své knize Výklady II. ke Starému zákonu. A dále pokračuje ve své úvaze, že takové dary se velkokrálům v Orientu nosily. To, že král Šalamoun měl na svém dvoře úřednictvo, dokládá fakt, že ve zprávě o dovozu a vývozu koní a vozů i o jejich cenách měl kdo rozhodovat. Egypťané byli zřejmě hlavními dodavateli koní i vozů (Dt 17.16 Iz 31.1.3 Ez 17,15). A Šalamounovi lidé zase zprostředkovávali tyto nákupy chetejským a aramejským králům. Vše tedy kypí a vrcholí. Všechno, jakoby to už mělo tak zůstat navždy. Ale zcela tiše a neviditelně se připravuje katastrofa.
Krize Šalamounovy veleříše
Ženitby Šalamounovy (Ex 34,15n Dt 7,3n Joz 23,12)
Král Šalamoun zřejmě, jak se popisuje v literatuře, ovládal celou oblast od Babylónie až po Egypt (viz též:1 Kr 5,1). Z toho vyplývá, že mu byli poddáni i místní králové, kteří mu dávali své dcery za manželky. Prof. Bič:" Tím, že se dostaly do Šalamounova harému, ať už jako jeho manželky nebo ženiny, bylo jasně doloženo, že i národy, z nichž pocházely, jsou v osobě izraelského krále podrobeny Izraeli a tím i Hospodinu. A kvůli těmto ženitbám byl Šalamoun kritizován" "cizinky odklonily jeho srdce k jiným bohům". A tak jsou jmenována konkrétní božstva: bohyně Aštoret, bůh Milkóm (Moloch), Kemóš (2Kr23,13). Božstva., která nejsou v výslovně pojmenovaná, zřejmě nezasahovaly tak bezprostředně do Jeruzaléma. Ale při velké a radikální očistě tamní bohoslužby za krále Jóšijáše (r. 622) jsou zmíněni také Aštoret, Kemóš a Moloch (2 Kr 23,10.13).
Zrada na Hospodinu?
Říká se, že král Šalamoun "totéž udělal pro všechny své ženy cizinky". Ale profesor. Bič ve své knize Výklady ke Starému zákonu II. nabádá, abychom to chápali střízlivěji. Jeho kritici ho obviňovali z toho, že "ve svém stavebním zápalu udělal něco, co pozdější doba pociťovala jako zradu na Hospodinu". Pokud se přikloníme k tomu, že král Šalamoun byl moudrý (1Kr5,10n), pak i v budování svatyň pro cizí božstvo se jistě skrývalo moudré jádro.
... Jak na nebi, tak na zemi
Toto staroorientální pravidlo si můžeme připomenout právě v této souvislosti. Na zemi vidíme krále Šalamouna jako krále nad králi, na nebi Hospodina - Boha nad Bohy. Na zemi má Hospodin slavný Chrám hned v sousedství králova Paláce, protože on je Bohem svého pomazaného, ale symbolicky má celá králova družina své svatyňky kolem Jeruzaléma, aby bylo všem jasné, že bohové národů jsou podrobeni Hospodinu. (Dt10,17,Ž95,3 96.4 97,9 atd.). Ovšem v praxi, jeho zapálenost pro tuto myšlenku, tento velkorysý projekt, posílila, a nikoliv paradoxně, vliv pohanských kultů, kterým Izrael velmi ochotně podléhal. A proto jeho současná doba nemohla pohlížet na jeho úsilí jinak, než jako na zradu na Hospodinu.
Hospodin mluvil s králem Šalamounem přímo (1Kr 3,5 9,2)
Král Šalamoun nebyl zavržen přímo pro svá nedomyšlená rozhodnutí, ale dostalo se mi připomenutí, jaké důsledky budou mít jeho rozhodnutí pro budoucnost. Království bude předáno Jarobeámovi a trest dopadne na jeho syna Rechabeáma, Šalamounovu rodu zůstane jenom "jeden" kmen, kmen Juda. (Septuaginta hovoří o dvou kmenech, Juda a Benjamín. Kmen Benjamín spíše, jako Ráchelin kmen) náležel k severnímu Izraeli, ale pokud byl spojen s Judou, pak představoval odpadlý sever a tím podepřel nárok Judy být nositelem zaslíbení daných Izraeli (Dt 33). Důvody těchto rozhodnutí mohly být tyto: pokud byl ponechán judský stát rodu Šalamounovu pak je splněn dávný slib králi Davidovi (2S 7,12.14-16 1 Kr 2,4). A druhým možným, důvodem je vyvolení Jeruzaléma a také zachování chrámu, který Šalamoun vybudoval pro Hospodina.
Šalamounovi protivníci
Už za Šalamounova života povstávali proti němu jeden protivník za druhým. Prvním byl edómský princ Hadad (Gn 36,31-39). Právě princ Hadad byl ten, kterému se podařilo uniknout se svými lidmi v době edómského povstání proti izraelské nadvládě (2S 8,14), ale zřejmě byli při něm Izraelci pobiti (viz také zmínka o jejich pohřbení). Princ Hadad pak unikal se svou skupinou přes Midján a Páran a tak se dostali do Egyopta. Dalším Šalamounovým protivníkem byl Aramejec Rezón, služebník aramejského krále Sóby Hadad-ezera, který utrpěl od krále Davida porážku (2S 8,3-6) a poté Rezón opustil svého pána. Až po Davidově smrti se pokusil Rezón setřást izraelské jho a Šalamoun musel vtáhnout do Sóby (2PA 8,3). Trvalého klidu však nedosáhl.
... pozdvihl ruku proti králi
Významným protivníkem krále Šalamouna se stal jeden z jeho služebníků Jarobeám, Efratejec z vesnice Seredy. Jarobeám měl neizraelský původ. Ovšem, nepozdvihl ruku proti králi přímo, aby ho udeřil. ale znamená to, že připravoval vzpouru. Ale toto spiknutí skončilo pro Jarobeáma neslavně. K jeho vzpouře se přidává i prorok Achijáš Šílonský: ten roztrhá svůj plášť na 12 kusů, každý ten kus znamená jeden izraelský kmen. Deset kusů dal Jarobeámovi na znamení, že celý severní Izrael bude odňat davidovské dynastii a dán jemu. A Šalamoun se rozhodl, že Jarobeáma odstraní, můžeme se domnívat, že právě pro Achijášův výrok o "trvalém domě", o kterém se určitě doslechl. Jarobeám uprchl a našel ochranu na dvoře faraóna Šíšaka (Šešoka). Ten byl prvním z 22 libyjské dynastie, který nastoupil na trůn kolem roku 950 př. Kr. A zpátky se Jarobeám vrátil až po smrti Šalamounově.
Šalamounova smrt
Král Šalamoun vládl kolem poloviny 10. století př. Kr. Délka jeho vlády, stejně jako u krále Davida, se počítá zaokrouhleně - čtyřicet let (2S 5,4 srov. 1 Kr 2,11). Zmínka o jeho smrti a pohřbu je stereotypní.
Pokr. Rozdělené království - Rechabeámova hloupost