Lidé a kulty: Katarské hnutí ve středověku

Na jihu Francie nacházíme památky po katarském hnutí, které mohutnělo až do svého konce více než 200 let. Kdo byli kataři?

Zrod katarství přišel z Konstantinopole

Aktivita, která stála u zrodu katarství, začala být patrná na Západě po roce 1140. Kolem roku 1170 Niketas, biskup radikálně dualistické církve v Konstantinopoli, přijel do Lombardie, aby se setkal s Markem Hrobníkem. Mladá katarská misie, která zde tehdy zasadila semínka rozporu, skončila vlastně až po té, co inkvizice katarské církve v Itálii úplně zničila. Poselství Nikety Markovi a jeho přátelům bylo zcela jednoduché: církevní regule, na nichž založili svůj status, jsou chybné. Bez správných regulí by bylo totiž consolamentum Marka a jeho skupiny neplatné. A oni všichni by byli ztraceni. Marek vyslechl cizince z Konstantinopole a rozhodl se přijmout regule pocházející z Dragovice či z Drugonthioe místo svých vlastních, které pocházely z Bulharska. Lombardská skupina pak byla zase usmířena.  Z Itálie se Niketas a Marek vydali do Languedocku. Italské prameny tuto cestu sice nezmiňují, ale přítomnost obou mužů je doložena v katarské zprávě z koncilu, který byl pořádán mezi lety 1174-1176 v Saint Felix de Caraman, v malé vesnici Lauragais. Na jihu Francie existovalo pouze jedno biskupství, které neslo název podle města Albi ležícího poblíž Lombers. To bylo místo, kde spolu roku 1165 otevřeně hovořili kataři a zástupci katolické církve. Consolamentum znovu přijal a vysvěcen byl také biskup z Albi, Sicard Cellerier. Jeho biskupství mělo ztratit většinu území následkem rozdělení a reorganizacemi, které navrhl Niketas pro narůstající členstvo na jihu. Na koncilu se zmínil také o míru, který vládne na Balkáně a Byzanci mezi dualistickými církvemi, a o přednostech teritoriálních vymezení diecézí.

Dobývání území

Důsledek byl jasný! Kataři na jihu, kde hereze narůstala, měli jimi ovládané území rozdělit do episkopálních celků, což také učinili. Návdavkem k biskupství v Albi byla ještě zřízena další v Toulouse, Carcassibe a v Agen s tím, že vůdce severní Francie bude současně biskupem své církve. Poté, co byli zvoleni kandidáti, přijali všichni své episkopální svěcení z rukou Nikety. Ve svém kázání jmenoval Niketas sedm církví. Niketova vlastní církev  Nového Říma v Konstantinopoli, Drogomentiu, Melenguiu, církev milingvů na Peloponésu, bulharskou církev a církev dalmatskou.  Po té, co pro svou církev a učení dobyl významné vítězství, vrátil se Niketas na Východ. Ale po několika letech přijel do Itálie další vyslanec z Východu se znepokojujícími zprávami. Petracius z bulharské církve přišel lombardským katarům říci, že Šimon, který udělil consolamentu Niketovi, byl usvědčen z morálních prohřešků. Jestliže padl tento ministrant consolementa, pak padli všichni, které usmířil: tak lombardským dualistům hrozilo zatracení.

Prameny nasvědčují tomu, že ve 12. století kataři začali klást důraz na evangelický život, avšak postupem času věnovali stále větší a větší pozornost dualistickým názorům, které v prvním období zůstávaly v pozadí. Katolický protiútok setrvale napadal dualismus, neboť chtěl kolísavým věřícím ukázat, že katarství, které se dosud tvářilo jako hnutí reformním i asketické, je ve skutečnosti hereze, která popírá základní nauky křesťanství, Tato kritika pak katary nutila promyslet více svůj dualismus.    

Vedoucí osobnosti církve proti katarství  vystoupily stylem, že katarství napomohlo ke změně paradigmat církevního života.

Katarská elita

Katarská elita byla tvořena tzv. dokonalými“, mezi které patřili ženy a muži a tvořili jen malou skupinu. V rozkvětu katarství byla koncentrace dokonalých vysoká, protože v Languedocku se sektě hluboce oddaly celé rodiny a status přijímali již dospělí mladíci. Ve srovnání s jinými věřícími a sympatizanty, jich bylo velmi málo. Avšak právě na této malé skupině dokonalých závisela přitažlivost celého hnutí. Pro ostatní věřící to pak znamenalo, že když klesl a úroveň a počet dokonalých, znamenalo to konec katarství.

Consolamentum

Status dokonalého byl udělován v ceremonii, která se nazývala „consolamentum“. Tato ceremonie byla odvozována z rituálu, kterým přijímali své uchazeče bogomilové.

