Politika: Nenaplněné sliby a o místech, kde dávají lišky dobrou noc

Zbývá už jen nějaký ten týden k zahájení parlamentních voleb a z médií už víme, jaké strany se budou ucházet o hlas voličů. Bude to pestré a objeví se i noví lidé. Je zvláštní, že předvolební kampaň probíhá poměrně důstojně. Lidé, kteří si chtěli naplivat do tváří, již tak učinili a někteří se rozhodli, že se z politiky vzdálí a budou si hledat zřejmě nějakou činnost, která jim bude vyhovovat po všech stránkách.  A voliči, tedy naši milí občané, jsou tak vyškoleni, že určitě bděle sledují hemžení a váží každé vyřčené slovo, které někdo v tisku či v televizi pronese, protože lidé si tentokrát již nedělají žádné závěry z vymydlených, hladce oholených a dobře oblečených politiků, kteří se naučili mluvit k voličům těch pár vět pro dobrý dojem, ale dělají si závěry z toho, jak ti lidé mluví a z jakého soudku vedou svou kampaň a do jakého soudku přilévají olej či víno. A já si myslím, že po těch všech zkušenostech s aférami, s neschopností některých lidí a s lhaním je jsou lidé také připraveni zápasit o svou věc.     

Plnit volební sliby není žádná maličkost

Bylo by asi dobré si konečně uvědomit, že vláda, která po volbách zasedne do křesel, vládne celému území České republiky, tudíž se musí starat i o místa, kde lišky dnes dávají dobrou noc. To znamená, kde není rozvinutý pracovní trh, kde je zanedbané školství a zdravotnictví, měla by dbát na demografický vývoj a hlavně, na úroveň života lidí od dětství až do stáří a po smrt. S tím se také pojí úroveň zdravotnictví. Myslím, že občany bude zajímat, jak řešit nedostatek lůžek v nemocnicích v určitých oblastech a časový limit příjezdu sanitky první pomoci od telefonické výzvy. Protože občané očekávají právem, že tyto základní věci civilizované společnosti zorganizuje ten, který byl k tomu povolán volbami.

… co je třeba zlepšit a dokončit

Mluvilo se hodně o tom, že dojde k omezení počtu zdravotních pojišťoven, protože jejich provoz je drahý a je zbytečné, aby na tak malém území, jakým je Česká republika, operovalo tolik zdravotních pojišťoven, které mají podobné služby a ještě postavené tak, že jen malé procento lidí se domůže potřebné služby. Také se mluvilo o slučování ministerstev a docela mi přijde logické, že se tím omezí  zakládání příspěvkových organizací s tabulkovou mzdou a spíše se budou zakládat akciové společnosti, s podílem státu, v nichž si kvalifikovaní lidé vydělají slušné peníze za slušnou a skutečně odbornou práci, jak je nabízena a kde mohou absolventi zahájit svou praxi, protože ze škol nevycházejí hlupáci a pologramoti, ale kvalifikovaní jedinci a není třeba stále dokola a nelogicky po nich vyžadovat praxi, pokud není ta podmínka naplněna, nechat je bez práce s tím důsledkem, že po delší době nečinnosti přijdou o svou odbornost. Ono také záleží na vedoucích organizace, jak budou rychle zapracováni a včleněni do pracovního kolektivu, který zpracovává příslušnou agendu. Bylo také řečeno, že je nevhodné převádět práci, kterou mají zaměstnanci ve svých úkolech, na podnikatelskou sféru, protože sice se ulehčí mzdám, ale současně se ukázalo v mnoha případech, že se to nevyplácí. A tím myslím, například procesy, jako je zadávání veřejných zakázek, nejrůznější zprostředkovatelská činnost, vytváření vzorových dokumentů či zpracovávání interních směrnic. Co se týče věkové základny takových úřadů, myslím, že už hodně lidí došlo k poznání, že předčasně propouštět zapracované a zkušené zaměstnance kolem padesáti let  a vhánět je do předčasných důchodů, je nevhodné, pokud jsou výkonní a kvalifikovaní, pokud chtějí pracovat. Všechny pokusy něco reformovat, změnit či nějak zlepšit stály spoustu peněz, včetně zavádění elektronických programů, které měly zřejmě nahradit zaměstnance, ale problémy, které stále přetrvávají, se spíš zvyšovaly a zvyšují. Neboť se ztrácejí kvalifikovaní lidé, které země potřebuje.     

