Politika: Kdo na Ministerstvo obrany

Ministerstvo obrany je silovým ministerstvem a současně i vrcholným výkonným orgánem státní správy v oblasti obrany státu. Jeho kompetence jsou dány zákonem. Podobně jako ministerstvo vnitra (z určitého podhledu i ostatní ministerstva), řídí mnoho úřadů a vyvíjí i mezinárodní aktivity. Kdo by měl stát v čele ministerstva? Žena nebo muž? Politik nebo armádní odborník? Nebo je to jedno, kdo obsadí křeslo ministra obrany po té, co ho opustil exministr Vondra? 

Karolina Peake a křeslo ministra obrany

Kateřina Peake, podle mého názoru i pozorování, nikde přímo neřekla, že by stála o post ministryně obrany, ale nevyloučila tu možnost, pokud ji bude nabídnuta. Po té, co probíhá vyšetřování exministryně obrany Vlasty Parkanové, a po té, co ministra Vondru doběhla korupční kauza, je toto křeslo žhavé. Má se ho ujmout odborník, voják ve vysoké hodnosti nebo politik či politička, kteří ho budou spravovat podle pravidel, jež jsou zakotveny v našem právním řádu a dle možností, které vyplývají z přidělených prostředků ze státního rozpočtu? Vzhledem k mezinárodní situaci, která je každý den jiná a vzhledem k našemu  v silových složkách NATO a EU jistě je na pováženou rozhodnutí, zda je lepší zkušený voják nebo politik.

Proč ne zrovna Karolina Peake?

Jejím úkolem bude, do voleb, což v politické praxi bude znamenat přechod od škrtů k vyšším výdajům, si vytvořit dobrý okruh poradců, kteří budou důvěryhodní. Pokud se bude jejich názory řídit, pak ten rok a půl by to mohla docela zvládat. Je na ni, aby neuzavřela kontrakt, který by ji zavedl do osobních pekel a stát do dalšího problému.    

 Skok do historie

Dva výrazní ministři obrany: voják a politik

V 1. vládě byla i funkce ministr vojenství, kterou zastával. 
od 14. 11. 1918 do 04.05.1919 - gen. Milan Rastislav Štefánik 

Brig. gen. Milan Rastislav Štefánik 

Narodil se 21. července 1880 v Košariská v rodině ev. faráře Pavla Štefánika. 

Počátek studií

Jako devítiletý odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium začal na ev. lyceu v Bratislavě. Zapsal na univerzitu, obor astronomie, který se tehdy studoval na filozofické fakultě. 

Paříž a vědecké práce

Cílem Štefánikova dalšího působení se stala Paříž. Sem dorazil 28. listopadu 1904. Vědecky nejúspěšnější byl pro Štefánika rok 1906, kdy uveřejnil sedm vědeckých prací. Začátek války Štefánika nepřekvapil, protože ho předvídal už několik let předtím. Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu však nemohl hned odejít na frontu a dostal se tam až začátkem r. 1915. 

Počátek vojenské kariéry a I. světová válka

Nastoupil do vojenské letecké školy v Chartres a dne 11. dubna získal diplom pilota a hodnost desátníka. V hodnosti podporučíka pak nastoupil na frontu, kde dělal výzkumné lety. I jako letec však měl stále na vědomí osvobození Čechů a Slováků a snažil se o vytvoření samostatné československé dobrovolnické jednotky. Začátkem září 1915 ho poslali na srbskou frontu, kde toto své snažení ještě víc rozvíjel. Při evakuaci z letiště v Niši však s letadlem havaroval a na útěku pak Štefánika propadla žaludeční nemoc. 

Snaha o česko- slovenský stát

Štefánik se vrátil do Paříže. Tam ho Jouvenel seznámil s nejvyššími politiky: ministerským předsedou Aristidem Briandem a nejvlivnějším mužem franc. ministerstvu zahraničí Philippem Berthelotem. Štefánik tu nadále prosazoval plán vytvoření česko-slovenského státu. Dne 13. prosince 1915 se setkal s E. Benešem a společně se ztotožnili se Štefánikovou i Masarykovou koncepcí o vytvoření společného státu. Štefánikova úloha, kterou si sám stanovil, bylo vytvoření jednoho řídícího centra pro společný odboj Čechů a Slováků, a také vytvoření samostatného česko-slovenského vojska. O těchto plánech informoval také ministerského předsedu Aristida Brianda a dohodl setkání mezi ním a Masarykem. Setkání Masaryka s Briandem bylo úspěšné. Štefánik mezitím neustále podporoval vytvoření ústředního reprezentativního orgánu zahraničního odboje. 