Právo odříkávat Otčenáš

Přijetím consolamenta získával kandidát právo odříkávat Otčenáš. Ale ten, kdo se dosud nacházel v panství Satanově, neměl vůbec žádné právo oslovovat svého Boha „Otče“.

Odpuštění

Druhá část rituálu odpouštěla kandidátovi hříchy a zbavovala ho následku pádu andělů z nebe a jejich uvěznění v tělech, do nichž je uvrhnul Satan. Věřilo se, že při pádu anděl, který vytvořil duši člověka, zanechal ducha v nebi a consolamentum duši a ducha opět sjednocuje, čímž se duše dostávání ze Satanovy moci.  

Roční zkouška

Samozřejmě, že přípravné kroky k získání dokonalosti byly obtížné! Kandidát, jehož ostatní dokonalí museli schválit, měl ukázat schopnost k vedení jejich způsobu života roční zkouškou, během níž musel zachovávat každé pondělí, středu a pátek posty, vykonat ve všech třech dnech pokání o chlebu a vodě a po celý čas se zříkat pokrmů, které byly produkty pohlavního styku.  Jedinou výjimkou představovala konzumace ryb, o nichž kataři s mnohými stoupenci ortodoxie věřili, že nejsou plodem pohlavního styku,  ale vody samé.

Sexuální kontakt zakázán

Sexualita představovala část Satanova stvoření, poněvadž uvěznění andělé byli asexuální. Jeden z nejpůsobivějších dualistických mýtů vypráví, že andělé plakali, když zjistili, že těla, do nichž je Satan uvrhl, jsou sexuálně rozdělena. A po tom všem získal kandidát consolamentu a byl – utěšen. Vedl totiž dokonalý a zasvěcený život, v němž přísně dodržoval veškerá pravidla a který byl mnohem tvrdší než život katolických asketických řádů.

Jeden pád způsobil řetězovou reakci

Pro veřejné vyznání nebyly určeny ani hříchy, které se týkaly porušení kodexu abstinence a který formoval páteř katarské morálky. Tyto přestupky byly klasifikovány stejně. Přiznat poklesek požití vajíčka bylo stejně závažné jako dopustit se krádeže anebo přiznat vraždu. Jakékoliv porušení kodexu zbavovalo hříšníka consolamentu a vydávalo ho znovu Satanovu světu..  Později však mohl hříšník učinit těžké pokání bez přítomnosti ostatních členů sekty a mohl být opětovně usmířen. Porušení kodexu a ztráta consolamentu znamenalo nejen pro hříšníka, ale i pro všechny stoupence hnutí, jimž je hříšný dokonalý poskytl. K tomu docházelo z důvodu, zda ten, kdo udělali consolamentum, nespáchal tajný hřích. Za dnů rozkvétající katarství dokonalý obsesivně dbal na to, aby uchoval svůj způsob života, který byl zaměřen na odstranění všech projevů přirozených instinktů. A tak byl života dokonalého naplněn starostí, aby nesnědl nějaký zakázaný tuk a zachovával náležitou vzdálenost od druhého pohlaví., Znovu a znovu opakovanými sériemi Otčenášů, nejdůležitější modlitby sekty.

Přitažlivost sekty

V dokonalých se soustřeďoval smysl společného úsilí celého společenství. Svou roli tu také sehrál apel na schopnost unést břímě, Ale svůj vliv měl také nepochybně i důraz na katarskou výlučnost, poněvadž ke spáse mohlo vést jen consolamentu, které představovalo jediný prostředek úniky ze Satanovy moci. A tak měl dokonalý, odříkáním a udržováním kodexu a rituálu jistotu, že se po smrti vrátí do nebe nebo že přinejmenším učiní na této cestě v hierarchii bytostí krok dopředu.

Melioramentum

Rituál a pravidla pro každodenní život upravovaly styk mezi dokonalými a ostatními stoupenci způsobem, který vrhá světlo na status těch prvních. Melioramentum, pozdrav, vzdávaný dokonalému, vyjadřoval propast mezi skupinami a současně i aspiraci přívržence stát se jednoho dne „usmířeným“. Tento pozdrav byl prováděn při všech příležitostech vzájemného setkání, v rámci služby nebo při vstupu do domu dokonalého. Trojnásobné padnutí na kolena a pozdravení dokonalého vyvrcholilo výměnou replik, kdy stoupenec řekl: „ Modli se za mne hříšného k Bohu, aby mě učinil dobrým křesťanem a dovedl mna k dobrému konci.“ A dokonalý odpověděl: „Modleme se k Bohu, aby tě učinil dobrým křesťanem.“

To mělo takový význam, že být dobrým křesťanem znamenalo podle katarské= víry být dokonalým.  „Dojít dobrého konce“ znamenalo „Být usmířeným“ , tedy zemřít ve stavu usmíření. Touto výměnou a padáním na kolena přívrženec a dokonalý demonstrovali každý svůj status. Ten první status čekatele, jenž dosud nebyl zbaven Satana, ten druhý, který již ze Satanovy moci vyvázl, svá jedinečné postavení.

