Církevní majetek: Část 5 - Státní dirigizmus

Stát byl stále více centralizován. V tomto duchu dynastický absolutizmus a později osvícenství formovaly církev podle svých představ do nástroje státní moci a součásti státní administrativy. Osvícenství vyrůstalo z přeceňování rozumu a podceňování víry. Stát má podle josefinismu, místní odrůdy osvícenství, pečovat o blaho lidu. Vazba církve na papeže byla záměrně narušována. Stát reprezentovaný Habsbursko-lotrinskou dynastií se stával poručníkem církve a usiloval i o její vnitřní přeměnu v duchu liberálních ideí. Na konci tohoto období však stát v duchu osvícenství přestal mít zájem na výlučnosti katolického náboženství, povolil všem náboženskou svobodu, nesáhl však k odluce státu od církve po francouzském vzoru. Stát se formoval ke konci tohoto období stále více jako občanská společnost, i když nedošlo k oddělení státu a církve.

5. etapa od 18. do 20.století (1740 - 1918) - státní dirigizmus

V začátcích vlády císařovny Marie Terezie začal ovlivňovat život státu i církve nový světový názor osvícenství neboli racionalizmus, který už nechápal Boha jako bytost činně se účastnící dění ve světě za spolupráce věřících lidí, nýbrž jako bytost, která svět stvořila, ale dále se už o něj nestará, takže veškerou starost o běh světa musí převzít lidský rozum (ratio), zejména osvícený lidský rozum, kterým disponují společenské špičky. To vedlo k prudké změně názoru na roli církve ve společnosti. Církev přestala být považována za respektovanou duchovní mocnost zřízenou Bohem, ale za instituci plně podřízenou státní svrchovanosti a státním zájmům. Marie Terezie začala centralizovat a byrokratizovat správu zemí, v nichž vládla, omezovat jejich státnost a historická práva.. Zejména začala sjednocovat právní řád a odstraňovat partikulární právo. Církev dala pod tuhý státní dozor, zejména správu diecézního a řádového jmění. Papežské buly se nesměly zveřejňovat bez vládního souhlasu (placetum regium). Styk mezi duchovenstvem a římskou kurií byl povolen jen prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. Úřady dávaly svolení ke vstupu do chudých řeholí. V tuzemsku byly zakázány poutě spojené s přenocováním. Byl omezen počet svátků a poutí. Církevní nadace byly věnovány armádě a školství. Zádušní jmění bylo zatíženo kontribucí (zádušní půda byla zdaněna stejně jako půda panská). Josef II. ještě více zostřil státní dohled nad církví. S odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých panovníků, zavedl do josefínského státního práva ustanovení, že „církevní statky nepřestaly být statky státními“. Církevním orgánům ponechal jen řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem tak, aby církevní statky byly spravovány a užívány přesně tak, jak si to přál panovník. Jeho nové placetum regium z roku 1781 odňalo papežům téměř všechnu moc nad církví na území jeho říše. Poté provedl rozsáhlou sekularizaci církevního majetku. Roku 1781 začal rušit všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, vědeckou činností, zdravotnictvím nebo charitativní činností. Rušil zejména kláštery kontemplativních řádů - kartuziánů, kamaldulských mnichů, trinitářů, karmelitánů, servitů, hybernů, paulánů, augustiniánů, eremitů, klarisek, františkánek, augustiniánek, dominikánek a dalších.

Náboženská matice, církevní reforma

Majetek zrušených klášterů byl prodáván v dražbě a výtěžek šel do jím ustavených zemských náboženských fondů, později přeměněných v Náboženskou matici Ty byly ve skutečnosti zemskými státními fondy spravovanými ve prospěch církve, a z nich byla financována výstavba venkovských kostelíků a far a dorovnávání platů kněží v chudých farnostech. Císař tyto fondy založil jako náhradu za zrušení desátků. V letech 1781 - 1787 zrušil takto císař Josef II. v Čechách celkem 71 mužských a ženských klášterů, na Moravě 38. zato bylo v Čechách zřízeno 250 nových farností.

