Církev a společnost: Volebním hitem bude referendum o majetku

Tzv. církevní restituce upravuje zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými organizacemi a o změně některých zákonů (zákon i majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Jedním ze zákonů, kterým se bude řídit tento proces, bude i nový občanský zákoník. A ten bude platit pro všechny majetkové vztahy, které se od 1.1. 2014 budou řešit i mezi občany navzájem, mezi občany a organizacemi, mezi organizacemi navzájem. Každý, kdo se zajímá o nový občanský zákoník, o němž se už dlouhou dobu mluví ví, že konkrétně v majetkových vztazích k  nemovitostem nastanou změny. Ale to je slabý argument pro nevím jak velké množství lidí, kteří s velkou trpělivostí a vehemencí bojují proti vrácení majetku. Slabý proto, že právo samo o sobě nemá dlouhou dobu takovou silnou roli, aby se třeba v případě navrácení církevního majetku v myslích lidí prosadilo. Ale postavit mysl mnohých lidí před dvě slova - církev + majetek - to už je síla, která dokáže vybudit v lidech netušené možnosti, jak vyjádřit svou nespokojenost, frustraci, existenční nejistotu, nenávist k církvím, bojovný ateismus zlobu, která tu roste a sílí ruku v ruce s následky změn po roce 1989, kdy nebylo splněno očekávání růstu ve všech směrech života a konečně i s pádem pravice v poslední době.  

Ideologizace církevních restitucí

... možná příčina nespokojenosti s navrácením majetku církvím

Vynechme nyní výbušná slova slova "církev" a  "majetek" a podívejme se na problém z pohledu lidí, kteří nebyli uspokojeni ve svých zákonem přiznaných nárocích v době, kdy byly prováděny restituce podle zákona o půdě a jiných zákonů, kterými se vyrovnávaly majetkové křivdy z doby socialismu, kdy právní pojem "vlastnictví" platil pro několik málo vztahů k majetku, ale platilo právo užívání. Toho se dopídíme v občanském zákoníku a předpisech souvisejících  z let, kdy k převodu vlastnictví docházelo. Změny vlastnických vztahů, které po roce 1989 byly realizovány Ústavou a Listinou základních práv a svobod a občanským zákoníkem s předpisy souvisejícími, do kterých pochopitelně spadaly i všechny právní předpisy, podle kterých se vracel majetek lidem, kteří vznesli oprávněný nárok. Možná, že si kdekdo vzpomene, jakou atmosféru tyto převody vyvolaly! Nekonečné dokládání nabývacích titulů, shánění dokumentů, které se přikládaly k žádostem a jejich časté zamítání, ať již z důvodu, že majetek zanikl, a v tomto případě se nabízela náhrada, nebo že je zastavěn občanskou výstavbou či že oprávněný nemá nárok na vrácení, protože neprokázal to či ono.

… oprávnění žadatelé nebyli často uspokojeni 

Mnoho oprávněných žadatelů o vrácení majetku trávilo mnoho času sháněním dokladů, protože v rodinných archivech nebyly založeny potřebné listiny, a také proto, že majetek často nebyl zapsán v katastru nemovitostí. Zmatky, které se objevily v době, kdy docházelo ke změně vlastnictví a vrácení majetku oprávněným zájemců, vznikly často i díky postupům při jeho získávání (neoprávněném nebo neúplně provedeném vyvlastňování), zkrátka v chybném vedení agendy, což se nedalo jen tak snadno odstranit. A samozřejmě, že lidé, kteří očekávali, že se jim vrátí to, co bylo zákony po roce 1948 znárodněno, protože v tom pochopitelně a samozřejmě spatřovali posun ve svém životní standardu a seberealizaci. Zvláště ti, kteří se snažili dostat zpět pozemkový majetek včetně zařízení a budov, které vlastnili jejich předkové. Ti nemohli z pochopitelných důvodů rodiny majetek zůstavit svým dědicům. Ale nešlo pouze a jen o zemědělskou půdu s hospodářskými budovami a zařízeními, ale také o zavedené lékařské ordinace, advokátní kanceláře, obchody, nájemní domy a o spoustu dalších soukromých majetků, které spadly do znárodňovacích zákonů.

