Perfektní organizace
Co bylo všechno potřeba zařídit. Tak za prvé: dát dohromady shromáždění soudu po západu slunce. Sehnat potřebné svědky. Zajistit plnou účast Sanhedrinu na druhý den ráno. A vyvstala otázka, neméně důležitá a klíčová: budou schopni zajistit římské odsouzení včas, aby to zaručilo ukřižování před Svátkem, a bude Pilát ochotný vyslechnout případ za zvláštních okolností, na kterých oni musí trvat? Bude žádat plný proces nebo se mohou spolehnout, že potvrdí nález z předešlé noci? Takové případy vyžadovaly prověření římským prokurátorem. Proto byla nutná nějaká dohoda s prokurátorem o vyslechnutí případu na příští ráno. Byl pouze jeden člověk, který mohl požádat o audienci u Piláta a tím člověkem byl Kaifáš. On jediný mohl vysvětlit v plné autoritě svého svrchovaného úřadu státní důvody v tomto procesu. A tak můžeme pak zaznamenat velmi podivné chování Piláta, které příští den, během těchto kritických hodin, rozhodlo o osudu Ježíše Krista.
Co dělal asi Jidáš po svém odchodu z večeře?
Řekla bych, že otázka - co dělal tři hodiny Jidáš a jak se dozvěděl, kde Ježíše najde - je poměrně v tomto dramatu klíčová.
Jidáš se brzy vzdálil v době večeře
Když Jidáš odcházel z Horního Pokoje za určitým účelem, věděl určitě a jistě, že Ježíš jde do Getsemanské zahrady a že je jeho duch nasměrován na kříž. Tyto dvě velké skutečnosti, které ho zastihly v nahodilé kombinaci, byly však nejen velkou příležitostí, ale také zdrojem velkého pokušení. Dohoda o Getsemanské zahradě proběhla nimi zcela běžně. Třeba měl Jidáš ještě nějaké povinnosti a spoléhali na to, ž že se domluví na místě setkání, než se všichni odeberou přes kopec do Betanie.
Jidáš běžel do domu velekněze...
a odložil své osobní záležitosti. Myslel si - tuto noc nebude Ježíš zatčení odporovat, protože jeho nálada i chování směřovalo k odevzdání se. Zbývalo jen rychle jednat! Bylo nejdůležitější, aby státní mašinerie se rozhýbala co nejrychleji. Jak se asi zachová malá klika saducejů s Kaifášem, až jim podá svou zprávu? Jejich zájmy byly v tuto chvíli shodné - zbavit se Ježíše. Bylo by pro ně zcela katastrofální, kdyby neúspěch zatčení mohl být připsán, třeba i vzdáleně, nadpřirozenému zásahu. To by byla jejich prestiž nadobro ztracená. A ještě nebezpečnější by bylo zatknout Ježíše a držet ho sedm dní Svátků bez soudu, jak bylo přikázáno, což bylo ještě horší. Toho se nemohli v žádném případě odvážit, protože Jeruzalém, a zvláště o svátcích, to byl kotel, který hrozil vybouchnout.
A čas k jejich příležitosti nadešel ...
Klíčová otázka: "Budeme moci provést tuto záležitost přes nevyhnutelná legální stádia v čase tak, aby se mohla zajistit poprava před zítřejším západem slunce?" To byl tak velký a složitý problém: A jak víme, odpověď na něj nebyla vůbec jednoduchá. Bylo třeba se poradit. Tato situace neměla precedent a sebemenší neúspěch v sobě skrýval obrovsky nebezpečné důsledky. Mezitím, než byl vydán rozkaz, aby skupina ozbrojenců napochodovala do Getsemanské zahrady, musely se odehrát diskuse mezi židovským vedením a Pilátem! I když žádný evangelista nepíše o dohodě s Pilátem. Podívejme se na to z druhé strany. Co všechno víme nebo tušíme o charakteru samotného Piláta a také o povaze římské okupace, bylo by těžko uvěřitelné, že by mohlo židovské vedení jen tak Ježíše za Pilátem poslat. Ale to ať rozhodne každý, kdo o tom dokáže se znalostmi těchto souvislostí uvažovat. Pilátova spolupráce pro židovské vedení byla velmi důležitá (například si vezměme zprávu z Janova evangelia, že Pilát oproti tradici vyšel ven, aby se s nimi setkal a vyslechl si zprávu o Ježíšovi). Víte, kdyby nebyla situace tak urgentní, Pilát by z ničeho nic neprovedl takovou aktivitu a neprovedl by soud. Ježíš byl pro něho cizinec. On totiž v běžném sledu událostí otevřel soud, u když nebyli ani hlavní úředníci a dokonce ani svědkové přítomní. Ale Pilát ten den zasedal! Dokonce na otevřeném prostranství. Šlo přeci o monstrproces ...
Evangelium sv. Jana - J 12: 1-30 - citace z Písma.
1Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
2Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
3Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
4odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
5pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
6Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“
7Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“
8Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“
9Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“
10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“
11Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.
12Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
13Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
14Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
15Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
16Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
17Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘
19Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
20Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“
21Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“
22Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
23Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
24Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“
25Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
26Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
27Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“
28Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
29Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
30Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.