Politika: Vymknuta z kloubů, doba šílí

Možná, že si všichni vzpomenete na pohádky, v nichž lidé bloudí na svých cestách, protože si nezvolili tu, která by je vedla k cíli. A co je cílem politiky? Budování státu, který je svěřen občanům, jež se volbami dostanou do veřejných funkcí a plní po dobu svého mandátu úkoly, jak jsou předepsány Ústavou a zákony.  

Šance byly zmařeny

Předčasnými volbami měli občané šanci opět vyslovit svůj názor k vývoji po roce 1989. Občané tak učinili legitimním způsobem po mnoha varováních, které vyslali svým reprezentantům - svobodně zvoleným zástupcům, jak se v parlamentní demokracii sluší a patří. Nepřikláním se tímto k názoru, že by občané nebyli politicky vyspělí a zralí. Jsou naštvaní. Nečasova vláda nesplnila jejich letité očekávání - potřebné reformy, pokles státního dluhu a růst životního standardu a mohou právem se ptát, proč za dobu budování kapitalismu v Čechách mnohé rodiny přepočítávají korunky, jak jejich rodiče v padesátých a šedesátých létech a jakou vlastně mají svobodu, když se nemohou rozhodovat, protože jejich rozhodnutí mají vždy a jen vazbu na dostatek finančních prostředků. Dá se říci, že občané se naopak chovají zodpovědně ke svému státu, neboť svěřili minulé vládě boj proti korupci, který shledali jako prioritu, aby mohli svobodně soutěžit bez ohledu na výši svých finančních prostředků o možnostech, o nichž předpokládají, že jich mohou jinak dosáhnout.   

Přímá volba prezidenta a její důsledky

Společnost a ani státní struktury nebyly dostatečně připraveny na volbu prezidenta občany, přesto vznikl zákon velmi rychle a překotně a chyba byla, že cílil jen k samotnému aktu volby, nikoliv k úvaze, jaké pravomoci by měl prezident mít vůči parlamentu. Tento zákon vzešel z vůle ODS, těžko říci, jaký výsledek očekávali. Nikdo ani nemohl předpokládat, že premiér Nečas podá demisi, a tak rozpoutá další společensko-politickou vřavu kvůli dočasné vládě, vybrané prezidentem Zemanem. Ten obrátil proti sobě vzrůstající kritiku a mediální bouřku, ovšem jiné řešení ústava po pádu řádně zvolené vlády neměla. Varování exprezidenta Klause i jiných ústavněprávních odborníků před přímou volbou prezidenta nikdo nebral v potaz, ale důsledky padají na celou společnost a do budoucna jsou vyhlídky dost nevábné, neboť občané v předčasných  volbách zvolili na protest politické subjekty, které nemají s řízením správy státu pražádné zkušenosti. A tak i ten pokus sestavit vládu nemusí vyjít, jak si lidé představují a může pozastavit fungování státní správy, její agendy a vzájemnou spolupráci. Nečasova vláda odešla od rozdělané práce, do které bylo nenávratně vloženo mnoho veřejných prostředků. Jenže, jak to chápu, pokud se Zemanovi podaří sestavit vládu, z jakého konce začne fungovat, nebo s čím začne pracovat? Stát není firma, kterou lze založit, změnit, fúzovat či zrušit. Ve státě existují dlouhodobě procesy, které nelze opustit, protože jsou spojeny se zákony, podle kterých je uspořádána struktura státních orgánů, finanční toky, komunální správa a delegování pravomocí mezi státem a komunální samosprávou.

Rozpad politického systému

To nejhorší, co nás vůbec mohlo potkat, je rozpad dosud udržovaného politického systému. Kdyby mocí pověření lidé zavčas zareagovali na změny, které byly patrné už nejméně od roku 2010, mezi ně patří i spory mezi Hradem a předsedou vlády, ingerence do pravomocí a konečně i tragické osobní selhání pana expremiéra Nečase a pomalý rozklad ODS do nicoty, který byl provázen často i nezodpovědnými kroky přes odpor občanů, nemusel se systém rozdrobovat tak, že v současné době máme sedm stran, které zasednou v parlamentu s nejasnými programy a možná i bezradností, co jako dál. Do celé tragédie lze vřadit i rozložení ČSSD, a jedno, zda se jedná o puč nebo nejedná, v každém případě je to projev státnické nezodpovědnosti, když se po volbách ukáže, že strana, o které se soudilo, že vystřídá padlou pravici je v takovém rozkladu, že není schopna jednat s dalšími politickými subjekty, o nichž občané rozhodli, že je delegují do parlamentu.

Moc výkonná, zákonná a soudní

Česká ústava je postavená na trojím dělení moci. A ty by měly fungovat nezávisle na sobě. Do života naší země přichází další změna, která ovlivní dosavadní život společnosti i jednotlivců - občanský zákoník, o kterém se už nedá jinak rozhodnout, že bude platit od 1. 1. 2014. Tento zákon se bude týkat úplně každého, protože ho musí respektovat i stát svými státními orgány, právnické a fyzické osoby a samozřejmě i soudnictví, protože jeho procesní část se týká právě výkonu moci soudní. Tento zásah do života státu je tak velký a předem nevyzkoušený, že se v tom budou motat úplně všichni a v situaci, kdy jsme se opět dopracovali ke kritickému bodu v politice a společnosti.

Nekamenujte proroky - hlas rozumu není k zahození, ale k vyslyšení

V dnešní době, která vysílá dost úzkostné impulsy, se sem tam v tisku objeví článek, který analyzuje situaci a je varovný nejen pro občany, ale také pro ty, kteří hodlají zaujmout vysoké funkce v systému státní správy. Historie nás učí, že rozklad státu přichází pozvolna a je to dlouhodobá záležitost, protože nejen mu podléhají čím dál méně fungující struktury, tím čím dál méně vyhovující zákony, ale také čím dál méně spokojení občané, kteří doplácejí na postupný rozklad nejvíce svými omezenými možnostmi se bránit proti známým projevům nevymahatelnosti práva, udržení životního prostředí a standardu, upadající motivaci ke vzdělání a tím i nacházení odpovídajících pracovních míst apod., restrikce ze strany státu a upadající důvěra ve státní orgány apod.

Podle mého názoru, není v této době vhodné tříštit ČSSD malichernými vnitrostranickými hádkami, protože se tím jen zvyšuje nejistota a oprávněná snaha prezidenta učinit nějaké kroky k zastavení rozkladného procesu prostřednictvím lidí, které k tomu může pověřit. Nebude to tu už takové, jaké bychom to chtěli mít, ale takové, jaké je to možné k zabránění chaosu, který by nebral konce. Občané by měli více hledět do vlastních řad a ptát se, co jim slouží ku prospěchu: zda nekonečné spory, které společnost rozdělují  či rozumné zvážení situace do budoucnosti země i jejich dětí, protože takové procesy jsou dlouhodobé a mají většinou závažné následky.