Společnost: Demokracie v Česku má svou tvář

Denně čtu noviny a pokud mám příležitost, naslouchám lidem na různých místech, kde se shromažďují. O čem si povídají? Tak různě a vzdychají, že je tu nespravedlnost, nepořádek, že politici za nic nestojí a že za komunistů bylo líp. To říkají jen někteří, kteří zapomněli na detaily, ale říkají to proto, že se to prostě tak říká, jiné měřítko porovnání nemají - první republiku mnozí nepamatují a ani z dějepisu nemají valné povědomí, v hlavě jim utkvělo pár jmen politiků, která se zachytila v paměti, když babička nebo děda vyprávěli. Lidé brblají, nadávají a někteří aktivisté by nejraději vyhnali lidi do ulic, i když každý svou nepokojenost vidí ze svého pohledu a měří ji svým měřítkem podle svých zážitků z každodenního života nebo z pohledu z toho, jak by si přál sám pro sebe. Pan Postránecký mi však skutečně vyrazil dech - totalita byla podle něho decentní, tato je vulgární ...

Umělci a umění kontra politika 

Za poslední dny, v rámci předvolebního boje, se stalo něco zvláštního. Dočasný ministr kultury pan Balvín, jmenovaný premiérem dočasné vlády, Rusnokem, odvolal dosavadního ředitele Národního divadla, který byl dosazen do funkce rozhodnutím výběrové komise)  a jmenoval jiného ředitele Národního divadla (protože komise zřejmě podle jeho názoru nevybírala důsledně podle pravidel). A děsně rozčílil tzv. pilíře umění - herce zvučných jmen, kteří dali výpověď. Funkce ředitele scény Národního divadla je jistě složitá, speciální, stejně jako byly a jsou vztahy politiky a umění, lidí a umění a již za bývalé ministryně nebyla nouze o vzrušení při jmenování šéfů klíčových kulturních stánků. Jsem za to, že umění má být svobodné, stačilo v době nesvobody a za totality, kdy byli herci zvučných jmen využíváni k propagandě režimů. Leč, když mají být ředitelé našich kulturních stánků jmenováni ministrem, a je to tak dané zákonem, je nutné zákon dodržovat až do chvíle, dokud se nezmění. Pan Jan Kraus, který nemá daleko k břitkému proslovu, působí na rozhraní politiky a umění (měl by si vybrat jedno nebo druhé). Kritika Rusnokovy vlády, byť dočasné, zaznívá z nejrůznějších míst, zejména po odborné linii a nyní sklízejí ovoce Nečasovy vlády, které jim hořkne v ústech. Ale já si pamatuji velmi dobře, kolik bylo křiku kolem aktivit paní exministryně Hanákové!   

... zmatek kolem jmenování šéfů národních stánků

V září roku 2012 byl náhled z funkce ředitele Národního divadla odvolán Ondřej Černý, a jak si dobře pamatujeme, bývalá ministryně kultury, paní Hanáková (TOP O9a STAN), po vzniklých sporech kolem jeho odvolání pana Ondřeje Černého. Současně se tato záležitost spojila s jmenováním ředitele pana Jana Fajta, v jehož případě se paní exministryně rozhodla nevypisovat výběrové řízení. Ale vybírala z kandidátů, kteří se zúčastnili v předchozích konkurzech na šéfa Národní galerie. A o tom rozhodla, když už Nečasova vláda byla v demisi. A na konci června žádali paní exministryni Hanákovou členové grémia ministryně kultury, kteří měli za úkol šéfa Národní galerie doporučit, aby s ohledem na demisi vlády ve výběru nepokračovala. Zřejmě současný šéf Národního divadla, pan Burian, se svezl s úmyslem pana dočasného ministra Balvína vypsat nová výběrová řízení na naše národní stánky a provést audit. Ovšem, narazil a dočasný premiér Rusnok mu nakázal, aby současného ředitele vrátil zpět do funkce, i když mu před tím řekl, " že je jeho resort jeho věcí." Alespoň tak to zveřejnil pan dočasný ministr kultury pan Balvín. A tak máme o vzrušují události na naší kulturní scéně vystaráno. Na jedné straně - výpověď herců (pan Donutil, pan Postránecký a jiných), na druhé straně potřeba vypsání regulérního výběrového řízení a zahájení auditu, za třetí - spor mezi dočasným předsedou vlády a dočasným ministrem kultury ve věci obsazení klíčové funkce ředitele Národního divadla a potažmo zřejmě i Národní galerie, o kterou bylo také mnoho tahanic.

