Evropa a EU: Reforma EU a životní zájmy Evropy
Nebuďme popírači vlastních vymožeností
Fundamentální otázky hodnoty lidského života, rodiny, vzdělanosti, sociálního postavení velkých a malých sociálních skupin, úcta k člověku (odrážející mezilidské vztahy na nejrůznější úrovni), pochopení významu důstojnosti člověka a jeho oprávněných požadavků a práv se jí domáhat, zachování práva vlastnictví, udržování míry životního standardu, zdraví a životního prostředí, bezpečnosti a kvalita mezilidských vztahů, to jsou standardy, které Evropa uznává a po právní linii zakotvuje do svých zákonů. To jsou hlavní vymoženosti Evropy, ke kterým dospěla hlubokým historickým vývojem za přispění křesťanství. Každé historické období Evropy, jak je vnímají humanitní vědy, s sebou nese zajímavé a důležité poznatky díky osobnostem, které se prosadily v těžké konkurenci (myslitelé světští a duchovní, vědci, politici, či různá dobová hnutí světská a duchovní) a daly do budoucna určitý směr nejen Evropě, ale i světu. Tento obrovský potenciál, který můžeme považovat za "evropské rodinné stříbro", občas dáváme do zastavárny, Bohužel ho zapomínáme vyplácet a ukládat zase na původní místo, takže se nám pomalu vytrácejí potřebné souvislé znalosti k řízení a vedení života v Evropě. Jednou z mnoha věcí, která je příčinou problémů, je systém vzdělávání a s ním i umění filosofického dotazování. Naučili jsme se redukovat místo hlubších analýz problémů, naše úžasné "high" technologie nás nenutí k trpělivosti přemýšlet, ale získávat informace, jak "to dělají jinde", ale o tom dále.
O rovnováze, zajišťující stabilitu ve státech a společnostech
Z antického období dějin Evropy (někteří tvrdí, že antické období trvalo až do nástupu Karla Velikého na trůn, po jehož smrti byla Evropa ve vážném ohrožení, protože stála na jednom výjimečném císaři a rozložila se na neschopných následnících), se můžeme poučit o mnohých chybách, které se projevovaly v běhu času; v tom ohledu chápeme Ciceronův výrok, že "dějiny se opakují", za směrodatný, jelikož si nedokážeme poradit s ambivalencí lidské přirozenosti, a tak se váhy mezi spravedlností a bezprávím, láskou a nenávistí, dobrem a zlem, touhou a apatií převažují tu na jednu a tu na druhou stranu. Za minulostí nelze mávnout rukou, ale je třeba respektovat čas - minulý, přítomný a budoucí. Nelze stavět na zelené louce novou společnost, a osobně si myslím, že k tomu některé snahy tendují. Proč nepřijmout přirozený stav z historické minulosti, tím myslím kulturní zázemí (nelze ho vyrýpnout jako plevel z krásně upravené zahrádky a hodit ho vidlemi na kompost, aby se rozložil), a přitom trpělivě vytvářet předpoklady k vyhlídce na budoucí časy? Evropa bude vždy součástí celosvětového dění, které nejen musí vyhodnocovat v zájmu udržení stability, nepřejímat slepě různé kulturní a politické a jiné vlivy (okřídlenou větou: však to kupříkladu v Argentině také tak dělají), do své praxe, ale zvažovat jeho přínos; slepé přejímání, byť se zdá na první pohled pohodlným řešením momentálního problému, může záhy přinést mnoho potíží. Důvodem potíží je neschopnost dotáhnout takový cizorodý přínos do optimálního stavu předpokládaného fungování.
Zkušenosti s evropskými revolucemi
Všimněme si zajímavého úkazu v evropských dějinách na příkladu velkých a malých revolucí; lidská společnost se nedokáže dlouhodobě udržet na momentálně vzedmuté vlně úspěchu a záhy; po dosažení cíle klesá až k fatálnímu bodu díky vyčerpání obsahu hodnot, jež byly prostředkem k momentálnímu vzestupu. Nadšení upadá, dostavují se pochybnosti, klesá lidská angažovanost a dostavuje se apatie, strach a úzkost z nových událostí. Úzkostné období má jednu nebezpečnou vlastnost; jako houba do sebe nasává různá momentální líbivá řešení a extrémní vlny, která jsou jen zástupnými nadějemi na východiska z krize, ale záhy se zjistí, že sebou paradoxně přinesly další nedostatky a zasely nové problémy, na něž právě tou ztrátou lidské angažovanosti nemá důvěryhodná řešení. Rozhodně se tím nevyrovnávají pomyslné váhy, jež na svých miskách nesou neopominutelné konstanty do klidového stavu, ale rozhoupávají názorové spektrum uvnitř společnosti,která se rozděluje na vzájemně nesourodé sociální skupiny, dožadující se pro sebe výhodných profitů. Rovnováha se porušuje a intenzita požadavků na sebeurčení, vyvěrající z destabilizovaného prostředí, stoupá. Poučení z evropských revolucí vede k zamyšlení, že sice přinášejí své plody do budoucna, pokud to bylo jejich záměrem, znamenaly výměnu elit, ale také agónii, která se mohla podepsat na dalším vývoji, který si již pamatujeme a opatrně se o něm vyjadřujeme, pokud nechceme jen přepisovat dějiny. Není to nic platné, dozvuky z jakékoliv doby se přihlásí samy a zahrozí.
Reforma EU je možná, když se do ní zapojí všechny členské země
Evropská unie jako administrativní zastřešení členských států, řešící určitou politickou a ekonomickou rovnováhu mezi ekonomicky, politicky a společensky rozdílnými subjekty je založena na Smlouvě o Evropské unii a tato smlouva pojednává, kromě jiného, o rozdělení rozhodovacích pravomocí mezi orgánem o EU a členskými státy; takový stav věci s sebou přináší obrovskou odpovědnost za udržení původního záměru, plánu a ideji, na nichž EU vznikla a tudíž vyžaduje víru v její přínos a dobro, naději ve schopnost udržet systém i v době krize a zajištění solidarity mezi členskými zeměmi, které předaly EU část svých rozhodovacích pravomocí. Nejde o nic menšího, než o jednotu, o níž se usilovalo od Konstantina Velikého a která skončila v rozkolu v době reformace, což je velmi poučné období. Samozřejmě, že se to reformní úsilí neobejde bez otřesů, protože v něm zahraje hlavní roli lidský faktor, o jehož ambivalenci jsme již historií poučeni. Ale můžeme zažít i velká překvapení, pozitivní v tom, že lidé konečně dospějí k poznatku, že je nejlepší odhodit dávné křivdy a domluvit se, jak si vlastně život v Evropě představujeme z několika úhlů pohledu; pokud by měl nazrát čas k diskusím o reformě EU, pak doufejme, že diskutující budou uvažovat "celostně". že v jejich myslích proběhnou celé dějiny, že si uvědomí klady a zápory tendencí, které vedly k vzestupu kontinentu a současně i rozkolísání pilířů, v nichž sehrálo roli i vnímání dobra a zla ve všech barvách a vlastnostech původců, a rozum, který byl vždy zlatou nitkou evropského uvažování, oslaví svůj triumf. To vše za předpokladu, že budeme spolu vzájemně všichni mluvit o všem, co nás tíží, rozděluje a co vede k jedině možnému cíli - návratu k fundamentálním hodnotám, o kterých jsem se zmínila v úvodu článku.
A vlk si lehne vedle beránka ...
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016