Společnost: Od Areopágu k Internetu
Na severozápadním úpatí athénské metropole, na jižním úpatí Agory, se tyčí mohutný skalní blok, Areopág, na němž zasedal nejstarší athénský soud. Sice není docela jasné, odkud se název Areopág vzal, ale má se za to, že od boha Area, který byl na tomto místě souzen pro vraždu Poseidonova syna, ale také možná se odvozuje od polobohyň pomsty a výčitek Erinyí, jejichž chrám, stojící přímo pod Areopágem sloužil jako azylové místo. V knize Skutků o kázání Pavla z Tarsu na athénském Areopág u (Sk 17,22) se dovídáme o jeho prvním veřejném vystoupení mimo židovské prostředí. Výšiny hrály vůbec velkou roli v životě lidských společností, takže při trošce dobré vůle si každý může tyto skutečnosti zjistit na Internetu, díky němuž už nikdo nemusí putovat na vysoké pahorky a skály a zástupy táhnout nehostinnými krajinami, plnými nástrah a nebezpečí, aby stanuly pod horou a vyslechly jako autentičtí lidé autentický „hlas“ a posoudili jeho hodnotu, směrodatnost a validitu. Avšak, z dávných dějin i z Písma vyplývá, že lidé projevovali své názory i vůči nejvyšším instancím a autoritám a vytvořili vlastně pro současnou dobu inspirativní svět nejprve dialogu, který se rozvinul v komunikaci kdekoho s kýmkoli.
Pohyb informací a rozhodování člověka
Ráno, když se vzbudíme, máme možnost zapnout počítač, proběhnout si informace z nejrůznějších koutů světa bez jejich hodnocení, zkoumání (ale i přesto se někam zařadí do našeho mozku), přitom si dát snídani, nadrobit si do klávesnice a zase ho v klidu vypnout, pokud ovšem nemíníme sami „kázat rybám“ také z výšin, ale pomyslných.
Ve skutečnosti je tou výšinou náš myšlenkový potenciál, který rozehrává příběh současného světa v určité, ale neuvědomělé kontinuitě s minulostí, která žije v našem podvědomí, ať již díky vzdělání či intuici a transcenduje do oblasti naší vůle jednat, konat, činit, nebo také se na to vykašlat a jet s kamarádem na ryby, zatímco informace šířené z výšin směřovaly dolů k posluchačům, kteří putovali za hlasatelem (pohyb informací shora dolů), jehož hlas k nim sestupoval a vědomí posluchačů k němu vystupovalo (pohyb zdola nahoru), kolem nás informace krouží v nepravidelných drahách (napodobující chaotický pohyb částic) z nejrůznějších zdrojů, jejich formace nemá podobu víceméně uspořádaného včelího roje, nebo proudící vody v korytu, či svazku paprsků z určitého zdroje, jak bychom mohli očekávat. Putují k nám, autentickým lidem, nadaných svobodnou vůlí, se schopností rozlišovat a dalšími schopnostmi (pozitivními a negativními) v prostředí plném nebezpečí a nástrah pro jejich konečnou hodnotu, směrodatnost a validitu, v určité podobě. A my se můžeme rozhodnout: buď dopad informace zadržíme (bez ověřování její validity), protože ji považujeme za riskantní pro naše zájmy a neuděláme nic pro její rozvinutí v činy, konání, jednání, nebo ji transcendujeme (bez ověřování její validity) do naší vůle, abychom něco vykonali i s vědomím toho rizika, protože to považujeme za důležité, nutné a životaschopné.
Etika informačního proudění od zdroje k člověku
Kdyby žil Aristotelés v dnešní době, a měl rozepsanou „Etiku Nikomachovu“, určitě by věnoval jednu knihu internetovému tržišti informací a prohlásil by: „Člověk je společenský, politický a informační tvor!“, a k tomu třetímu by přidal možná mnoho zajímavých postřehů o etice, dobru, zlu, jak to uměl jenom on, pokud by ovšem nepodlehl našemu způsobu myšlení a sdělování myšlenek. Zatímco Aristotelés, jeho doba, jeho žáci, lidé starého Řecka prahli po poznání, rozlišování, kategorizování, definování, my, v tomto ohledu, spíš budujeme myšlenkové mozaiky z různých barevných sklíček různé tloušťky a tvaru. Pozorujeme svět, mluvíme o něm, posuzujeme ho, „osvobozujeme“ ho ze šněrovaček, vytvořených právě z těch „aristotelských“ definic, kategorií, metafyzických nauk.
Takže vlastně jsme se dostali svým vývojem do světa, v němž všechno vyřčené a napsané, jak v minulosti, tak do dojmu, že vše v současnosti má jepičí život a tímto se ubírá i systém vzdělávání a šíření informací, které jen tak prolétnou a zmizí, aby po čase zase vystrčily růžky v trochu jiné barvě a tvaru, aby změnily tvar a smysl včerejšího světa do dnešního a zítra zase přinese překvapení, že všechno je vlastně jinak.
Podle mého soudu, jak to tak pozoruji delší dobu a pokud jsem schopná vůbec posoudit stav informací, odpovědnost za etickou úroveň informací a jejich využití nese vlastně příjemce (čistému vše čisté, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění, jak se z lesa volá, tak se z lesa ozývá, apod.), protože je považován za osobu alespoň průměrného rozumu, který je schopen informaci zadržet, nebo transcendovat podle svého svobodného uvážení, a tomu mu dopomáhej Bůh a zákony.
Konečný příjemce v pasti, nebo na vrcholu
Pokud lidé dospěli k názoru, že vzdělání není zase tak důležité a že se všechno stejně dočtou na Internetu, který je pro mnohé směrodatný pro potřebné získání informací za momentálním účelem a škola je jen prostředkem k získání „papíru“ pro dosažení lepšího postavení, pak se mohou velmi mýlit. Internet není živá autentická bytost, která mluví z výšky k dolnímu shromáždění lidí, ale takový schopný pavouček, který spřádá každý den nový model svých krásných sítí. Nikdo totiž nezakázal lidem, aby v klidu získávali svým osobním úsilím vzdělanost a možnost rozeznávat „zlé“ a „dobré“ v jejich kvalitě a kvantitě a také validitě s tím, že člověk je schopen rozlišování, je schopen posoudit své jednání a je nadán svobodnou vůlí, tudíž nese morální, právní a přirozeně lidskou odpovědnost za důsledky svých činů, ale současně i na něho může čekat celá hromada pokladů v obrácené mysli ke světlu ryzího poznání, že "Desatero" není jen pro čtenáře Písma, ale z hlubin předchozích věků přenesená syntéza podmínek ke snesitelnému a trvale udržitelnému životu v kosmu, vesmíru a planetě pro všechny, kteří jsou účastníky života, a možná i po něm z pohledu síly svědomí.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016