… zájemci a uchazeči o práci a zaměstnavatelé

Dále bylo slibováno, že dojde k reformě úřadů práce, které by měly fungovat na celém území, pod jedním zákonem a jejich výstupy by se měly směrovat na nabídky práce od státní či podnikatelské sféry  a poptávky po práci  od nezaměstnaných občanů nebo od těch, kteří chtějí doposud vykonávanou práci změnit ať již z toho důvodu, že si zvýšili kvalifikaci nebo z rodinných důvodů nebo také proto, že je dosavadní zaměstnavatel neuspokojil ve výši očekávané mzdy za výkon. Podle mého názoru a podle toho, jak sleduji vývoj na pracovním trhu, je docela směšné se učit pitvořit podle příruček ze světa manažerů před budoucím zaměstnavatelem, který si vybírá z řady uchazečů o uvolněné místo na některém ze svých pracovišť, ale spíš si připravit řádně svůj profesní životopis a svou představu o budoucí práci pro firmu či úřad. Také nabídky na zaměstnání by měly být reálné a konkrétnější a vyžadovat skutečně ty dovednosti a profesní znalosti, které jsou potřeba ke zvládnutí konkrétní činnosti a dát také možnost středoškolákům, kteří jsou šikovnější ve zvládání rutinní práce a pokud nepotřebují k výkonu řidičský průkaz či ovládání cizích jazyků, nemusí tyto požadavky figurovat v nabídce. Manažerské řízení různých úřadů a firem se státní účastí, postrádá výsledky, které se očekávaly - že by skutečně už po těchto volbách někdo prozřel a zjistil, že je třeba kariérních úředníků, vysoce kvalifikovaných a skutečně odpovědných za chod úřadu, který jim byl svěřen? A kteří si budou do firem či úřadů vybírat kvalitní lidi, bez ohledu na to, zda se jim na první pohled lidí účes či make-up, ale podle jejich skutečného vzdělání a praxe i konečně také reference od přechozího zaměstnavatele či ze školy, z které do zaměstnání přichází? 

Péče o rodiny a staré lidi

Myslím, že rozvoj péče o staré lidi i o rodiny není otázkou nějakého zvláštního společenského milosrdenství, ale nutnost, která se nám v tomto smyslu vytratila ze vztahů mezi lidmi v naší společnosti. A tím nemyslím, že by měl stát vstupovat do života rodin, pokud to není třeba a rodina zvládá svůj každodenní život bez velkých potíží. A mezi tyto potíže bych zařadila péči o děti, které mají vrozené vady, tělesné či duševní, o těžce nemocné rodinné příslušníky a o staré a nemohoucí členy rodiny, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých. A myslím si, že by se mělo opravdu dbát na to, jak se v domovech pro staré a často nemocné lidi starají, protože rodina, která z nejrůznějších důvodů nemůže poskytnout potřebnou péči, platí velké částky za ústavní péči, která se občas ukáže jako nedostatečná. A podle mého názoru by měl, každý, kdo nabídne nemovitost i personál k péči o staré, nemocné a nemohoucí staré lidi, mít k tomu patřičnou kvalifikaci, zkušenosti i znalosti problematiky práce se starými lidmi, zodpovídat za úroveň péče a měl by mít i zařízení, které odpovídá zaměření nabízené činnosti včetně dostupné lékařské péče. A to by mělo platit pro každého, který se dostane do takové mezní situace a je odkázán na ústavní péči.

Školství a kultura

Samozřejmě, že záleží na každém, který se rozhodne studovat, že se studiu bude věnovat a v době, kdy je mu vzdělání poskytováno, se bude snažit získat co nejvíce znalostí a dovedností v oboru, který si vybral. Záleží i na učitelích, moc na nich záleží, aby motivovali studenty k práci ve škole a požadovali od nich poctivou práci. Protože poctivá práce ve škole je jeden z morálních předpokladů pro budoucí nasazení do pracovního procesu. Protože v něm se setkávají lidé s různými zkušenostmi, schopnostmi a i píle. A človíček, který kráčí s důvěrou do první třídy, by měl pochopit, že nastává pro něho výjimečná událost, totiž osvojení si znalostí, nikoliv otrava a nuda, kterou překlenuje nejrůznějšími způsoby, často hraničícími se zákonem. Všechny pokusy, které od roku 1989 nasadilo ministerstvo školství do praxe škol, převzaté se zahraničí, nevytvořily ani absolventy, které se umí pohybovat v praxi, ani takové, kteří by vynikali ve všeobecných znalostech, naučili se samostatně myslet a byli motivováni k dalšímu studiu. Chybí zde učňovské školství, o kterém se dlouho mluví, a zatím jsem nezaznamenala jeho vzestup. Uvidíme, zda se vládě, která přijde po volbách, podaří tyto oblasti podchytit, otevře opět textilky i obuvnický průmysl, výrobu porcelánu, skla a jiných sortimentů, které měly ve světě zvuk a nyní jsou nahrazeny dovozem bůh ví odkud. Myslím, že by se našlo hodně zájemců, které nebaví ve škole pořád šprtat poučky, naučit se řemeslu a slušně si vydělat.

A myslím, že lidé v naší zemi mají chuť prosazovat všechny programy, které vedou nejen ke slušnému životu a živobytí, ale také k usměrnění života lidí tam, kde nyní lidé dřou bídu s nouzí, protože investoři tam nemají zájem otvírat podniky (a vláda nedává pobídky) a lidé se zase bojí se stěhovat za prací, protože to stojí hodně peněz a může se stát, že v podniku, kde najdou práci, bude náhled probíhat reorganizace a budou mezi prvními propuštěnými. Ono je sice hezké se dívat, jak to mají v Německu, v Anglii, Francii, ale některé nápady vhodné pro velké země se nemusí ujmout v zemi našeho rozsahu a počtem obyvatelstva. A přesto můžeme být zase světoví, sami od sebe, pokud dostaneme tu správnou příležitost. Žádná viditelná či neviditelná ruka nemůže nahradit lidského ducha, vůli a um. Protože i porazit strom je umění, hodné mistra, přátelé.