Politika a etika: Dýka v zádech stranického předsedy

V ČSSD to vře. Ne, že by to nevřelo i v jiných stranách. Ale ČSSD dlouhodobě očekávala, že zvítězí v nejbližších volbách, ovšem dnes jsme v pochybností, zda určitá výše počtu hlasů je skutečným vítězstvím, protože máme pocit pocit, že tam něco chybí.  Jednota potřebná k důvěryhodnosti povolebních vyjednávání. Nejsem moralistka, z určitého úhlu pohledu bylo těch dychtivých po moci příliš mnoho a předseda ČSSD zřejmě ztratil ostražitost. Řídit politickou stranu, zvláště takovou, která do sebe vsála tolik názorových proudů ... ne o tom to není. Je to o celkové koncepci moderní levicové strany, která zamrzla příliš dlouho v opozici a pomalu se z vytrácel duch zdravé a chytré politiky, která by splnila očekávání voličů - přivést do vlády lidi, kteří na sobě skutečně pracovali a mají co říci veřejnosti. 

Kam a jak dál

Na jakém hodnotovém systému stojí nyní ČSSD a čím se liší od ostatních politických stran? Proč je tato strana stále vyzývána ve volbách dost vysokým počtem hlasů a co je její úlohou v širokém spektru politického systému? Jaké osobnosti ji vedou, jaké osobnosti nabízí do veřejného života? Jaký hlavní názorový proud v ní v jednotlivých volebních obdobích zvítězí? A jak je silná ve své angažovanosti pro sociální problematiku, která je akcentovaná v jejím názvu? Takové otázky by si měl denně klást její předseda a lidé, kteří jsou motivováni být členy strany a pracovat pro její růst a rozvoj a nabídnout svůj program, realizovat ho co možná nejlépe a být oponentem všem jiným politickým uskupením, která prosazují jiné zájmy. Podle mého soudu se ČSSD po roce 1989 pevně nevyprofilovala a nenašla směr, který by byl zcela jasný. Chybí mi v ní podpora osobností, které by jako stranická elita vyčnívaly nad průměrem členské základny, mluvily k ní i navenek hlasem hromovým. Dokonce mi chybí i jasný hlavní program, za kterým by stáli důvěryhodní lidé, kteří by vytrvale oslňovali veřejnost a působili na mravní úroveň a tím nemyslím moralizování, ale jakousi odrazovou platformu ke slušné a sociálně laděné politice, která je cítění jejich voličů blízká. Varování politologů jsou vážná, a nejen jejich. Projevy politické krize v celé Evropské unii, které ohlašují konec neoliberálního směru, ideové vyprázdněnosti a absence metafyzického stmelování, které kdysi spojila evropské země v jeden celek, by měla nahradit idea lidských hodnot, právního zázemí a orientace na budování politiky, která vede k prosperitě a bude se neodbytně ozývat právě z řad lidí, kteří se rozhodli být v čele tak mohutného hnutí, které bude propříště evropské myšlení proplétat. Voliči sami napovídají svými hlasy, co chtějí a nelze je opomíjet. 

Čekání na předsedu

Nikomu nesvědčí, když dlouho setrvává v politice. Ať si to uvědomuje nebo ne, je determinován prostředím, čím dál méně vnímá signály zvenčí a upadá do stereotypů. Možná je i hluchý a slepý k dění, které kolem něho probíhá a ztrácí představu o své cestě, protože marná sláva, předseda tak silné strany, jako je v současné době ČSSD podle počtu hlasů, které ve volbách obdržela, by měl chápat, že je celkem zákonité, že zájmy o posty se zvýší přímo úměrně k volebnímu úspěchu. A že se nemůže stát jen symbolem, kolem kterého se točí ostatní dění. Tím rozhodně pan Bohuslav Sobotka není. To i dokazuje jednání lidí, kteří bezprostředně po volbách ukázali voličům celé pozadí nečisté hry provázené ještě navíc nemravným lhaním, jak pravý tisk. Ovšem ani tito lidé nemají oporu voličů, ale pouze jakousi stranickou oporu. Do jaké míry lze posuzovat jejich jednání jako pokus o puč, je nejasné. Lidé, kteří se snažili vrazit dýku do zad svému předsedovi, však nepřinášejí žádnou alternativu k jeho vnitrostranické politice, spíš jsou krajským přeborem, ale není ani patrné, kdo v ČSSD nyní hraje první ligu. Pan Bohuslav Sobotka nyní vysílá nářky o zradě, které se musel dožít, ale stejně o tom, kdo nakonec projde sítem stranického rozhodování, není jasné. A já si nemyslím, že v pozadí stojí pevný vůdce, který nakonec ten turnaj vyhraje. Možná, že strana skončí v troskách, jako ODS a zda vstanou noví bojovníci, je otázka. Je vůbec ještě o co bojovat a s kým? Ono to není tak jednoduché vzít do ruky otěže a hvízdnout. Předvídaný sjezd může vygenerovat osobnosti, které se postaví do čela a vysypou ze sebe, čeho chtějí dosáhnout a za jakých podmínek, které se jim na politické scéně volbami ukázaly jako reálné.

Z pozice voličů

Z pohledu politické strany je třeba vnímat, po čem voliči volají svými hlasy, jak již v tomto článku bylo řečeno. Je třeba přiznat, že současná situace nevysílá žádné optimistické signály ve smyslu pozvednutí životní úrovně, změny v daňové politice, omezení řádění volné ruky trhu a to i pracovního, kde zejména nezaměstnanost lidí v odlehlejších oblastech je kritická, stejně jako péče o potřebné, kterou nelze v moderním státě opomíjet. V takové situaci tu není síla, která by sociální politice v zemi nejen kladla fundamentální otázky, ale také je zodpovídala a hledala nejen finanční prostředky, ale také jejich mravní směr. Je třeba si povšimnout, jak se společnost za několik málo let změnila a jaké trendy přijala za své. Pokud stát ovlivňují politické síly, pak odpovídají za to, co vysílají a jak si dovedou poradit s problematikou občanů, nemohou být sami pro sebe, zakuklené ve svých vnitrostranických a interpersonálních problémech. Ono tu není tolik lidí, které mají chuť se pustit do veřejných činností, takže každý odcházející za sebou nechá trpký prostor vlastního neúspěchu pro ty, kteří ho chtějí zaplnit.

Fungující stát 

Politická krize tu panuje už dlouho. Lidé mají rozdílné představy o tom, jakým směrem by se měla politika vydat, dokonce mají i rozdílné představy o kvalitě života a svobodě. Podle mého názoru, každý má právo na takové představy, které jsou v souladu se zájmy občanů. Ti, kdo ve veřejné sféře působí, nebo v ní pracují, jsou placeni z veřejných prostředků, by měli usilovat být solidární s aktuální potřebou země, lidí i politické situace a snažit se co nejlépe budovat zemi a vytvářet podmínky pro život lidí po všech stránkách, kteří jsou jejími občany, což je vzájemný závazek mezi státními orgány a státními občany. Sociální demokracie měla heslo - že zajistí fungující stát. Tak do toho, přátelé! Vaše věci si vyřiďte mezi sebou a po sjezdu se pochlubte, jak budete budovat fungující stát a kolik to bude zase stát peněz.