Církevní poklad na císařovy války

Roku 1809 nařídil František II., aby církev vydala všechno zlato a stříbro z kostelů státu, aby tak získal další finance na svoje vleklé války. Církev tak přišla o velké množství vzácných kalichů, monstrancí a jiných bohoslužebných předmětů, které vytvořilo zejména barokní umění.

Vztah mezi církví a habsburskou říší

Revoluce v roce 1848 osvobodila církev z nejtužší formy státního dirigizmu a začalo se hledat vyváženější uspořádání vztahů mezi habsburskou říší a církví. Konkordátem byla církev znovu uvedena do správy svého majetku a zbavena přísného státního dohledu. Habsburský státní útvar si přitom vyhradil jistý vliv na církev, a to s ohledem na podporu, kterou stát církvi poskytoval. Po jednostranném zrušení konkordátu byl nově formulován vztah státu k církvi zákonem č. 50 ř.z. ze dne 7.5.1874, který převzala i Československá republika v roce 1918.

Úprava vnějších právních poměrů církve

Církvi bylo obnoveno právo zakládat nadace, byla zrušena státní kontrola nad hospodařením církve a byly upraveny vnější právní poměry církve. Kněží přestali být považováni za jistý druh státních úředníků, stát si však ponechal rozhodující vliv na ustanovování nových biskupů, což byli většinou Němci a osoby loajální vůči panovnickému domu. Z toho pak pramenila nechuť českého lidu k církvi po převratu v roce 1918. Církev byla považována za prohabsburskou a nechápalo se, že se takovou stala v důsledku čtyř staletí systematického podřizování církevních zájmů zájmům habsburské monarchie. Protože patronátní vztahy namnoze zanikaly a náboženský fond nestačil financovat platy kněží, vyvstal naléhavý problém ekonomického zabezpečení chodu církevních institucí. Náboženský fond začal být dotován ze státních prostředků.

Kostelní konkurence

Obstarávání nových finančních zdrojů pro církev, zejména na stavbu nových kostelů, na placení zaměstnanců a na krytí dalších potřeb farností bylo řešeno uzákoněním tzv. kostelní konkurence. To znamenalo, že všichni obyvatelé farnosti, kteří se hlásili k určitému náboženství, byli povinni přispívat formou kostelní přirážky k obecní dani na náboženské potřeby své farnosti. Tuto povinnost měly i právnické osoby, sídlící ve farnosti. Pro chudé farnosti byl přijat tzv. kongruový zákon, který zavedl tzv. kongruu. To byl státní příspěvek k příjmům chudých duchovních na dorovnání jejich příjmů. Smyslem kongruí bylo vyrovnání sociálních rozdílů v příjmech kněží bohatších a chudších farností.

události páté etapy:

1740 nastoupila na trůn Marie Terezie

1741 začátek války o rakouské dědictví (do 1748), zakončen mírem v Cáchách

1742 vratislavský mír postoupil po prohrané válce větší část Slezska a Kladsko Prusku

1742 zřízena dvorská a státní kancelář pro řízení monarchie

1746 založen klášter anglických panen v Praze na Malé Straně

1748 dokončen první tereziánský katastr (evidence nemovitostí)

1748 Marie Terezie obnovila výnosy proti kacířům

1749 papež schválil řád redemptoristů

1749 Marie Terezie zrušila stavovské vlády (české místodržitelství a moravskou stavovskou vládu)

1749 Marie Terezie vydala tzv. placetum regium, v němž podmiňovala vyhlašování papežských bul předchozím souhlasem dvora

1749 Marie Terezie zrušila českou a rakouskou dvorní kancelář a zřídila dvě českým zemím a rakouským zemím společné ústřední instance (direktorium „Spojená kancelář česká a rakouská“ pro společné řízení záležitostí politických a finančních a nejvyšší soudní úřad pro společné soudnictví zemí koruny české a zemí alpských (omezení samostatnosti státu českého)

1754 Marie Terezie obnovila výnosy proti kacířům

1754 sčítání obyvatelstva (Čechy2,1 mil. obyv., s Moravou a Slezskem přes3 mil. obyv.)