… jako to, že oni a ne my

Není se čemu divit, že v lidech je zaseta zloba proti "velkorysému zákonu" a často se ptají, jak majetek církve nabyly (určitě ne dřinou, jako jejich předkové, které po celé generace budovali zemědělské usedlosti, myslí si), protože ta v mnoha případech ve skutečnosti nesměřuje proti církvi jako takové, ale vyjadřuje pocit křivdy a neuspokojení z toho, jak byly vypořádávány mnohé případy vrácení majetku oprávněným osobám podle restitučních zákonů. A pění jim krev při pomyšlení, že se církve stanou největšími pozemkovými vlastníky a vlastníky budov. A tak se hněv obrací proti církvi, proti náboženství, proti všemu, co si spojují s příčinou všech problémů, které pociťují sami ve svém životě, při klesajícím životním standardu, při nejistotě z budoucnosti, protože jim nestačí sliby církve, že se bude starat o školství, o sociálně slabé, o to či ono,  nestačí žádné důvody k vypořádání majetku a k odluce církve od státu, ten zakopaný pes v mnoha případech vězí v neuspokojených nárocích mnohých žadatelů.

... skok do historie - právní důvody nabytí majetku církvemi

Jenomže ač následující tvrzení nyní nebude hrát žádnou roli k rozumnému nazírání na převod majetku církvím, jde o majetek, který církve užívaly nebo vlastnily podle dobových pravidel. Pochopitelně, že největší vlastníci půdy, feudálové,  si nikdy nepěstovali v církvi konkurenci ve vlastnictví feuda, ale podle dobových právních předpisů jim buď darovali, nebo umožňovali působit pomocí institutu "obročí". Není také od věci připomenout, že dcery a synové feudálních vlastníků vnášeli vstupem do církve svá věna. Tedy šlo o historické právní poměry s vlastnictvím světských pánů, které přetrvaly nezrušeny, až na některé případy, kdy došlo k právoplatným konfiskacím v různých historických obdobích, což se můžeme dočíst v historických záznamech. Ale kdo by měl náladu se v tom hrabat, že? Problém církevního majetku není třeba ideologizovat, zvláště když majetek není vracen pouze římsko-katolické církvi, ale také protestantům, židovské církvi a jiným, které jsou v seznamu povolených církví a které o majetek požádají. Možná, že ne všechny církve o něho požádají z nejrůznějších důvodů a právo s nám nakládat předají jinému církevnímu subjektu. Myslím, že celý ten stav rozdmýchaly i jiné okolnosti, které v době vzniku zákona působily na mínění lidí a také ta skutečnost, že vláda, která zákon předložila, měla jen nízké procento důvěry voličů, kteří vystupovali proto daňové politice i sociální politice, dokonce i důchodové politice, kterou provázelo zmrazení výše důchodů (a mimo rámec tohoto článku, s výší důchodů a zacházení s důchodci, kteří tvoří nemalé procento populace bude možná také velký problém).     

Nenávistné útoky proti církvi nejsou řešením a rozdělují společnost

Když si pan kardinál Duka založil svůj blog na aktuálně.cz, ve snaze se přiblížit k lidem, dalo se očekávat, že  pod články na jakékoliv téma se bude mluvit o církevních restitucích. Z komentářů ke článkům, které ovšem nelze pojímat jako většinové mínění, se objevují rozumné, ale i nenávistné reakce, které k tématu článku nejsou. Myslím, že se mnoho lidí, kteří pozemkovému právu rozumí, vyjádřilo k důvodům převodu majetku církvím a dokonce i pan kardinál odpovídal na palčivé otázky ohledně majetkoprávního vyrovnání a k odluce církve od státu. Přesto z nejrůznějších pohnutek jsou lidé znepokojeni a chtějí restituce zastavit. I chopila se toho KSČM, která chce vyvolat referendum o zrušení zákona. Těžko si představit, co bude dál, pokud zákon bude skutečně vůlí lidí, jak ji projeví v referendu, zrušen. Majetek, který se až do doby výsledků referenda vrátil, bude opět zaplombován Pozemkovým fondem a Lesy ČR? Nebo bude řešen paušál, který spadá do období třiceti let na splácení za nevrácený majetek, který je na první pohled hrozivým číslem a navíc, občané, kteří nejsou členy církví, nevidí důvod, proč by měli církvím něco platit a dokonce i jejich potomci, o jejich návratu k víře lze pochybovat?