Štefánik a Masaryk

Tak vznikla v únoru 1916 Národní rada zemí českých, která se později přejmenovala na Československou národní radu. Jejím předsedou byl TG Masaryk, místopředsedové J. Durich a MR Štefánik a generálním tajemníkem E. Beneš. Současně začala Rada organizovat česko-slovenské vojsko v zahraničí. Když se Štefánikův stav zlepšil, odešel do Itálie. Tu jako letec na italské frontě rozhazoval letáky určené zejména pro Čechy a Slováky. Po návratu do Paříže se Štefánik plně věnoval ustanovení samostatného česko-slovenského vojska. Za tímto účelem odcestoval do Ruska. Dne 25. srpna 1916 se dostal v Mogiľove k Mauriceovi Janinovi, šéfovi francouzské mise v Rusku. Janin Štefánika zavedl k náčelníkovi generálního štábu Alexejevovi i k carovi Mikulášovi a podařilo se mu posílit postavení ČSNR ve vojenských kruzích. 

Podpis Kyjevské dohody

Dne 29. srpna podepsali Durich a Štefánik tzv. Kyjevskou dohodu společně s představitelem amerických Slováků G. Košíkem, kterou společně uznali ČSNR za vedoucí orgán českého a slovenského hnutí v zahraničí. Francouzské velení pak poslalo Štefánika do Rumunska, kde se mu zakrátko podařilo získat 1 500 dobrovolníků. Dne 2. června 1917 odplul Štefánik do USA. Prvním úkolem byl nábor dobrovolníků, kterých se mu nakonec podařilo získat 3 000. Druhou úlohou měla být konsolidace krajanů v USA a získání jejich podpory pro ČSNR. 

Řád české legie

Jeho činnost byla úspěšná a 20. října byl Štefánik vyznamenán křížem důstojníka Čestné legie. Po návratu do Paříže se Štefánik zapojil do diplomatických jednání o ustanovení samostatné československé armády. Výsledkem byl Dekret o vytvoření československé armády ve Francii, který vydala francouzská vláda 16. prosince 1917. V Paříži se Štefánik opět setkal s Janinem. Ten pak se souhlasem francouzského velení přijal funkci velitele vytvářejícího se česko-slovenského vojska (10 000 vojáků). V polovině února 1918 odešel Štefánik do Itálie. I zde bylo jeho hlavním úkolem vybudování československé armády. Aby Štefánik, tehdy už jako plukovník francouzské armády, zvýšil svou osobní agitaci, vypracoval memorandum, ve kterém shrnul všechny své argumenty a předložil ho Sonninimu a šéfovi gen. štábu generálu Diazovi v Římě. 

Smlouva o vytvoření samostatné československé armády

Výsledkem bylo, že dne 21. dubna 1918 Štefánik podepsal s ministerským předsedou Orlandem dvoustrannou smlouvu o vytvoření samostatné československé armády, která plně podléhala ČSNR. Vojsko vyzbrojovala Itálie. Nábor dobrovolníků pokračoval a 24. května 1918 se v Římě konala velkolepá slavnost: předávání plukovních vlajek česko-slovenským jednotkám. V květnu roku 1918 proletěla světem zpráva o vystoupení česko-slovenských legií v Rusku. Měli již 50 000 příslušníků a brzy se zapojili do bojů proti Německu a Rakousko - Uhersku. Podepsání míru mezi sovětskou vládou a Ústředními mocnostmi v březnu 1918 však způsobilo, že česko-slovenské vojsko v Rusku ztratilo nepřítele. To vedlo k demoralizaci vojska a bylo nutné, aby Štefánik odjel do Ruska k ohroženým legiím. 

Přesun sibiřských legií do vlasti

Dne 13. listopadu nastoupil Štefánik na loď do Vladivostoku. Po příjezdu chtěl dohodnout s vojenským velením podrobnosti přesunu legionářů do vlasti. Kromě toho, vzhledem k vznik Československé republiky zrušil odbočku ČSNR v Rusku a jmenoval Bohdana Pavlů za zmocněnce československé vlády v Rusku. Z rukou generála Janina převzal Řada velitele Čestné legie a 25. ledna 1919 opustil Rusko a odešel do Paříže. Po příjezdu bylo jeho hlavní starostí stažení sibiřských legií a jejich odsun do vlasti. Pak ještě odešel do Itálie. Urovnával spory mezi francouzskou a italskou vojenskou misí, a ten se měl definitivně dořešit po jeho příchodu do Bratislavy.

