Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

České pohádky: Pohádky o čertech a jiných věcech

5. 09. 2012 22:27:38
České pohádky mají své tajemné kouzlo a přenášejí se z generace na generaci. Jsou totiž nejen krásně psané a ilustrované, ale také poučné a mavoučné. V českých pohádkách najdeme kdejaké bytosti! A nejzajímavější ze všech těch hejkalů, vodníků, skřítků, čarodějek a sudiček, je pravý český čert. Děti jsou obklopovány tolika informacemi, že asi po prosté pohádce sami nesáhnou. Je třeba jim pomoci najít cestu ke knize, která jim pomalu naplní mysl hodnotami, pro které jsou pohádky přeci psány vynikajícími českými i světovými autory.

Valná většina pohádek řeší problémy chudých lidí, ale také hříšnost lidiček, zejména vrchnosti a sedláků. Ač začouzení, s rohy, kopytem a ocasem, který k čertu patří téměř neodmyslitelně, jsou většinou strůjci pozemské spravedlnosti, ale také lidské hlouposti i mazanosti. A hříšníky, ti spravedliví čerti, nosí do pekla v pytli. A ti mazaní a nenechaví jsou většinou ztrestáni spravedlivým člověkem, který je šupem pošle zpět do pekla. Téměř každá generace prošla tímto pohádkovým "školením", a tak děti sice chápou, že čert je pohádková bytost, že je s ním občas legrace, ale na konci příběhu ty pravé dareby odnesou do pekla a těm hodným lidem i pomohou. Také, v jiných příbězích, mají čerti všemi mastmi mazanou povahu, ale zvítězí nad nimi lidská moudrost a to "pamatování na duši". A proto všechno, co české čertovské pohádky v sobě nesou, patří český čert neodmyslitelně do tzv krásné literatury. Nejenže se v jejich námětu a jádru skrývá vzácnost lidské duše, ale také řeší mezilidské vztahy, dovíme se o prostředí, v kterém se pohádka odehrává a o životě našich předků.

Prostá lidská mravnost a vzácnost lidské duše ...

Mohlo by se zdát, že naše současné děti rozhodně nějaká prostá česká pohádka za srdce nechytne. Je to však omyl. Děti si velmi rády sednou ke krásně ilustrované knížce třeba s babičkou nebo dědečkem a nechávají se unášet krásným příběhem, plným fantazie, čertoviny i nezištné lásky až do šťastného konce. Ať se to komu líbí nebo nelíbí, českou pohádku si řadím mezi vzácnou literaturu. Ono ji totiž ubývá, ubývá té křehkosti a krásy dávných příběhů, i toho očekávání, že dobro nad zlem zvítězí (v což všichni tajně doufáme), stejně jako lidský rozum a čistá duše nad všemi sedmi hříchy. Připomeňme si je: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. A u každého toho hříchu si hned vzpomeneme na pohádky, které důvěrně známe. A do dětského srdce se tak vlévá pomaloučku smysl pro spravedlnost, který v české pohádce kraluje, ale také rozvíjí dětskou fantazii i touhu po příběhu. A tak, ať úmyslně nebo neúmyslně si pomalu vychováváte budoucí čtenáře, který rád, i v dospělosti sáhne po dobré knize.

Pohádky jsou nejen pro děti ...

Pan profesor Oldřich Sirovátka napsal krásnou pohádku z valašského prostředí, "Jak čerti ukradli lidem smích". Čerti si v této pohádce sice počínají mazaně, leč - jsou hloupí. Sice ovládají všelijaké triky a kouzla, ale nakonec, což se tak děje v mnohé pohádce, jim to moc nepomůže. Zvítězí nad nimi lidský rozum, láska, přátelství, lidské srdce, které si nakonec zvolí tu svou, sice nevýhodnou, ale lidskou cestu.

Ukázka:

Žil kdysi v pekle jeden starý čert a už tři sta roků dělal den co den stejnou práci: štípal na špalku polena a přikládal na oheň pod kotly. Tři sta roků, to je tuze dlouhá doba! Až se mu to zmrzelo a jednoho dne se z pekla ztratil jako pára.

Čerti ho hledali po celém pekle, myslili, že se třeba schoval někam do kouta a vyspává tam. Obrátili peklo vzhůru nohama, ale nadarmo. Milý čert zatím utekl nahoru na zem, potloukal se od vesnice k vesnici, všude se rozhlížel, jak si lidé žijí, a říkal si: Najdu si nějaké řemeslo, co se mně bude zamlouvat, a budu si žít pěkně v pokoji.

Jednou se dostal až do valašských hor. Lehl si na kraj lesa, podepřel si bradu a díval se, jak tam bača pase na stráni stádo ovcí. Čert si bručel sám pro sebe: Oho, jak se mu dobře vede! Ovečky se mu pasou samy, pěkně za ním skákají, on si je na salaši večer podojí do hrotka a má mléko a sýr, nic mu nechybí. Když zabije nějakého berana, nají se dosyta masa, a ještě má na zimu teplý kožich. To by se mně taky líbilo!

Čert si umínil, že se stane pastýřem. Ale kde vzít berany a ovce? Lámal si s tím hlavu, až ho napadlo: Počkej, vždyť já si ty zvířata udělám sám. Od čeho jsem čert a dokážu každé kouzlo?