1756 začala sedmiletá válka (do 1763) ukončená mírem v Paříži

1758 založen konvent piaristů na Novém Městě pražském

1762 obnovena česká a rakouská dvorní kancelář (obnovení samostatnosti českého státu)

1762 vyšla kniha J.J. Rousseaua „Společenská smlouva“, která se stala základem revolučních teorií prosazovaných ve Velké francouzské revoluci

1763 trevírský světící biskup Jan Mikuláš z Hontheimu vydal spis, který položil základy febronianismu, směru, který chtěl osvobodit biskupy od závislosti na papeži a tím podřídit více státní správě

1764 Marie Terezie obnovila výnosy proti kacířům

1767 odstraněn zločin kacířství

1768 císařovna Marie Terezie schválila tajné Kounicovy instrukce pro podřízení církve státu

1769 zřízeno na základě amortizačních zákonů církevní oddělení při česko-rakouské kanceláři k usměrňování činnosti církve (to postavilo správu veškerého církevního majetku pod dozor státu, vázalo kupování nemovitostí duchovenstvem na státní souhlas, zakázalo kněžím posílat peníze do ciziny, omezilo církevní pravomoc ve věcech manželských ve prospěch státu, zrušilo právo azylu, omezilo zřizování nových klášterů, předalo zbožné nadace armádě, podrobilo zádušní jmění kontribuci, vydalo nové předpisy o teologickém studiu, zavedlo státní cenzuru teologických spisů, vydalo nové předpisy o vedení církevních matrik, omezilo počet církevních svátků, omezilo přijímání noviců do seminářů a klášterů apod.)

1773 papež Klement XIV zrušil jezuitský řád (u nás byl z majetku jesuitů vytvořen Studijní fond pro školské účely)

1776 zrušení útrpného práva

1777 zřízeno biskupství v Brně (5.12) a olomoucké biskupství (5.12) povýšeno na arcibiskupství, zřízena moravská církevní provincie

1777 důvěrným patentem byla zavedena zvýšená tolerance vůči nekatolíkům 1780 nastoupil na trůn Josef II.

1780 Josef II. zřídil dvorskou duchovní komisi k provedení reformy církve

1781 Imanuel Kant vydal knihu „Kritika čistého rozumu“, v níž kritizoval přehnané chápání osvícenství

1781 sčítání obyvatelstva (Čechy2,9 mil. obyv., české země4,4 mil. obyv.)

1781 Josef II v březnu zrušil závislost klášterů na zahraničí a řeholníky podřídil místním biskupům, bylo zakázáno volit za představené klášterů cizince

1781 Josef II. v květnu určil jednotlivým klášterům všech řádů a kongregací pevný počet členů, čímž omezil jejich růst, řeholníci cizího původu byli vyzváni, aby opustili zemi

1781 toleranční patent z 10.10. povolil víru katolickou, luterskou, kalvínskou a pravoslavnou a emancipoval Židy, v oblasti kultu, církevní správy a školství zůstalo privilegované postavení katolické církve (katolická církev zůstala církví státní, nekatolické konfese byly jen trpěny)

1781 patentem z 1.11.1781 bylo zrušeno nevolnictví (ale nebylo zrušeno poddanství)

1781 patent z 29.11.1781 zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vyučováním, vědeckou činností nebo humanitární činností (patent se týkal 738 klášterů z 2.000 původních klášterů v císařství, počet řeholníků byl tak snížen o 36.000 osob)

1781 vládní norma z 19.12.1781 na základě nového placetum regium Josefa II. definovala podřízenost církve státu (omezila styk biskupů s papežem a Římem, zrušila závislost klášterů na zahraničních klášterech, zakázala jejich vzájemné styky, biskupům odňala výchovu kněžstva a svěřila ji státním seminářům, farní úřady byly dány pod pravomoc krajských úřadů)