Je tu vlastně někdo vůbec kompetentní?

A tak to vypadá, když se šije frak horkou jehlou a dlouhou nití. Paní exministryně Hanáková byla pod dlouhodobým tlakem, vysmívaná v tisku, nejen pro svá rozhodnutí (odvolání ředitele Národního divadla pana Ondřeje Černého, který měl jíž v roce 2010 problém s Antimonopolním úřadem), ale také ohledně církevních restitucí, ke kterým se nikterak nevyjadřovala, i když to byla věc jejího resortu. Nepochybuji, že se dočasný ministr kultury, pan Balvín, seznámil se všemi dokumenty, nejen s těmi, které vedly ke jmenování současného šéfa Národního divadla, ale také k odvolání bývalého šéfa Národního divadla a jistě získal pochybnosti, které ho vedly ke krokům, které učinil, ale zřejmě šlápl vedle, soudě podle reakce pana dočasného předsedy vlády, Rusnoka.

O decentní totalitě a vulgární demokracii

Pan Postránecký, herec Národního divadla, který ztvárňoval mnoho zajímavých postav, se vyjádřil k současnému stavu jmenování a odvolávání šéfa Národního divadla. Jistě, že mnoho lidí v této zemi je znepokojeno krizemi, pády vlád, zmatky v politice a možná i nekompetentními lidmi, kteří se střídají na různých postech a vnášejí do našich životů nejen problémy, ale také existenční úzkosti. To všechno beru. Poslední politická, a dá se říci i ústavní krize, která způsobila pád Nečasovy vlády, vyslala do čela vrcholných orgánů státní správy dočasné ministry, jmenované přímo voleným prezidentem republiky, Milošem Zemanem, na kterém také kde kdo nenechává suchou niť. Rozhodně tu není a nikdy nebude vládnout ani Platónem vysněná rada nejmoudřejších, protože takoví lidé tu prostě nejsou. Jsou tu lidé, kteří jakkoliv motivováni, jdou do veřejné služby s velkými riziky, často s neznalostí terénu a neustálé semílání toho či onoho vzbuzuje ve veřejnosti nejistotu, ne ovšem o těch, kteří jsou v očích jiných dobří nebo špatní, ale o tom, co bude s životy lidí, kteří "v potu tváře dobývají svůj chléb" a procházejí nezáviděníhodnými problémy. Mnoho lidí si nemyslí, že totalita byla decentní a myslím, že si to nemyslí ani mnoho dosud žijících umělců, jejichž činnost byla buď na dlouhá léta pozastavena, až zestárli a nové generace je už neznají. Umělci všech oborů nás provázeli v našich životních příbězích, ale dnes tomu tak už není, jako dřív. Přišly nové generace, kterým nasloucháme, a ti potřebují hlavně nejen veřejnou podporu, ale také svobodu. Mnozí jsou tak mladí, že nedokáží porovnávat, co bylo a je, žijí ve své době. A proto je docela nehorázné, vzhledem k umění, které tolik potřebujeme, mluvit o decentní totalitě. Podle mého názoru, umění má být nezávislé na politice, o to se tu bojovalo a bojovat bude. Kvůli výběrovým řízením na šéfa uměleckých stánků není třeba až tak ztrácet tvář.