Předbělohorská doba – část 1.
V předchozím seriálu k 600-stému výroční upálení M. J. Husa jsme se rozloučili s úsekem českých dějin Kostnickým koncilem s upálením M. J. Husa a po roce po této události Jeronýma Pražského. Zvu vás nyní do dalšího údobí českých dějin, které se budou odehrávat v první polovině 16. století do poloviny 17. století. Budeme sledovat dějinné události, příslušející do období reformace a protireformace. A nebude to radostné čtení, protože nás čeká pohnutá doba předbělohorská a pobělohorská, o kterých si myslíme, že předznamenala společenský, ekonomický, politický a státoprávní vývoj v Čechách a na Moravě až do moderní doby. Nuže, osvěžme si paměť tímto vyprávěním z úseku českých dějin, které sdílely i osudy i jiných národů, které Čechy zeměpisně bezprostředně obklopovaly či jim byly vzdálené.
K pramenům
Pro studium a zpracování tohoto tématu jsem si vybrala náročnou literaturu: Dějiny Čech a Moravy nové doby od autorů Kořána - Rezka, Svátka a Práška, vyd. roku 1940 v nakladatelství Mazáč v Praze, čtyřdílné dějiny od autora Antonína Gindely Dějiny českého povstání léta 1618, Paměti nejvyššího kancléře českého hraběte Viléma Slavaty a některé soudobé prameny k české historii, které podle potřeby budou citovány v textu. Zdá se mi, že použití pramenů, které možná už nikdo nebo málokdo čte, je živějším vstupem do událostí, které zůstanou stále v paměti nejen českého národa, ale i jiných, kteří v nich vystupovali v různých rolích. A pokud se hlásíme k tradicím Koruny české, pak je třeba je znovu objevovat a přemýšlet o nich i z pohledu dnešní doby.
Za Maximiliána II. a Rudolfa II.
Protestanští stavové kladli do Maxmiliána II. (1564 – 1576) velké naděje, ale ty se zcela nenaplnily. V té bouřlivé době se snažil klidem a částečnými ústupky zmírnit náboženské vášně s tím, že by se měla obnovit církevní jednota. Proto také nespěchal se zákonnou úpravou evangelických církví ve svých državách.
V roce 1566 na země habsburské opět udeřil turecký sultán Soliman II. Do dějin vstupuje jméno Mikuláš Zrinský, charvatský bán, který hrdinně bránil Siget, a jen sultánova smrt zlomila prudkost jeho útoku.
Císař Maxmilián II. se chystal k velké odvetné válce, ale nedostatek financí ho přiměl, aby roku 1568 uzavřel nevýhodný mír, a tak byl nucen udržovat hraniční posádky v Uhrách.
Boj o českou konfesi
Jeho tíživé situace využili rakouští stavové, a v roce 1571 si na císaři vynutili náboženskou koncesi pro augšpurské vyznání. Také v Čechách se evangelická strana domáhala zákonné záruky náboženské svobody a práva obsazovat konsistoř pod obojí svými přívrženci. Císař sice dlouho otálel nad takovými kroky, k nimž byl donucován, ale když mu byly odepřeny daně, přistoupil k jednání o těchto otázkách na dlouhém sněmu v roce 1575. Své odklady odůvodňoval různosti reformovaných stran v zemi, luterští aJednota bratrská se společně dohodli na společném vyznání, českou konfesi, v níž se vyhnuli vzájemným sporům. Císař Maxmilián se nedal přinutit ani v tomto případě k písemnému závazku, ale česká konfese byla jím stvrzena ústně. K její ochraně si mohli stavové zvolit své defensory. Při tom se však císař nevzdal svého práva obsazování konzistoře a nezrušil ani starší zákony proti Jednotě bratrské.
Za vlády Rudolfa II. (1570 – 1612)
Po smrti Maxmiliána II. nastoupil na trůn jeho nejstarší synRudolf II. Ten zdědil všechny otcovy země, a také císařskou hodnost, jeho ostatní bratři jen některé důchody. Od roku 1583 se usadil trvale v Praze, ale neučinil ji střediskem svých zemí. Ústřední úřady zůstaly ve Vídni.
Protireformace za jeho vlády
Za jeho vlády protireformace v habsburských zemích vybujela. Dokonalé obnovení katolicismu bylo provedeno v Tyrolsku arciknížetem Ferdinandem, po jehož smrti roku 1594 jeho země připadla Rudolfu II. V českých zemích byly pokroky katolické víry zahájeny činností katolické menšiny, probuzené působením jezuitů. Jezuité začali budovat nové koleje v Krumlově, Jindřichově Hradci, v Chomutově a v Kladsku. Na Moravě zapustili kořeny v Olomouci a Brně. Do čela toho hnutí se postavilZdeněk Popel z Lobkovic, Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu. I když tato strana neměla velký počet členů a stoupenců, její výhodou bylo, že držela značné bohatství, měla u dvora velký vliv a mohla se opřít o spojenectví se španělskými vyslanci a papežským nunciem.
