Politika: De rationalitate (O rozumnosti)

Ustanovení § 4 odst.1 zní: "Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užít je z běžnou péčí a opatrností a že to od ní každý v právním styku může důvodně očekávat". Povídejme si rozumnosti.

Věta použitá v perexu není náhodná, ale jen upozorňuje, že vše, co děláme, konáme, činíme a o čem mezi sebou jednáme je spojeno s právem. Je možné očekávat od práva rozumnost? Vždyť právo píší lidé, kteří sledují jeho účelovost a  zasahuje širší prostor, než je člověk jako jedinec, i když o člověka/lidi se jedná. Právo nám dává možnost žít podle pravidel, které nastavuje vůči všem a současně zavazuje. A podle té věty očekává, že do hry vstupuje svéprávná osoba, která má rozum průměrného člověka atd., ať je to Petr nebo Pavel, právo má být také nadáno rozumem.         

Je možné si koupit rozumnost? 

Z obecného pohledu si na tuto otázku odpovíme tehdy, když se začneme pídit po základních znacích rozumného člověka. Rozumný člověk je ten, který je schopen správně uvažovat o tom, co je pro něho dobré a prospěšné, ale nikoliv jen z pohledu jeho zdraví, síly a momentálního zájmu, ale co obecně slouží správně vedenému životu. Správně vedený život, to je velká otázka a zabývá se jí mnoho odborníků a odbornic v celé řadě časopisů a magazínů, které zaplavují regály obchodů a trafik. Jenže jejich náhledy se různě liší a nezaručují, že udělená rada, rozvaha, ba moudrost bude každému stejně fungovat, taky to žádný rádce nemůže zaručit.

Třeba ta o proroku Jonášovi

Tedy, jinak řečeno, není umění hovořit o dobrém účelu a mudrovat, když na druhé straně stojí anebo sedí konzument/ka rad a listuje si časopisem a je samozřejmě disponován/a správně zvažovat, nebo také není. Její životní příběh je takový jaký je, nerada by s ním vyšla na trh, aby milé čtenářky ji pomohly rozuzlovat klubko jejích nešťastných rozhodnutí a ona si konečně vydechla, protože před ní se náhle rozevře obzor nových možností a dá ji zapomenout na to, co leží za ní, aniž to musí řešit (a za ní/ním leží hromady haraburdí, které by mělo být vyřešeno, protože svědomí se nedá jen tak snadno utěšit laciným řešením). Prostě, skočit na palubu právě přijíždějící lodi.

Někdy je těžké se vzpřímit 

Rozumnosti lze nabýt po špatných zkušenostech s unáhlenými rozhodnutími v době životní krize, když je člověk vnitřně ponoukán "něco s tím udělat, cokoliv." Ne všechny volby jsou správné a domyšlené do důsledků, některé jsou nezbytné a šibeniční a k nim potřebuje člověk zvlášť vypulírovaný rozum, aby ho následky rozhodnutí nesrazily na kolena, z nichž se mnohým těžko vstává do vzpřímené polohy. Není hanbou překonat následky jednání z pýchy do rozumné polohy správného činu. Život přináší mnoho překvapení, i těch příjemných. Když si člověk jednou za čas vyčistí věčně zapatlaná skla brýlí, uvidí divy, o kterých neměl tušení, jak praví můj syn, a najde i zatoulané věci, které nemohl najít. Tak je to. A nyní mluvím z vlastní zkušenosti, že je třeba přistoupit k činu, a ne jenom filosofovat. Jak víme, samo filosofování není ctnost. ta se promítá ve správných činech.   

Moralizování je k ničemu, umění je odpouštět     

Nemám ráda moralizování, ale stejnou měrou nemám ráda krátkozraké a neetické rady nešťastným lidem, kteří nějak šli životem, udělali spoustu chyb, chtějí něco napravit, s něčím se vyrovnat a někomu odpustit, odpustit sobě samým, ale jejich schopnostem rozumně uvažovat nějak zrezivěla kolečka. Úzkost a nedůvěra k sobě samotným svazují křídla, víra v dobré konce uletí do neznáma. Často se pohled upírá na dno láhve, v níž hledají zapomnění, nikoliv řešení, či do nebe, zda někde na ně nemávají její křídla. Rozumnost si nelze koupit, nelze ji ani převzít od druhých lidí, kteří mají podobné problémy, je třeba ji hledat v sobě, a to je opravdu těžká cesta, plná nástrah a zklamání ze sebe samotných. Na té cestě může člověk potkat i nenávist, může začít nenávidět i sám sebe, ale kupodivu často potká lidi, kteří dokáží jedním slovem či pohledem v nešťastníkovi obrátit pohled na svět. Není to zázrak, ale setkání s rozumností, pokud ji ovšem za zázrak nepovažujeme. 

Neutíkat před rizikem, člověk je nadán svobodnou vůlí

Všechno může být však jinak a člověk může leccos vykonat i s velkým sebezapřením, pokud o věcech rozvažuje a usuzuje a dojde k tomu, že některé věci či činy, které jsou pro něco nejlepší, musí být prostě vykonány s odvahou, otevřenou myslí a nadějí, že podstoupené riziko, pro které lidé často své správné činy v určitém mezičase zadržují jen proto, aby ho nemuseli podstupovat, se ukáže v dobrém světle. Ano jsou situace, které prostě člověk musí udělat i za cenu, že ho to bude něco stát. Co tomu říká rozum, ten věrný spojenec svědomí? To si musí každý svobodně rozhodnout sám.

A když o politice, tak také o ní  

Co je tedy rozumnost? Zeptejte se lidí, kteří třeba nemají ani tolik vědění jako zkušeností a životní praxe. Rozumnost je praktická, jakékoliv teoretizování může dojít až k absurditám. Ale to všechno, o čem jsme uvažovali, se netýká jen jednotlivců, kteří se pídí po obsahu pojmu rozumnost, ale platí to i pro život společnosti, v níž se pohybují učení i neučení lidé, kteří rozhodují o věcech veřejných a leží na nich odpovědnost za správná rozhodnutí (o tom někdy jindy). A nakonec, nelze člověku víc přát, kromě zdraví, lásky a štěstí, i rozumnost ve všech situacích, do kterých se člověk v životě dostává, ať v těch šťastných, nebo komplikovaných. Téma "rozumu" je zabudováno hluboce v naší západní kultuře, občas není od věci si najít čas si o něm něco přečíst. Je to totiž velké téma!