Lámání chleba

Obřad lámání chleba, který předcházel každému jídlu, byl pro dokonalého opět příležitostí, jak hrát hlavní roli. Chléb měl řadovému katarovi připomínat přítomnost dokonalého.

A pro ostatní členy sekty?

Velká většina běžných sympatizantů se nikdy nedostala k tomu, aby v plné míře přijala consolamentum, vydržela odříkání, období zkoušku či omezení předepsaná životu dokonalého. I když jej do sekty přivábily tyto rysy. Jejich účast se omezovala v návštěvách kázání a v provádění melioramenta.   Odříkání, které bylo pro život dokonalého tak důležité a klíčové, nemohli vydržet obyčejní členové, a proto udělení consolamenta na smrtelné posteli představovalo řešení problému.

Katarská organizace

Katarská organizace měla svou teritoriální bázi: biskupové svými tituly vyzývavě imitovali katolicismus. V rituálu a ve společenském postavení nabízelo katarství ženám určité výhody, které v katolické církvi nemohly získat. Žádné postavení ženy v katolicismu neskýtalo takovou vážnost, jaké získala žena, která přijala consolamentu. Dokonalá žena vlastnila stejně jako dokonalý muž Ducha. I když se nemohla stát nikdy jáhnem nebo biskupem, měla na všech shromážděních přednost mezi svými přívrženci, kteří ještě nebyli dokonalí. Pokud nebyl přítomen mužský dokonalý, pak mohla žena vést i modlitby. Byla také oprávněna přijímat melioramentum. Aristokraté poskytovali podporu katarům z důvodu nepřátelství k církvi. V Languedocku byli díky podpoře místní šlechty sedláci do sekty zataženi již velmi brzy.

Katarství a ortodoxie

V určitém počtu bodů se ortodoxie a katarství shodovaly a tato podobnost mohla posluchače snadno oklamat. Některé dualistické teze o Satanovi zněly přibližně stejně, jako katolické. Consolamentu, poskytované umírajícímu mohlo takovému posluchači připomínat katolické poslední pomazání. Mezi katolíky nebylo neobvyklé, když se umírající dal přenést do kláštera a přijat tam mnišské roucho, takže odnášení umírajících v Languedocku, mohlo připomínat totéž.

Zabte je všechny, Bůh své vlastní rozpozná

V roce 1209 sestoupila armáda o síle 30.000 rytířů a pěších vojáků jako smršť ze severní Evropy do Languedocu- hornatého severovýchodního úpatí Pyrenejí v místech, kde se nyní rozkládá jižní Francie. V následující válce bylo zpustošeno celé území, byla zničena úroda, vyhlazena města a veškeré obyvatelstvo vyvražděno. Toto vyvražďování probíhalo v tak rozsáhlé míře, že může být považováno za první případ „genocidy“ v moderních evropských dějinách. Například ve městě Béziers bylo zmasakrováno 15.000 mužů, žen a dětí- mnozí z nich dokonce v úkrytu kostela. Když se velitel ptal papežova zástupce, jak má rozlišit kacíře od pravověrných, odpověď zněla: „ Zabte  je všechny, Bůh své vlastní rozpozná.“ Tato citace je velice rozšířená, může však být smyšlená. Po Bézirers se výbojná armáda přehnala po celém území Languedocu. Padl Perpignan, Narbonne, Carcassonne, Toulouse. Tato válka trvala téměř 40 let a dnes ji známe jako albigenskou křížovou výpravu.

Více na:  http://www.norahaza.cz/news/albigenska-krizova-vyprava-katari/

Pád katarství

Pád katarství byl stejně dramatický jako jeho vzestup. Ve srovnání s raným 13. staletím, kdy pro církev představovalo hlavní hrozbu, pokleslo katarství postupně na malou, pronásledovanou minoritu, která v průběhu 14. století úplně vymizela. 
 

Literatura: Lambert.M. Středověká hereze, str. 159 a násl., poznámky ze soukromého archvivu, Zbíral D.. Kataři a Židé. (Cit. 2014-10-28). (on - line) Dostupné z: http://www.david-zbiral.cz/katzid.pdfZbíral D. Kataři přehled. (Cit 2014-10 24) (on line)  Dostupné z : http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm