Vzdělání: Není to jen o Jidášovi

Zamyšlení nad článkem pana Václava Klause ml.o vzdělání mne vede k trochu širší úvaze.  http://www.novinky.cz/komentare/369143-komentar-u-maturit-by-se-nemelo-zkouset-nic-vaclav-klaus-ml.html

Dvakrát když

Když jsem v roce 1975, při nástavbovém studiu na knihovnické škole v hodině marxistických učení prohlásila, že křesťanství je základem evropské kultury, pan profesor se  na mne zamračil a musela jsem napsat seminární práci na toto téma,  abych svůj postoj obhájila. A tím podnítil mou zvědavost a v pozdějších letech jsem se kromě jiného, tomuto tématu pečlivě věnovala  a věnuji dodnes.  Když si mne soudružka učitelka pozvala do školy, aby mi vytkla, že můj syn byl jediný, který věděl, proč Michelangelo ztvárnil Mojžíše s rohy na hlavě a tudíž ho vychovávám v náboženském duchu, neurazila jsem se, ale řekla jsem - dávám mu na vybranou, ale vědět by měl pokud možno co nejvíce. 

 Všeobecné vzdělání je nezbytné

Následující úvaha mne napadla, když jsem si přečetla komentář pana Václava Klause ml. Docela mne jeho myšlenky zaujaly. V duchu jsem se ocitla v letech, kdy se učily na školách různé předměty. Marxistické nauky nechyběly, byly součástí povinných předmětů včetně vědeckého ateismu, ale bez znalostí této látky člověk těžko porozumí problematice 19. století a dalšího společenského vývoje. Možná, že někteří z mé generace, kteří prošli takovým středoškolským vzděláním, ze zvědavosti či možná i z jiných pohnutek, se začali křesťanstvím zabývat a přišlo jim normální, aby se jejich děti uměly podívat na krásné obrazy s biblickou tématikou a poslechnout si krásnou klasickou hudbu od dob renesance výše a porozuměli jejímu zaměření a tématu, a také literatuře, v tomto případě i s biblickými tématy. Aby porozuměli světu kolem sebe, spojeném s křesťanskou kulturou a dějinami, které jsou s křesťanstvím spojeny. A nemusí být nutně omezováni na určitou konfesi, nemusí mít nutně teologické znalosti, i když se v literatuře s teologickými otázkami setkají. Ořezávat všeobecné vzdělání, spjaté s dějinami má jeden důsledek: že mladí lidé, i když vyzbrojeni moderními technologiemi, jsou v pozici člověka, který žije sice v krásném domě, ale některá okna se nedají otevřít. A nebo dospějí k poznání, ke kterému se přimknou a nedostatek rozhledu jim zabrání jít dál. Stanou se snadno kořistí různých sekt, nebo, a to je horší, si neprozřetelně vybírají další vzdělávání,v kterém při nedostatku rozhledu a neschopnosti vcházet postupně do dalších dveří, jako odborníci neuspějí, což může vést k demagogii.

Neomezujme se v poznávání

Po roce 1989 se otevřela sféra svobod, z nichž jedna nejvzácnější je neomezování člověka na cestě poznání. Škola by měla především motivovat k samostatné aktivitě k dalšímu vzdělání, výběru životních cest v dalších odborností a osobnímu rozvoji. Bohužel, lidé si nějak navykli procházet vzdělávacím procesem cestou nejmenšího odporu a touto cestou pokračují i ve svém profesionálním životě. Pořád někam spěchají, mají pocit, že nestíhají, snaží se všechno, co je nutné obsáhnout, na patřičném místě něco ze sebe vyklopit, protože je součást jejich povinností, ale možná si ani neuvědomují, jak chátrá jejich myšlení, vnímání důležitých věcí v životě, ve společnosti, ve vztazích, v účasti na krásách tohoto světa. A tím se připravují o vzácný rozměr duchovnosti, kterou nemusíme nutně chápat ve smyslu náboženství, pro které se musí člověk sám svobodně rozhodnout.

K metodě samovzdělávání

Chaotický svět, jak ho vnímáme dnes a nyní, nás nějak pobízí ten chaos přijmout i do našeho soukromého života. Jenže - podle mého názoru, nemusíme. Pokud jsme se odhodlali ke studiu, k povolání, jehož nezbytnou součástí je vzdělávání se po celý život, je třeba si denně vyhradit čas a plnit si svůj soukromý studijní program i nad rámec školního programu, který si promyšleně sestavíme. Není třeba sedět nad knihami ve dne v noci, to skutečně není ani praktické a nepřinese to žádné výsledky. Ale naučme se přemýšlet nad tím co čteme, co posloucháme, co vnímáme a pozorujme, jak se usazuje ta látka v našem vědomí, jak s ní dovedeme v myšlenkách pracovat. To platí pro všechny lidi v každém věku, v nejrůznějších oborech a životních cestách. Nesmíme zapomínat na to, že odborníci stárnou a odcházejí z tohoto světa, ovšem zanechávají za sebou svá díla, na které zřejmě už nikdo nenavazuje, ale tu samou látku začíná z jiného soudku, jiné sféry pohledu. Takže se vlastně mnozí učí stejné téma, ale každý jinak, aniž nahlédne do bohatě vypracované látky s poznámkovým aparátem, podle něho se může dál rozvinout ve svých zájmech. Myslím, že je potřeba dojít ke sjednocení témat a nabízet nejen dětem a mladým lidem, ale všem, kteří mají zájem dál studovat podle svého soukromého studijního plánu, kvalitní literaturu, hermeneutické metody a i cestu, jak dosáhnout k výsledku. Především je třeba vždy vědět, kam sáhnout pro literaturu, která je nezbytná k dalšímu poznání.

Člověk se musí umět rozhodnout a za svým rozhodnutím stát

Nikomu neposlouží, když skáče z oboru do oboru, nic pořádně neobsáhne, účastní se rychlokursů a dále se nerozvíjí, pokud mu jde jen o to získat doklad pro kvalifikaci, kterou sice získá, možná i dosáhne na pracovní pozici, ale jeho výsledky jsou tristní. Pokud pracuje ve veřejném sektoru či v médiích, pak i ovlivňuje myšlení a vnímání dalších a dalších lidí, kteří potřebují pochopit správně, jak řešit svou situaci, problém, jak přemýšlet o svých krocích, kdy chtějí něco získat a slepě nesahat po první, naparáděné příležitosti, která se však v reálu projeví úplně jinak, někdy i nežádoucím způsobem. 

Ne, není to jen o Jidášovi, který je jistě zajímavou postavou, o němž se mluví v nejrůznějších článcích, ve filmech, v knihách. Není rozhodně jen obrazem zrady, ale také tím, kdo nic nepochopil, i když mu byly dány veškeré šance.