1781 byly nařízeny rozsáhlé zásahy do liturgie (zkráceny bohoslužebné obřady, nařízeno odstranit z kostelů všechny zbytečné oltáře a obrazy, omezena procesí, snížen počet svátků na 27, všechny slavnosti posvěcení chrámu soustředěny na druhou neděli v říjnu, zakázány koledy, žehnání chlebů a svíček, nařízeno pohřbívání v pytlích místo v rakvích atd.)

1782 kabinetní list z 12.1. na základě císařského patentu z 29.11.1781 nařídil rušení a sekularizaci „neužitečných“ klášterů (v Čechách zaniklo do r. 1787 71 mužských a ženských klášterů)

1782 kabinetními listy Josefa II. z 27.2. a 11.3. byly zřízeny český a moravskoslezský Náboženský fond ke správě sekularizovaného klášterního jmění ve prospěch církve, z něho se financovala stavba nových far a kostelů (v Čechách zřízeno asi 250 nových farností)

1783 Josef II. nařídil uzavřít a zrušit všechny kaple, v nichž se nekonaly veřejné bohoslužby 1783 Josef II. zrušil náboženská bratrstva a literátské sbory 1783 Josef II nařídil zrušit biskupské semináře a zřídit tzv. generální semináře v jednotlivých zemích habsburské monarchie k zajištění výchovy státu oddaných kněží a k odstranění postranních seminářů při klášterech (v Čechách v Klementinu, na Moravě v Hradisku u Olomouce)

1784 Josef II. odňal církevním soudům manželské pře

1785 zřízeno biskupství v Českých Budějovicích (20.9)

1785 zrušen klášter kanovníků sv. Augustina v Borovanech

1785 zřízena piaristická kolej v Brandýse nad Labem

1785 vyměřen josefinský katastr (1785 – 1789)

1786 vydán občanský zákoník (první díl)

1786 církevní a bohoslužebné úkony se mají konat v obou zemských jazycích, poutě na vzdálená poutní místa byly zakázány

1787 se svolením pruské vlády byl zřízen samostatný generální vikariát vratislavského biskupství v Těšíně

1787 přijetí ústavy USA s rozdělením moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní

1789 vydán berní a urbariální patent

1789 vypukla Velká francouzská revoluce, která zavedla politický liberalismus (občanská rovnost, porotní soudy, svoboda projevu, podíl zástupců lidu na moci zákonodárné)

1790 začala vycházet Sbírka předpisů politických (Politische Gesetzsammlung)

1790 král Leopold II. zrušil generální semináře a vrátil řízení seminářů diecézním biskupům

1800 státní rozhodnutí, že patron se má účastnit správy kostelního jmění a jmění církevních ústavů

1803 zrušeno postavení biskupů jako říšských knížat ve svaté říši římské národa německého (zavedeno za Oty I Velikého 936 – 973)

1804 zřízení dědičného rakouského císařství (František II. se prohlásil císařem Františkem I. (1792 - 1835)

1804 František II. svěřil církvi dozor nad národními školami

1806 formální zánik středověké německé říše (svaté říše římské národa německého)

1809 František II. nařídil církvi vydat všechno zlato a stříbro z kostelů k financování vleklých válek

1811 zabavení zlatých a stříbrných předmětů v kostelech

1811 vyhlášen 1. června Všeobecný občanský zákoník (platil do 1.1.1951), který zavedl jednotné občanství v zemích předlitavských

1814 obnoven jezuitský řád papežem Piem VII.

1835 dekretem dvorské kanceláře č. 71 z 20.5. byla osvobozena od daně úřední sídla biskupů

1837 založen klášter boromejek v Praze

1842 boromejky zřídily nemocnici Pod Petřínem

1846 počet obyvatel v českých zemích6,5 mil.

