Společnost: O strachu a hněvu

Běžným pohledem na situaci našeho světa v 21. století v nás vyvolávají pocit, že dochází ke změnám, od kterých se očekává zlepšení. Je tomu tak?     

I když současné letní dny přinášejí plno krásy, světla, zrození krásných rán a pohasínání dnů v červáncích, přesto se necítíme vždy ve své kůži. Jakoby bylo všechno to krásné, co můžeme prožívat a prociťovat, prošpikováno negativními vlivy, které v nás vzbuzují i nepěkné pocity strachu a hněvu. Jedna negativní zpráva stíhá druhou a jeden názor stíhá druhý, což vzbuzuje zdání, že se rodí nějaké změny - zda jsou pozitivní nebo negativní, těžko říci. Ale jedno je jisté - zlá setba strachu a hněvu vydává svou úrodu, která bude dál zasévat semena neklidu, nenávisti,zloby a hněvu do budoucnosti. Tedy, jako poselství další generaci. Komu záleží na této zemi, neměl by to dopouštět.     

A co člověk?

Ale v tomto mumraji se nějak ztrácí pohled na život člověka, který nemá dost sil a ani prostředků či schopností, aby se vypořádal se svými problémy v tom kolotoči názorů odevšad prezentovaných a mohl si naplánovat svůj život s určitým časovým výhledem. A na to má právo, protože pojem "život" obnáší i spoustu jiných přívlastků, které pojem dotváří v hmatatelný a uchopitelný celek. Ti, kteří jsou odpovědní za řízení státu, chrlí jeden názor za druhým, ale většina lidí nemá čas, aby si je porovnávala vytvářela si nějakou představu, co je čeká a nemine, aby se mohli připravit na další změny v různých životních podmínkách, v kterých aktuálně žijí. Otázka jednotlivce by neměla nikdy být obcházena nadřazující se situací ve světě, o které se mluví na různých úrovních a zobrazuje se na mapách, což je jistě pro informaci užitečné, ale stále je tu ten jedinec, který musí čelit svým problémům a nemá se často na koho obrátit o radu či pomoc    

O hněvu a prožitku krásy 

Každý člověk má jinou představu o štěstí, i když je to obrovská veličina, do které se vejdou jak pozitivní, tak i negativní projevy běžně prožívaného života. Pokud nenastanou nečekané komplikace, přehlížíme  zcela běžné věcí, vztahy a situace, na kterých, aniž si to uvědomujeme, jsme závislí a jediné vybočení může způsobit nepříjemné situace, což je ten negativní projev v běžném životě. Příkladem budiž nezodpovědné chování odpovědné osoby, které zvrátí právem očekávaný stav, takže jsme na "holičkách". A probudí se v nás dřímající hněv, který předchází přemýšlení o tom, jak můžeme sami a v klidu situaci napravit bez vážných škod, tedy hledat východiska z nouze, pokud je to možné. Hněv však zůstává, i když je negativní situace zažehnána a přehlušuje rozumné uvažování. Hledá si své spojence, své dočasné působiště a přátele.  Pustoší dál a dál lidskou mysl, kterou si dobývá svou razancí, a tak negativní jednání přeroste pozitivní řešení, s kterým se přestane počítat, protože se potřebuje vybít, zatímco pozitivní stránky života potřebujeme prostě prožít, nabýt vnitřní harmonii, v které prožíváme dobro, štěstí, lásku, altruismus a jiné krásné, blažené a pozitivní pocity. V obou případech však nabýváme zkušenosti; hněv nás připravuje o rozumné zvažování životních situací a naděláme spoustu zbytečných chyb s následky do budoucna, prožitek krásy a lásky v nás vzbuzuje tvořivou touhu. Jenže ji nelze plně rozvinout, nemá dost prostoru k rozletu, není dost vůle, aby převážila negativní pocity.   

Strach a hněv se podmiňují  

Při stále měnících se podmínkách v těch nejzákladnějších lidských potřebách, běžní lidé ztrácejí důvěru a také jistotu, že dokáží svůj vlastní život ještě ovlivňovat do nejbližší budoucnosti. Ztráta důvěry a jistoty ve vlastní síly probouzejí strach, který lidem brání spoléhat sami na sebe - to je přeci základ přirozené svobody v rozhodování o tom, co pokládají za štěstí, na které má každý jedinec nezadatelné právo. A strach je sice špatný rádce, ale současně nástroj k ovládání lidí, kteří se obávají o své blízké, o svůj majetek, o svou budoucnost v profesi, které věnovali značnou část svého života při přípravě na ni a při seberealizaci, a pak stačila nějaká neočekávaná změna, aby všechna očekávání ztroskotala. A hněv získává spojence. V tomto současném světě, který je v pohybu a různí lidé v médiích se k němu vyjadřují ze svého pohledu (s různými vlastními pohnutkami), je však důležité žít, nejenom přežívat a očekávat v úzkostech, co přinese další den a prožívat pouze střípky radostí, a to ještě s obavou, abychom je nezaplašili, když se odevšad ženou mraky zpráv, které zahánějí mnoho lidí do strachu a beznaděje. Málokdo stojí o rozhovory politiků médiích, které končí hádkami, ale jistě by bylo na místě, kdyby každý politik, včetně hlavy státu, se pravidelně vyjadřovali k situaci v naší zemi ve vztahu k situaci ve světě s veškerou odpovědností, kvalifikovaně a s veškerou vážností směrem k občanům, aby byli opravdu informováni.    

Sociální smír je předpoklad fungující demokracie

Jistě, že to není jen můj osobní názor, že takové ovzduší spíš snižuje celkovou kvalitu a úroveň  života v zemi, která není bezvýznamná v mezinárodním společenství a každý, kdo by se měl vyjadřovat k politické situaci, jak ve světě, tak i v naší zemi, by měl zvažovat každé slovo, které vyšle směrem k veřejnosti. Na každém člověku přeci záleží a politici by měli usilovat o loyalitu občanů, protože bez ní je jejich veškeré úsilí a práce pouhým úřadováním bez aktivní odezvy těch, kteří jsou tu doma. Sounáležitost a spolupráce a dosahování sociálního smíru je základ demokratického státu a všichni věříme, že je udržitelný právě pro občany, kteří jsou jeho nedílnou a neopominutelnou součástí. A každý politik, který byl zvolen do funkce, skládal slib v tomto duchu a je jeho povinností ho dodržet. Zejména vůči občanům, kteří nesou nemalou morální i finanční tíhu z nepodařených kroků v práci svých zástupců, které si zvolili. 

Na každém člověku totiž záleží, i když si to mnozí neuvědomují. A také si možná neuvědomují, že největší břemeno problémů tohoto světa nesou na svých bedrech právě ti obyčejní lidé, ke kterým se málokdy obracejí s vlídností a úctou, která lidem náleží. Možná, že by se nahromaděný hněv a strach změnil v konstruktivní uvažování o tom, co je důležité a kde je možné přiložit ruku k dílu pro vlastní budoucnost.