Můj rozmarný Bůh – Nikdo to nepochopí, kdo to nezažil
Jak jsem se naučila číst a co z toho vzešlo
Pamatuji si na to jako by to bylo dnes. Den, kdy jsem se naučila číst. Nevím, zda to byla pro mne pohroma nebo štěstí. Ale rozhodně - člověk se rodí s předem daným osudem. Mým osudem jsou knihy.
Ale nejdřív o prostředí domova
Narodila jsem v krásném městě, v Hradci Králové. Bydleli jsme blízko Labe, viděla jsem na jeho hladinu z okna pokoje. A hlavně jsem slyšela jeho zvuky a tu neopakovatelnou vůni vysokých topolů. Když se dáte Jiráskovými sady k růžovému parku a pak dál, přijdete na krásné místo, kde se Orlice snoubí s Labem. A na vodě odjakživa pluly kachny a kačeři, kolem rostly duby a buky. Připadalo mi to nejen romantické, ale také krásné, krásné. Co člověka může víc svádět k hledání dalších prožitků, než krásná příroda, pocit bezpečí domova?
Jak jsem se stala nezávislou
A vrcholem štěstí bylo, když si na mne někdo udělal čas a četl mi z knížek, které stály v řadách v otcově pracovně. Nesměla jsem se jich sama dotýkat. A tak jsem se na ně dívala, sedíc na velkém měkkém gauči, který stál přímo proti té knihovně. Písmenka jsem už uměla. Pamatovala jsem si spoustu pohádek a básniček. Sáhla jsem po jedné knize a vytáhla ji z knihovny, otevřela jsem ji a pozorovala písmenka. A tak jsem přečetla první slovo, pak druhé, třetí a za krátkou dobu jsem byla pánem situace. Nezávislá! Vůně knih měla na mne přímo omamný vliv. A samozřejmě, že jsem už na jaře a v létě chodila kolem Labe a četla si …
První a pořádný průšvih
Uběhly roky. Měla jsem právě po maturitě na gymlu. Rodiče se rozhodli, že mně dají na medicínu. A moc se těšili, že budou mít doma doktorku. Připravovala jsem se na zkoušky z biologie, fyziky, chemie a pořád jsem cítila, že to není ono. Zatímco oni nadšeně mluvili o mém budoucím povolání, cítila jsem se stísněná a i nešťastná. To bude život, pomyslela jsem si. Bílé pláště, trpící lidé, pach nemocnice, smrt … Přemýšlela jsem, jak z toho ven. A tak jsem se potulovala po městě. Měla jsem v kapse maturitní vysvědčení z gymplu a ještě jsem stále slyšela v duchu hlas mého učitele, Vladimíra Bařiny, jak recituje básně Jiřího Ortena. Je pravda, že to byl jedním z těch, kteří mi otevřeli dveře do světa literatury. Ale o něm později. Najednou jsem se zastavila před výkladní skříní, kde bylo tablo Střední knihovnické školy. Přečetla jsem si adresu a zahlédla tváře učitelů. Paní profesorka Hofmanová, nikdy na ni nezapomenu, nikdy. Učila českou literaturu. Nemohla jsem odolat.
Setkání s paní Věrou Hofmanovou - paní spisovatelkou Květou Legátovou
http://www.knihovnicka.net/autor/1208-legatova-kveta/tvorba-dilo-knihy/
Skočila jsem do tramvaje a jela do Židenic, na Filipínského ulici. Vyběhla jsem do schodů, byl to poslední den přijímacího řízení. Chvíli jsem čekala, protože jsem slyšela, jak tam někoho zkouší. Srdce mi divoce tlouklo. Dveře se otevřely – tak pojď dál, Mařenko, řekla vysoká a laskavá dáma. Chvíli mne zpovídala a pak mne s úsměvem řekla, že dostanu vyrozumění. Za další den mne čekaly zkoušky na medicínu. Už to nebylo tak laskavé, ale mne to nevadilo. Všechno se rozhodlo už před tím! Místo doktorů operačních sálů a pacientů – knihy, moře a haldy knih! Můj Bože. Dřív než mí rodiče, jsem zachytila dopis z knihovnické školy, že jsem byla přijata. Mé nadšení neznalo konce, takže jsem si už nepohlídala dopis z Lékařské fakulty, kam jsem také byla přijata. Přiznala jsem se – chci na knihovnickou nástavbu! Na mou hlavu se sneslo mnoho výčitek, podávali si mne ze všech stran, ale já trvala na svém. A udělala jsem dobře. Mé další dva roky byly jedny z mála, kdy jsem se cítila blažená, vedle paní profesorky, spisovatelky a nádherného člověka, která se zapsala do mého života navždy, vedle básníka profesora Vladimíra Bařiny, přítele Ivana Blatného a Zdeňka Rotrekla.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016