1846 zřízen premonstrátský klášter Svatý Kopeček

1848 revoluce proti absolutní monarchii, začátek konstituční monarchie, zrušení poddanství a církevních desátků, oktrojovaná ústava Pillersdorfova z dubna zaručila svobodu vyznání

1848 redemptoristé se usadili v Koclířově

1849 František Josef I. vydal zákon, kterým církvi zaručoval svobodné řízení svých záležitostí včetně držení a správy ústavů pro kultové, školní a dobročinné účely a správu nadací patřících k těmto institucím

1849 František Josef I. patentem z 4.3.o právech katolické církve stanovil, že se biskupové mohou obracet na papeže ve věcech duchovních bez souhlasu světských úřadů a volně spravovat své diecéze a zrušil ustanovení Ferdinanda II., že jediné dovolené náboženství v Čechách je římskokatolické

1849 březnová oktrojovaná ústava pro země předlitavské i zalitavské

1849 začalo 1.7. vydávání Říšského zákoníku

1850 oktrojovaná ústava vrátila církvi právo samostatně spravovat svoje záležitosti

1850 císařské nařízení č. 156/1850 ř.z. z 18.4. k zajištění práv udělených katolické církvi patentem ze 4.března 1849 zrušilo placetum regium Josefa II. a vrátilo biskupům právo samostatně rozhodovat o vnitřních záležitostech církve

1850 č. 319/1850 ř.z. ministerské nařízení o katolických bohosloveckých učilištích a fakultách

1850 č. 320/1850 ř.z. ministerské nařízení o disciplinárním řízení proti katolickým duchovním

1850 Kongregace Školských sester se usadila v Tyršově

1851 patenty z 31.12 byla zrušena oktrojovaná ústava a nastolen absolutizmus

1853 jesuité získali kolej v Bohosudově

1854 Kongregace Školských sester se přestěhovala z Tyršova do Horažďovic

1855 konkordát vyhlášený císařským patentem č. 195/1855 ř.z. zaručoval církvi právo volně nabývat a spravovat církevní majetek, avšak k jeho zcizení se požadoval souhlas papeže a panovníka (dualismus moci státní a církevní), jmění náboženského a studijního fondu bylo prohlášeno za vlastnictví církve s tím, že je bude jejím jménem spravovat stát (konkordát platil až do roku 1874), obecné školství podřízeno církevnímu dozoru, manželské pře podrobeny církevním soudům

1858 celostátní předpis o katolickém majetku nařízení č. 95/1858, že zřízení nového řeholního domu vyžaduje státní souhlas

1859 Don Bosco zakládá řád salesiánů

1860 říjnový diplom z 20.10 zrušil absolutizmus, obnovil práva zemská

1860 císařské nařízení č. 45/1860 ř.z. řešilo přechod patronátních práv na Izraelity

1860 celostátní předpis o katolickém majetku nařízení č. 162/1860 o zcizování a zavazování církevního majetku podle konkordátu

1860 nařízení ministerstva spravedlnosti č. 175/1860 o zcizování a zavazování jmění katolických kostelů, obročí a duchovních ústavů

1861 oktrojovaná konstituční únorová ústava Schmerlingova tzv. únorová z 26.2. položila základy Předlitavsku

1861 obnoven ženský cisterciácký klášter Porta coeli zrušený Josefem II. 

1862 právní likvidace lenních vztahů (manských a podmanských vztahů) zákonem č. 103/1862 ř.z. (fakticky byla likvidace provedena v letech 1867 - 1869)

1863 (1864) český zemský předpis o katolickém majetku

1865 pozastavena platnost únorové ústavy z r. 1861 1866 mírem pražským končí vazba rakouských zemí na římskou říši národa německého

1866 zákon č. 155/1866 ř.z. ruší český nejvyšší lenní soud

1866 začala příprava na zaknihování zádušních (kostelních) a obročních (beneficiátních) jmění

1867 rakousko - uherské vyrovnání zákonem č. 12/1867 (dva státy rakousko-uherského mocnářství – státní dualismus)

