Společnost: Smrt na kolejích pro Ivetu Bartošovou

Záměrně jsem uvedla známý název filmu jako název mého článku, protože mne nic lepšího nenapadlo při pohledu na snímky jednoho náhodného cestujícího z projíždějícího vlaku. Možná, že někdo bude pohoršený, že takové fotografie před zakrytím ostatků mrtvé Ivety Bartošové procházejí médii (a bůhví kolik za to dostal zaplaceno, že?), ale já se nehorším.  Uvědomuji si, že jsem svým způsobem prožívala s ní některé momenty života, pokud jsem sledovala její vystoupení a udělala jsem si celkový dojem jak velmi křehká osoba se v ní skrývala. Naučili jsme se vnímat pouze silné osobnosti, a to i v případě, když se některé lidské bytosti jenom tak tvářily. Anebo se tak tváří. Takovým tragédiím nikdy není konec. To k Ivetě Bartošové. Úloha bulváru s předváděním celebrit v různých životních situacích je věc druhá, neméně hodná k zamyšlení. 

Napadá mne celá řada osobností z historie, které se staly známými nejen díky svým činům a výkonům, ale i tragédiím, a tak se staly součástí klasického vzdělání. Na konci jejich životopisů je krátká zmínka o jejich dobrovolné smrti a následně si pak můžeme vyhledat monografii či rovnou román o jejich životě a tragickém skonu, který nejen souvisel se způsobem života, jež vedli, ale jejich tragické rozhodnutí mělo více tváří. Například pokles popularity a ztráta příznivého vlivu ve společenském mínění, což mohlo mít tragický dopad na životní standard se všemi důsledky, zrada "ve vlastních řadách", deprese z léta trvajícího stereotypu a pracovního nasazení, nebo také z náhlé ztráty práce, až k úplnému vyhoření, o kterém se tolik v posledních letech hovoří, sklony k alkoholismu a propadnutí návykovým látkám, ztráta motivace k životu - všechny ty fenomény, které dohánějí člověka na okraj propasti a ke konečnému rozhodnutí.     

Udělala jsem si názor, z dostupných informací, že většinou šlo o bilanční sebevraždu. Bylo to u Ivety Bartošové také tak? O jejím způsobu života, úspěších i pádech bylo napsáno mnoho článků a dokonce se někdo pokusil i o seriál z jejího letního "únosu", myslím, že to byl pan redaktor Novotný,  za kterým následovala svatba s panem Rychtářem. Po svatbě pak štěstí a zoufalství v jednom kalíšku. A paní Iveta nezadržitelně chátrala. Dnes, když jsem o ní přemýšlela, napadlo mne, že celé roky ztrácela postupně vůli k životu. Kdy a jak se to stalo, těžko říci, protože prohlašovala, že je silná, že všechno zvládne… vnitřně možná už dlouho před tím vyhořela se všemi následky, který tento stav s sebou nese. Tedy nic nového, co bychom neuměli pochopit. Nesnažme se ji zařadit do nějakého šuplíku a hned diagnostikovat. Společnost většinou vnímá mezi veřejně známými osobnostmi silné jedince, s kterými se ztotožňuje a jejich "úlety" bere jako to, "co patří k věci" a někteří se snaží napodobovat právě jen  ty úlety s výsledky, které nemívají šťastný konec - ono je to v reálu jiné, než jak se o tom v bulváru píše. A právě, na ty křehké čeká - ten bulvár.    

Kdy se veřejně známá osobnost dostane do "drápů" bulváru? Když se usoudí, že začíná být "teprve zajímavá." Protože nesmíme zapomínat na jednu skutečnost, že bulvár vyzvedává z hlubin lidské přirozenosti ty nejutajenější chtivosti, za které by se jinak styděli i před sebou. A člověk není s tím najednou sám, protože ví, že to sleduje mnoho dalších lidí, kteří se k tomu či onomu vyjadřují a překonávají ve svých úsudcích i hranice nemožného. Jestliže to má být terapie psychického vypětí z vlastních nedostatků  a možnosti se pást na neúspěších a pádech lidí, kterým se obvykle závidí, to je těžké říci. Co se odehrává u klávesnice v hlavách redaktorů, to je věcí dohadů a myslím, že na to nemá ani známý a všudypřítomný psycholog dr. Cimický metr. Jistě, že je těžké posuzovat, kde začíná zábava a kde se už objevuje stoka v lidské duši a kdo to vyhledává či jen "cudně a mimořádně" nahlíží do bulvárního časopisu ve chvilce klidu, aby si přeci jen dal něco "ostřejšího". Při všeobecné úrovni obsahu novin a časopisů věřím tomu, že mnoho lidí raději sáhne k Blesku, někteří náhodně, jiní ze zvyku, další  už ze zlozvyku.   

Samozřejmě, že nikdo, kdo má zdravý úsudek, nebude posuzovat osobnosti, vystrčené na odiv veřejnosti podle toho, co o nich soudí redaktor, který se chopí díla a napíše nějaký článek. Jestliže někdo viní bulvár z tragického skonu paní Ivety Bartošové, pak je jedním z těch, kteří propadli podivnému vlivu. A ten bezesporu má, jinak by nemohl existovat.  Ale mnoho z lidí  si udrží odstup. Přiznám se, že jsem často pociťovala ošklivost z některých zpráv a videí, které se o ní šířily, a kladla jsem si otázku, co na to říká ona. Zřejmě nic zvláštního. Byla to zvláštní osobnost – nepochopitelná.

Byli jsme svědky utrpení v přímém přenosu až do snímku, na kterém na kolejích leželo rozervané tělo zpěvačky, o jejímž talentu se bude teprve psát. Nelze jinak, než ji to odpustit, hvězdičce blýskavé. O čem vlastně ten příběh byl? To ukáže čas. Ale nezáleží na tom, co kdo o ní napíše, ale co si z toho odneseme sami ve svých myšlenkách, svědomí a srdcích, když už jsme ji svým způsobem přijali do svého vědomí s různými pocity.

Také vám bude nakonec chybět? Pokud ano, tak bulvár udělal, paradoxně, dobrou práci už tím, že si nic neoškliví. Každý z nás  nakonec v konci rozhoduje, k čemu se přikloní. Mně je to osobně nyní všechno líto ...