Společnost: O singl životě a nešťastných vztazích
Tento článek má své adresáty, a tak využívám tohoto místa i času, abych jim sdělila pár myšlenek na jejich úvahy o lásce a bolesti z ní, které jsme společně vedli při čaji a svíčkách. Rozhovory tak otevřenými a nesnadno sdělitelnými se cítím sama obohacena, i když naopak, nemám jejich špatné zkušenosti.
Bojím se být sama, slyšíme tak často
Strach ze samoty není zrovna ideální motivací k hledání partnera na celý život, protože takový vztah vyžaduje mnohem víc důvodů a motivací, které je nutno naplnit vzájemnou úctou, láskou, důvěrou, štěstím a trpělivostí. Jeden druhému musí naslouchat a snažit se chápat potřeby a problémy, které se pochopitelně naskýtají během života a umět také odpouštět. To jsou morální maxima, které ještě neznamenají, že vztah vydrží úplně všechno, jako jsou osudové okamžiky.
Ale mně se zdá, že lidé utíkají ze vztahů velmi brzy, aniž si vyzkouší jeho intenzitu a sílu. Není řešením si dávat náplast jiným vztahem, který může skončit stejně jako ten první, protože se nikdo z těch dvou nenaučil ve vztahu žít. A tak přichází mnoho přímo destruktivních okamžiků, z nichž jedním z nejvážnějších je strach ze samoty. Pod tlakem tohoto pocitu se lidé snaží změnit svůj neutěšený život a domnívají se, že jediným východiskem je risknout další vztah, který se může zpočátku dobře vyvíjet, než se vypotřebují mnohé prostředky ke štěstí a chybí schopnost je naplnit. Chybějící schopnost vyvěrá z toho, že se o to lidé nesnaží a ani často nevědí, jak. Oboustranná nespokojenost, nuda a bezvýchodnost se nedá dlouho vydržet a vztah se pomalu rozpadá jako omítka na zdi, která nebyla dlouho ošetřena. Nezbývá, než se smířit se skutečností, která je zdrcující: nemám na to vytvořit šťastný a trvalý vztah.
Lidská nejistota a nerozhodnost je zneužitelná
Jak je snadné zneužít nejistého člověka, který není oporou ani sobě, ani druhému. Je snadné navodit iluzi harmonického vztahu, a pak udeřit bezdůvodnou žárlivostí, citovým vydíráním, hysterickými scénami, útoky, ponižováním až jeden nebo druhý se rozhodne vztah ukončit. Není vítězů, jen poražených s následky, které se nedají snadno odstranit a je jedno, zda to trvá delší dobu nebo krátce: srdce je zlomeno, duše samá rána a cit odumírá, stejně jako životodárné síly, které živí opravdová láska, opravdové štěstí, opravdový život. Co dál, pomyslí si takový zlomený člověk? A začne přemýšlet, co "s načatým večerem". Co vlastně umím? Jaký je smysl mého života? Co život očekává ode mne a co já od něho? Co jsem udělal/a špatně a čím jsem se provinil/a, že jsem selhal/a v každém vztahu a nakonec jsem se dočkal/a něčeho tak ponižujícího, strašného, bolestného a zraňujícího? Na tyto otázky není snadná odpověď, protože za každou z nich je nějaká nedostatečnost, kterou by dokázal vyložit dobrý psycholog, který má zkušenosti. Dobrá, i když sepíše diagnozu sebelépe, bude vymýšlet pro svého klienta/klientku všelijaké terapie, rozmluvy, nic to nepomůže, dokud ten člověk sám nerozpustí v sobě všechny zlé zkušenosti, které ho zatvrzují vůči druhému a rozhodne se, jak bude žít dál - zda sám či ve dvou. Nezřídka se stane, že se k sobě lidé vracejí, protože jim dochází, že ač si to neuměli vzájemně sdělit, přeci jenom byla mezi nimi láska.
Láska má mnoho tváří, ale jediné nestvořené světlo
Láska sama o sobě je veliký div, dán člověku; nemá jen tu romantickou a erotickou tvář, ale je sama o sobě silou, která koná zázraky i tam, kde se zdá, že všechno ztraceno. A tak si myslím, že by se lidé neměli jen upínat na tělesnou a hmotnou stránku, i když jsou důležité a nezbytné, ale dávat víc s upřímností a citem bez ohledu, zda ten druhý je schopen to chápat. I když se něco zvrtne a přijde odloučení, taková láska zůstane a často se stane, že přitáhne ty dva vyvolené zase k sobě. To konečně poznají, až při náhodném setkání v nich zažehne ten oheň, protože srdce musí vždy hořeti. To je asi ten důvod, proč naši předkové přetrvali spolu války, strach o život, hlad, strach o děti a lopocení se životem. Neopouštěli se v dobách zlých a byli šťastni v dobách dobrých, byť žili skromně, a jak žili, tak i umírali. Dokázali leccos ustát, i když nebylo vždy posvícení. Bylo by jen dobře se nad tím hluboce zamyslet, než začnete ze vzteku a zklamání psát návrh o rozvod. Třeba všechno nevyhaslo.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016