Válka turecká
Roku 1593 se s pohraničních bojů vyvinul nový a velký zápas mezi osmanskou a habsburskou stranou. Císařské vojsko bylo úspěšné, zvláště, když sedmihradský vévodaZikmund Bathory roku 1602 vydal Sedmihrady a Zátisi císařovi. Turci žádali o mír a Rudolf II. doufal, že obnoví císařskou moc jejich úplnou porážkou. Jeho okolí využilo vítěznou náladu k ráznému postupu proti reformaci. Roku 1602 byly obnoveny staré mandáty proti Jednotě bratrské a proti evangelíkům se začalo přísněji postupovat, hlavně v královských městech a na korunních statcích. Stavové, vedeni učeným rytířem Václavem Budovcem z Budova se marně ohrazovali proti nastalé situaci v neprospěch evangelíků.
Bočkajova vzpoura
V roce 1604 se proti protireformační politice císařských zástupců a jezuitů rázně ohradila uherská šlechta, v jejímž čele stanulŠtěpán Bočkaj. Ten opanoval severní Uhry a roku 1605 zplenil jihovýchodní Moravu. Turci vystoupili na bojiště s novou silou. Dosavadní vojenské úspěchy císařských vojsk byly ztraceny. Arcikníže Matyáš byl nucen vstoupit do mírových jednání s dvojím nepřítelem. Vídeňskou smlouvou v roce 1606 povolil Uhrům náboženskou svobodu a Bočkajovi postoupil Sedmihradsko se Zátisím jako doživotní knížectví. Mírem, umluveným brzy potom v Toroku na Žitvou, ponechal Turkům dosavadní panství V Uhrách. Až potom Turci přestali požadovat dřívější poplatky. A tak, tím byly naprosto zmařeny velké naděje císařského dvora a Rudolf II., se proto zdráhal uzavřít dvojí mír. Matyáš se postavil na odpor proti tomuto rozhodnutí a mezi oběma bratry vzniklo velké napětí.
Spor o nástupnictví mezi Rudolfem II. a Matyášem
Císař Rudolf II. nebyl ženatá a neměl dědice. Avšak svého bratra Matyáše nechtěl výslovně uznat svým nástupcem. Matyáš však na svou stranu získal většinu knížat a neváhal se postavit proti císaři.
Uherští stavové a rakouská protestantská šlechta se v roce 1608 domluvili na sněmu v Prešpurku na konfederaci. K ní přistoupili i stavové moravští, vedení předním šlechticem Jednoty bratrské, Karlem Starším ze Žerotína. V čele velkého vojska táhl Matyáš proti Praze a žádal české stavy, aby se s ním spojili. Ale čeští protestanté za slib rozsáhlých ústupků, jak politických, tak i náboženských, zůstali při císaři.
Libeňský mír
Jejich vlivem došlo v červnu roku 1608 v Libni k smírnému vyrovnání. Císař uznal Matyáše za následníka a postoupil mu hned Uhry, rakouské země a Moravu. Sám si ponechal Čech, Slezsko a Lužici. Rozkol habsburského rodu znamenal ve svých důsledcích vítězství stavů a reformace proti reformačním krokům císařského dvora. Stavové zemí Matyášových si vymohli potvrzení politických a náboženských svobod.
Rudolfův majestát
V zemích, které spadly pod Rudolfovu vládu, se stavové také domáhali, aby císař uznal politické a náboženské svobody. On se tomu však bránil. Ale vůdci evangelické strany, mezi nimiž byl Václav Budovec z Budova a Petr Vok z Rožmberka, se spojili se Slezany a roku 1609 donutili císaře podepsat majestát, který zaručoval české konfesi zákonné právo v zemi. Ten postupoval stavům utrakvistickou konsistoř a universitu, povolil jim volbu defensorů k ochraně náboženských svobod. Na straně katolické si protestanté vymohli smlouvu, kterou se povolovaly jejich souvěrcům chrámy a školy v městech a na statcích královských. Podobné svobody si vymohli i Slezané.
Pasovský vpád a císařův pád
Císař Rudolf II. byl roztrpčen. PomocíLeopolda, biskupa pasovského, svého bratrance, chtěl násilně zvrátit nové poměry. Vpád soldatesky sebrané v Pasově do Čech skončil porážkou. Matyáš pomocí českých stavů donutil císaře roku 1611 se vzdát vlády ve svůj prospěch i v Čechách. Sesazený Rudolf II. zemřel na počátku roku 1612 a tak Matyáš dosáhl císařské koruny.
2. Panování císaře a krále Matyáše od roku 1611 do r. 1615
Pro zájemce:
Seriál článků o předbělohorské, bělohorské a pobělohorské době si můžete přečíst, pokud máte zájem, na mém blogu:http://novotnaire.blogspot.cz/ .
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016