.... zadlužování občanů na dobu třiceti let

Nenávistné reakce  proti církvím, které už od vzniku zákona se objevují v tisku i mezi lidmi jsou přímým důsledkem skutečnosti, že vláda Petra Nečase, která takto rozhodla bez toho, aby sama referendum uspořádala s ohledem na to, že za prvé: zohlednila mínění občanů, kteří v době, kdy jim sáhla na životní standard, se bouřili proti miliardám paušálu (a je jedno, zda se bude splácet o padesáti korunách, jde přeci o princip), které se mají vrátit nadnárodnímu subjektu místo toho, aby byly vynaloženy pro potřebné, za druhé: protože naše země je sekulární, jak dokládají nejrůznější názory a komentáře od občanů, a pouze menšina občanů vyznává víru, takže je zbytečné majetkově posilovat subjekt, který neslouží všem. Je jasné, že nenávistí, rozdmýcháváním sporů a rozdělováním společnosti se neřeší základní problém - pocit zadlužování lidí, kteří nemají s církvemi nic společného, vydržování církve, kterou uznává menšina občanů a slabá naděje k úspěšné rekatolizaci země. Prvotním úkolem církve není nahrazovat péči státu o nemocné, umírající, tzv. potřebné občany, ale hlásání víry a liturgie.       

... situaci je třeba řešit s chladnou hlavou

Odluka církve od státu  znamená, že se budou církve starat o sebe a získávat prostředky vlastním nakládáním s majetkem, který jim bude podle práva patřit. Je však třeba znovu to chápat tak, že majetek, který je církvím vracen, patřil církvi. Není tedy možné jej darovat nebo převádět fyzickým či právnickým osobám, tedy prodávat ho či rozdávat ho lidem, kteří by ho dále obhospodařovali, protože k tomu není žádný právní důvod ani nárok. Paušál, jako náhrada za majetek, který nelze vrátit z deklarovaných právních důvodů, rozložený ke splácení na třicet let, je nutné vzít jako odškodnění za nemožnost některé majetky vrátit, ale v každém případě, tato povinnost se dotkne veřejných prostředků, nebude splácena z jiných fondů, například z konfiskací neoprávněně získaného majetku právnických a fyzických osob podle občanského zákona apod.

... občanský zákoník a předpisy související a kanonické právo

V každém případě, církev bude sledována nejen občany, jak hospodaří se svým majetkem, který ji před vrácením patřil, z nejrůznějších důvodů a jistě se soupis jejího majetku objeví ve veřejných registrech, s jejichž spuštěním počítá nový občanský zákon. Je také nutné vzít na vědomí, že bude moci s majetkem nakládat jako každý vlastník, to znamená tak, jak je upraveno nakládáno s vlastnictvím podle právních předpisů a ve smyslu kanonického práva, které upravuje majetkové poměry, jejich získávání, nabývání a kontrolu v příslušných ustanovení a rozhodnutí oprávněných osob, které za hospodaření s majetkem v církvi odpovídají.

... právní jistota je jeden z pilířů právního státu

Myslím, že ani celá řada důvodů, které byly a jsou vzneseny k oprávněnosti vrátit církvím majetek, nezmírní ideologický postoj k církvím a masírování občanů, kteří si dodnes myslí, že "Kalousek prodal Česko Vatikánu" a jiné bludy, ačkoliv se mohou přesvědčit o mezinárodněprávních poměrech mezi jednotlivými státy a Vatikánem například z Internetu. A protože se šíří takové zprávy, které podněcují zlo, nenávist, závist i  chuť "s tím něco udělat", myslím si, že by bylo vhodné, aby před tím, než se vyvolá referendum, které nebude daňové poplatníky stát malý peníz, bylo veřejnosti jasně a veřejně objasněno se vší odpovědností za pravdivost informací, jak se bude provádět převod do konce roku, jak to bude se splácením peněz za nevrácený majetek a zda se občané nějakým informacím, zda je paušál řádně splácen církvi (aby další generaci nevznikl neočekávaný dluh), zda bude majetek zveřejněn ve veřejných registrech a zda ho budou moci nabývat cizinci dle devizového zákona, či zda bude mít předkupní právo Česká republika, pokud se některá z právnických či fyzických osob zruší či zanikne a její majetek neprojeví církev zájem. Jediné, co mi opravdu vadí na celé té akci odluky církve od státu je, že nejsou vyřešeny mnohé detaily nakládání s majetkem v případě zániku různých církevních vlastníků. Díky nedokonalosti zákona a nedomyšlenosti nakládání s majetkem, bych rozhodně uvítala, aby tato problematika byla zařazena do občanského zákoníku jako novela, aby všem bylo jasné, jak budou uspořádány vztahy na území naší republiky k majetku církví, ovšem mimo ustanovení kanonického práva, které je vnitřním právním předpisem římsko-katolické církve a pro ostatní církve neplatí stejně, jako kanonické právo není zařazeno do platného právního řádu České republiky.