Hned se do toho pustil a za chvíli měl první zvíře hotové. Ale když vyšlo z jeho rukou, mělo nějak jeho vlastní podobu: na hřbetě mělo tvrdé a škaredé chlupy, a ne pěknou a kudrnatou vlnu jako ovečka, na hlavě rohy a na bradě dlouhé vousiska. Inu, místo ovečky stvořil čert kozu. A povahu měla koza taky čertovskou – byla mlsná, ztřeštěná a zlostná jako čertisko.

Milý čert ji obcházel ze všech stran, prohlížel si, co to udělal, a viděl, že se mu ovečka nepodařila, jak by měla být. Škrábal se mezi rohama a povídal si: Ech, to nevadí, aspoň poznám, které jsou moje!

Nadělal si jich celé stádo a na druhý den je vyhnal na pastvu. Protože chtěl, aby co nejdřív ztloustly, honil je po kopci z místa na místo za nejpěknější trávou. Tak je zkazil, a proto z koz nikdy nebude takové pěkné stádo jako z ovcí. Ovce se pasou hlavami vedle sebe a hezky bok po boku, ale kozy se rozlezou po celém pastvisku a sežerou kdeco.“

Tato pohádka nám nejen vypráví příběh, ale také nás seznámí s životem na Valašsku, jaký býval dříve, za starých časů. Pan profesor v sobě etnografa rozhodně nezapřel.

Zvu vás do pohádky o čertech a dobrých lidech - bez rozdílu věku. Zapomeňte na všechno zlé ... a držte palce těm spravedlivým, slušným a láskyplným lidem. Přeci - nejenom v pohádkách-, vítězí nad zlem, i s čertem v patách.

Autor: Irena Maura Aghová | středa 5.9.2012 22:27 | karma článku: 11.09 | přečteno: 5346x

Další články blogera

Irena Maura Aghová

Společnost: De pietatis (O soucitu)

Nyní budu psát o soucitu (i ve smyslu milosrdenství), jak napovídá latinský a český název článku. Je to tak staré téma, že je třeba pojmu soucit přijít na kloub. Každá doba si ho vykládá podle svých etických kriterií.  

29.7.2016 v 5:50 | Karma článku: 6.13 | Přečteno: 176 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Společnost: Od Areopágu k Internetu

Kdyby žil Aristotelés v dnešní době, a měl rozepsanou „Etiku Nikomachovu“, určitě by věnoval jednu knihu internetovému tržišti informací a prohlásil by: „Člověk je společenský, politický a informační tvor!“ Malé zamyšlení.

26.7.2016 v 11:41 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 135 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Právo: Právní úprava důchodů od 1.1. 2017

Zajímá vás nový systém valorizace důchodů? V tomto článku se dočtete podrobnosti o systému valorizace. Tento článek je informativní, přednost má zákon a rozhodnutí příslušného správního úřadu.

25.7.2016 v 9:20 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Společnost: O síle lidského potenciálu

Znáte to, že? Potřebujete zavolat mobilem někoho blízkého a ozve se: "Váš kredit bude vyčerpán. Dobijte si, prosím,  kartu". Zaměřila jsem se na význam slova "kredit". Jak se projevuje v našem životě? 

21.7.2016 v 3:07 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 164 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Osvětové video, které vytvořili Britové před rozhodováním o brexitu

Video, orientované především na ekonomickou a hospodářskou problematiku, je dlouhé, trvá více než hodinu. Kdo ho shlédl, nemohl zaváhat a přispěl tak k novému směřování Británie.

30.7.2016 v 10:46 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Terorismus s odstupem a nadhledem?

Vždy mě bavilo, když někdo, koho se týká jistý problém jen okrajově či vůbec, jiné vyzývá, aby zachovali klid, dívali se na události s odstupem na nadhledem. Třeba jako komentátor Jiří Pehe radí v případě teroristických útoků.

30.7.2016 v 9:56 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 317 | Diskuse

Petra Šmídová

Jak se ze mě stala au pair

Nikdy jsem nebyla taková ta holka, co by nakukovala lidem do kočárů, rozplývala se nad dětma nebo na ně šišlala. Vlastně jsem byla přesvědčená o tom, že děti nikdy nechci, protože pořád prudí a něco chtějí. 

29.7.2016 v 21:58 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 524 | Diskuse

David Vlk

A po tejdnu mi furt ti Pokémoni lezou do baráku- část 2.

Víte jaké jsou tři vývojové fáze nejdůležitějšího Pokémona? Pikaču... Rajču a ....Piču. Tohle fakt zavání průšvihem!!!

29.7.2016 v 18:03 | Karma článku: 20.22 | Přečteno: 906 | Diskuse

Pavla Pokorná

Pod našimi okny neteče vodička, ale hulí sousedi

Prokletí paneláku to je. Sousedi kuřáci přímo pod, sousedi kuřáci šikmo vpravo i vlevo pod, sousedi kuřáci x pater – je jedno, kterým směrem – prostě pod vámi. A okna jen na jednu stranu. Na tu, kde jsou balkony.

29.7.2016 v 16:55 | Karma článku: 28.68 | Přečteno: 1208 | Diskuse
Počet článků 1392 Celková karma 8.79 Průměrná čtenost 1293

Snažím se o vlastní a nezávislý pohled na život. 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.