Společnost: O vzdělávání a jeho peripetiích

Máte rádi dějiny, filosofii, literaturu a umění? Koho považujete za osobnost, již je nutné vzpomínat a proč pěstujeme prázdné symboly a nevytváříme nové? Zamyšlení nad úrovní vzdělanosti a informační společnosti..

Na prahu prázdnin

Tak, teď si můžeme všichni odpočinout od nočního bdění nad knihami, jsou totiž prázdniny. Ještě vás mrazí v zádech při pomyšlení na školu? Ale jestli nebudete mít opravdu nic lepšího na práci, zkuste přemýšlet, čím se cítíte být osvíceni, když jste se tak učili a setkávali jste se v knihách s různými osobnostmi, které přinesli světlo do temnějších dob a proč.

Otázka na tělo  

Kolik významných osobností z české a evropské minulosti znáte a co o nich víte? To je otázka jak vyšitá pro různé zábavné letní kvízy a záludná pro zkoušení v hodinách dějepisu a literatury, předmětů, které mnoho žáků upřímně nenávidí a jejich negativní postoj jim způsobuje nejen snížení průměru školních výsledků, ale také traumatický vztah k tradicím, které jsou už víc prezentovány v knihách, než se o nich třeba dozví od prarodičů nebo rodičů. A jde i o ostatní předměty, které představují myšlenku všeobecné vzdělanosti, zejména literatury a dovednost psaní textů v určených literárních formách. Některým lidem přináší zkouška z dějepisu a literatury doživotní trauma a odradí je od čtení, místo, aby je ke čtení přitahovala. Zřejmě to je i důvod pro povzdech, že naše mládež málo čte. Ale nikdo nepovzdechne - a má vůbec co číst, aby je to zaujalo, oslovilo, osvítilo, poučilo, vyléčilo, oblažilo a přivedlo k tvorbě vlastních textů?     

Vzdělávání se má být i radostí a touhou po poznání

Dosáhli jste pocitu po maturitě, že jste vzdělaní, nebo že něco umíte, co můžete klidně zapomenout? Jistě mi dovolíte malý exkurz do historie. Napadlo mě, že začnu hlouběji studovat scholastiku,která napáchala dost problémů svým úsilím přenést klasickou antickou vzdělanost do nové doby po fatálním pádu západořímské říše k novým obyvatelům Evropy za doby stěhování národů. Je těžko pochopitelné, jakým způsobem se noví vzdělanci a reprezentace budoucí Evropy učila složité systémy řecké kultury a římské vzdělanosti, překládané do germánských a jiných jazyků. Vyzbrojeni a s jistou posedlostí touto vzdělaností další učitelé vzdělávali další generace podobným školometstvím, které přestalo být produktivní, protože pozbylo originality původního modelu, který vycházel z dlouhodobých tradic antických lidí. Pouhé přenášení vzdělanosti z jedné doby do druhé v jakékoliv době může být velmi riskantní a v konci nefunkční, je to vzdělání pro vzdělání a je otázka, zda naučí člověka myslet, zda ho vůbec pustí k tomu, aby si dal tu práci si vytvořit vlastní názor, než tupě memorovat naučené texty a pak je někde za rohem po složení zkoušky hodit do koše.

Velkovýrobna výtahů z knih a salabastrů

Nejhorší je, když studenti začnou přemýšlet, jak se co nejefektivněji naučit celou řadu textů a zpracovat si otázky tak, aby si je pro tu chvíli, kdy budou zkoušeni, zapamatovali. Staré dobré salabastry, které vyrobí přičinlivá skupina těch, co stačili všechno potřebné přečíst a pošlou je dál! Ale ouha, obeslaní studenti už knihy, z nichž stručné výstupy dostali, nečetli a číst nebudou, spoléhají na stručné výtahy. Stačí jim dát zvědavou otázku a jsou vedle jak ta jedle. A tak to s nimi půjde dál, protože čím náročnější je pro ně vzdělávací systém, který je však neučí myslet a samostatně pracovat, tím horší je pro ně praxe, která po nich myšlení a samostatnou práci vyžaduje. Nebo nevyžaduje? Přijde na to, zda se takový zaměstnanec stane jen předavačem e-mailů, přeposílačem textů  a přenašečem dokumentů a článkem informačního řetězce, nebo tvůrcem nových projektů v různých oborech.    

Chmurné výsledky informační společnosti

Žádný, sebedůmyslnější elektronický informační systém nenahradí samostatnou práci s knihou, učebnicí či encyklopedií, protože kdo se učí pouze k tomu, aby udělal zkoušky, nenabývá vzdělanosti, ale pouze kvalifikace, a tu lidé obvykle vyžadují, aby se umístili v zaměstnání, kde jsou vedeni - k výkonům. Jen několik lidí, kteří podnikli strastiplnou cestu samostudia v životě při vzdělávacím systému jsou schopni vydat ze sebe plody, které druhy obohacují. Jen aby je ostatní pochopili a porozuměli jejich textům! A tak, informační společnost si sice ulehčila od úmorného vzdělávání, ale v produktivitě myšlení značně upadla a bude dál upadat. Chybí ji totiž hloubka a činnost ducha, který je schopen postupovat dál v systému vzdělanosti z minulých dob a přinášet nové myšlení bez návaznosti na bývalé modely a projekty. Bude čím dál méně rozumět velkým myšlenkám a čím dál méně rozumět i sama sobě a do světa vysílat své strádání, protože příliv informací bez ladu a skladu přináší jinak přirozeně myslícímu a rozumnému člověku stres, nechuť se duševně ozdravovat a hlavně tvořit.

To po něm vlastně ani nikdo nechce. Je to důležité? Ale možná, že mnohý člověk se vzepře a půjde sám cestou předchůdců, kteří přivedli na svět nové myšlenky a tím i budoucnost pro tento svět, za jehož úroveň každý z nás určitou měrou odpovídá.