1867 prosincová ústava vydaná císařským patentem č. 115/1867 ř.z. ustavila v důsledku rakousko-uherského vyrovnání Předlitavsko jako samostatný stát s názvem „Království a země v říšské radě zastoupené“ a pokud jde o poměry náboženské stanovila v § 2, že církve a náboženské společnosti mají právo se samostatně a svobodně spravovat, ale jsou podřízené všeobecným státním zákonům, z čehož plynulo, že římskokatolická církev je korporací veřejného práva a smí nabývat jen majetek určitého druhu (pro kultovou činnost, vyučování a dobročinnost), že církevní majetek je pod státní ochranou vykovávanou finanční prokuraturou, pod státním dozorem a někdy podléhá státnímu schvalování (ústava platila až do roku 1918)

1867 zákon č. 142/1867 ř.z. zaručoval, že každá zákonně uznaná církev a náboženská společnost má právo na společný veřejný výkon náboženství, řídí a spravuje svoje vnitřní záležitosti samostatně, zůstává v užívání a držbě svých pro kultus, vyučování a dobročinné účely určených ústavů, nadací a fondů, je však, jako každá společnost, podřízena všeobecným státním zákonům (k němu prováděcí předpis 50/1874 ř.z.)

1868 tzv. májové zákony podstatně zredukovaly platnost konkordátu z r. 1855; školský zákon odstranil závislost škol na církvi, školu vyhlásil za nadkonfesijní, církev přišla o většinu svých škol; zákon o manželském právu obnovil platnost občanského zákona z r.1811 a vyňal otázky manželství z výlučné kompetence katolické církve

1868 zákon č. 49/1868 ř.z. upravil mezikonfesní poměry státních občanů a odstranil nerovnoprávné postavení nekatolíků v občanském životě, manželství se už neřídilo kanonickým, ale státním právem

1869 zahájen I. vatikánský koncil (1869 – 1870)

1869 zrušení lenních svazků

1870 jednostranné zrušení konkordátu z r. 1855 rakouskou vládou

1871 zákon o pozemkových knihách č. 95/1871 ř.z., kam se začalo zapisovat obroční a zádušní jmění a fondové jmění (zapisování církevního majetku trvalo asi 10 let)

1871 vyhlášeno německé císařství

1871 obsazen církevní stát (756 – 1871) Itálií, ale Itálie uznávala i nadále svrchovanost papeže nad Vatikánem a Lateránem a přiznala mu stálý roční důchod 1874 zákon č. 50/1874 ř.z. upravil tzv. vnější poměry církve, tj. vztah státu a církve tak, že se církev znovu dostala pod přísný státní dohled, zejména ve správě svého majetku, církev je znovu zcela závislá na státních úřadech, čímž byl výslovně zrušen patent č. 195/1855, vyhlášený k realizaci konkordátu s papežem, což bylo v souladu s jednostranným zrušením konkordátu r. 1870 1874 zákon č. 51/1874 ř.z. o vyměřování příspěvků náboženskému fondu na úhradu potřeb katolické církve

1874 zákon č. 68/1874 ř.z. upravil zákonné uznávání církví a náboženských společností (platil na území ČR až do roku 1949)

1874 blahoslavena Anežka Přemyslovna

1878 nařízení ministerstva kultu č. 5/1878 ř.z., že záležitosti katolických farních osad obstarávají jako dosud zastupitelstva místních obcí (příspěvky na církev)

1878 založen klášter řádu Navštívení Pany Marie v Chotěšově

1879 nařízení ministerstva kultu, č. 55/1879 ř.z., že zemský úřad může snížit příspěvek

náboženskému fondu v případě církevní stavby

1881 založen řád salvatoriánů

1881 nařízení ministerstva kultu č. 112/1881 ř.z. o příspěvcích náboženskému fondu na léta 1881 - 1890

1884 papež Lev XIII. zřídil v Římě českou kolej Collegium Bohemicum (od r. 1929 Nepomucenum)