Washingtonská deklarace

Štefánik, který měl již od 20.června hodnost generála se tedy vybral z Paříže na cestu. Nejprve však navštívil USA, kde spolu s Masarykem a gen. Janinem probírali další plány. Mezitím už nic nebránilo tomu, aby se po mezinárodním uznání ČSNR mohl tento orgán proměnit na vládu. Stalo se tak 14. října 1918. Vláda byla tříčlenná: Masaryk byl ministerským předsedou, Beneš ministrem vnitra a Štefánik ministrem obrany. Krátce nato uveřejnil Masaryk i Prohlášení nezávislosti Československa, tzv. Washingtonskou deklaraci. Došlo k vystoupení domácího odboje a 28. října k vyhlášení Československé republiky. V Ženevě se uskutečnilo sjednocení domácího odboje v čele s K. Kramářem a zahraniční delegace vedené E. Benešem. Dohodli se na osobě prezidenta: TG Masarykovi i nové československé vládě, jejímž předsedou se stal K. Kramář, ministrem zahraničí E. Beneš, ministr války MR Štefánik a resort obrany převzal V. Klofáč. Zakrátko Německo kapitulovalo a válka skončila. 

Štefánikova smrt

Dne 4. května 1919 nastoupil Štefánik na letišti Campo Formido u Udina do letadla typu Caproni 450, doprovázený dvěma italskými letci a mechanikem. Letadlo však nikdy nepřistálo, náhle se zřítilo nedaleko Ivanky u Dunaje.

 Václav Klofáč (1868-1942)

Václav Jaroslav Klofáč  byl český politik a jeden ze zakladatelů České strany národně sociální. Narodil se v roce 1868 v Německém Brodě. Klofáč se stal jedním z nejznámějších radikálních nacionalistických českých politiků v habsburské monarchii .

Prostředí, v kterém vyrůstal

Vyrostl ve skromných podmínkách, jako syn posla v soudní síni, poznal chudobu a přešel celou řadou zkušeností, které ho přivedly k sympatiím s dělnickou třídou.  

Počátek vzdělání a politická kariéra

Studoval na Univerzitě Karlově v Praze filozofii a byl jedním ze spoluzakladatelů Progresivního hnutí českých studentů. Byl také zapojen u Mladočechů. Ti porazili ve volbách v roce 1891 Staročechy. Byl i externím autorem v časopisu Pokrokového studenstva. Jeho konflikt s Juliem Grégrem (ten ho obvinil, že ohrožení ze strany Habsburků přeháněl a že psal takovým způsobem proto, jen proto, aby se stal editorem Národních listů) a frustrace z mladočeské politiky ho však vedla dál, stal se jedním ze spoluzakladatelům strany národně sociální v roce 1898 a do rakouského parlamentu byl zvolen poprvé v roce 1901 s Václavem Chocem a Václavem Freslem. Jako člen Parlamentu a nacionalista útočil na vládu, kterou obviňoval s anti české, militaristické a katolické politiky. Jeho ostré protihaburské útoky vedly k tomu, že byl v roce 1915 zatčen, obviněn z vlastizrady a odsouzen k smrti. V roce 1917 byl amnestován. 

Od ledna 1919 do května 1920

Jako přesvědčený pacifista se stal Klofáč prvním ministrem obrany Československa. Přesvědčil většinu mužů k účasti v ozbrojených silách. Měla být novou občanskou odpovědností s tím, že se musí zbavit všech negativních názorů na armádu, kterou pojali v účasti v ck armádě. Od roku 1920 až do roku 1926 Kofláč působil  jako předseda Československého Senátu. Během této doby usiloval o dorozumění mezi delegáty zastupujících různé zájmy. V roce 1926 pomáhal organizovat září 1926 v Brně sjezd Československé strany národně socialistické .

Politická podpora Masaryka, publicistika a smrt

Byl přesvědčeným stoupencem prvního československého prezidenta Tomáše Masaryka. Od 1918 k 1938, Klofáč se stal publicistou pro veřejné pochopení a podporu politické demokracie a Masarykovo pojetí československého státu. Klofáč zůstal politicky aktivní až do roku 1930, kdy se vzdal politického života. V roce 1939 unikl po druhé vězení, kdy byl Čechy obsazeny Němci, s ohledem na tom, že byl v té době Klofáč již smrtelně nemocen.  Pak odešel do svého venkovského domu, kde zemřel v roce 1942.

A historie jde dál

Dva muži, kteří v klíčových historických událostech sehráli roli, která rozhodně nebyla záviděníhodná. Bude post ministra obrany i v budoucnu zastávat žena- politička, muž-politik či zkušený voják - nepolitik? Úloha ministra občany se mění. Naštěstí. Doufejme pevně, že to bude i tak nadále, že nebudeme muset hledat někoho, jako byl Štefánik. 

text o gen. Štefánikovi přeložen z francouzštiny (rodinný archiv)