1885 prozatímní ustanovení č. 47/1885 ř.z.o dotaci katolického duchovenstva z náboženského fondu (zavedení kongruy = nejnižšího příjmu přiměřeného jeho stavu) 1886 nařízení č. 17/1886 ř.z., že řád maltézských rytířů potřebuje státní souhlas k majetkovým převodům 1886 nařízení č. 107/1886 ř.z. kongrua děkanátů (vikariátů) 1887 v Českých Budějovicích založena česká kongregace sester Nejsvětější svátosti (petrinky)

1888 v Českých Budějovicích založena česká kongregace bratří Nejsvětější svátosti (petrini)

1888 založen klášter školských sester III.řádu sv. Františka ve Slatiňanech u Chrudimi 1890 nařízení č. 7/1890 ř.z. o zvýšení kongruy

1890 nařízení č. 65/1890 ř.z. o zvýšení kongruy pomocných duchovních

1892 nařízení č. 110/1892 ř.z. o příspěvcích náboženskému fondu v letech 1891 - 1900 1894 nařízení č. 15/1894 ř.z. o zlepšení příjmů dignitářů a kanovníků 1894 nařízení č. 16/1894 ř.z. o zlepšení kongruy exponovaných pomocných duchovních 1895 zákon č. 7/1895 ř.z. o doplnění zákona č. 50/1874 ř.z. o nahrazování potřeb katolických farních obcí 1898 nařízení veškerého ministerstva č. 41/1898 ř.z. o služební instrukci pro finanční prokuratury (právní zastupování státu vzhledem ke jmění státnímu a jemu na roveň postavenému)

1898 zákon č. 176/1898 ř.z. o dotaci katolického duchovenstva v duchovní správě (kongrua) 1898 nařízení ministra věcí duchovních a vyučování a ministra financí č. 205/1898 ř.z.  k provedení zákona č. 176/1898 ř.z.

1902 zákon č. 48/1902 ř.z. o výslužném katolických správců duchovních při všeobecně užitečných ústavech a kněžských úředníků při katolických ordinariátech, konsistořích a při biskupských seminářích 1902 nařízení č. 54/1902 ř.z. k provedení zákona č. 48/1902 ř.z. 

1905 nařízení č. 22/1905 ř.z. o příspěvcích náboženskému fondu na léta 1901 – 1910 1907 zavedeno všeobecné, rovné, stejné a přímé hlasovací právo 1907 zákon č. 56/1907 ř.z. o zvýšení nejmenšího příjmu a výslužného katolických správců duchovních podle jejich služebního času 1907 nařízení k provedení zákona č. 56/1907 ř.z.

1907 v Dubí založen konvent kongregace misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

1910 počet obyvatel v českých zemích10,2 mil.

1911 založen ve Varnsdorfu konvent kongregace oblátů blah. Panny Marie

1913 nařízení č. 161/1913 ř.z. o příspěvcích náboženskému fondu v desetiletí 1911 až 1920

1914 v Litoměřicích založen klášter klarisek-kapucínek

1914 vypukla 1.světová válka (1914 – 1918)

1917 nařízení č. 453/1917 ř.z. o poskytnutí příspěvku katolickému duchovenstvu z podnětu mimořádných, válkou způsobených poměrů

1917 v květnu vyhlášen papežem Řehořem XIII. kodex kanonického práva Codex Iuris Canonici, který nahradil dosud platný Corpus Iuris Canonici z roku 1582

1918 zákon č. 115/1918 ř.z. o zvýšení nejnižšího příjmu (kongruy) a odpočinkových platů katolických duchovních správců jakž i nejnižšího příjmu hodnostářů a kanovníků v metropolitních, katedrálních a konkatedrálních kapitol katolické církve latinského, řeckého a arménského ritu 1918 nařízení č. 228/1918 ř.z. k provedení zákona č. 115/1918 ř.z.

1918 skončila první světová válka