Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.
Svět bohů a lidí
Internet i média nabízejí prostředky pro získání pevného zdraví, krásného vzhledu a dobrého pocitu z životního stylu. Touha po krásném těle je jakýmsi zděděným ekvivalentem pro úspěšný život a někteří lidé dokáží vynaložit spoustu prostředků, aby vynikli nad davem. Po četbě starořeckých a starořímských knih. které máme tu čest i dnes číst díky obětavé a namáhavé práci celé řady lidí, jsem dospěla k názoru, že staří bohové stále mezi námi žijí. Ti bohové, kteří byli nesmrtelní, vrtkaví, rozmarní a nespolehliví nabízeli člověku svou přízeň za tu cenu, že do jejich svatyní a chrámů bude nosit dary. oběti a pořádat veřejné slavnosti, které byly, dejme tomu, velmi spontánní. Člověk žil pod jejich vlivem a v helénské době, když se všechna dobová náboženství promíchala, se ještě obohatil o horoskopy, věštby a jiné kousky, podle kterých řídil svůj život. A tak se dostal do pasti. Jenže to bylo dlouho před naším letopočtem.
Cit pro krásu - krása je dobro
Je těžko pochopitelné, že lidé moderního světa, poměrně vzdělaní a uvážliví jsou na takových zdrojích závislí a dokáží vynaložit slušné peníze, aby si byli jisti svým osudem, který očekávají v těch nejlepších barvách. Neříkám, že všichni astrologové jsou zištní a nepoctiví. Ale, je třeba se zamyslet nad tím, že si každý řídí svůj osud sám a že odpovídá ta své volby, což platilo odjakživa, i kdyby obětoval bohům cokoliv. Sokrates byl zbožný člověk, který neopomněl nikdy své povinnosti vůči bohům a do své filosofie zařadil i anděla strážného, který mu říkal, co dělat nemá. I naše současná doba je propletena všemi možnými vírami a ideologiemi, které se vkrádají do našich životů v podobě různých "výhodných" nabídek, které často v konci draze zaplatíme. Jenže, i když se můžeme domnívat, že jsou tu určité paralely se světem našich předchůdců, jedno nám chybí a to je opravdový symbol krásy, vkusu a rozumného uvažování. co je dobře a co je špatně a co je to dokonalost těla a duše. Chybí mi poezie Moudrá, krásná, zvukomalebná. Kam zmizeli všichni básníci? Dozvěděla jsem se, že lidé po poezii netouží a že knihy s básněmi čekají pod vrstvou prachu na své čtenáře. Že není o čem básnit? Přeci o lásce, touze, přírodě, snech, o tom, co člověku chybí, nebo o tom ani neuvažuje, volí si jiné prostředky k naplnění svých tužeb, takové ty, co nejsou skryté, ale vzbuzují davový obdiv.
Nauka o kráse
Myslíte si někdo, že není třeba učit děti o kráse? Nikde jsem nezaznamenala, že by takový předmět děti ve škole měli. A přesto - vidění krásy, vnímání krásy a její vytváření je člověku tak vlastní, jako život sám. Člověk je pro krásu stvořen. A též pro umění. Kde budeme hledat talenty jinde, než mezi mládeží. umožníme jim, aby svůj talent mohli rozvíjet a možná se objeví nový Bernini, Leonardo da Vinci či hudebníci, básníci, nebo spisovatelé, na jejich knihy budeme čekat před knihkupectvími, než se otevřou dveře a dovolí se nám vejít do království knih. Jenže, zdá se, že umění nemá zelenou. Nepočítá se s tím, že člověk pro svůj život, vnitřní rozvoj a estetické cítění potřebuje umění, prostředníka mezi světem a vlastním pocitem krásy. Kde hledat zdroje, než v mladé generaci, která nám propadá houfně u maturit, jak jsem si nedávno přečetla v tisku, která hledá svou seberealizaci ve vzdoru a ve vzdělání nevidí žádnou perspektivu. Chybí ji mnoho věcí, aby se mohli proměnit v motýla a udivovali svět, rozvíjeli svůj cit pro krásu a my ho mohli sdílet s nimi.
Člověk je moudrý tvor
Věřím, že člověk je ve své přirozenosti moudrý tvor. Aby však mohl moudrost rozpoznat, musí žít v moudrém prostředí. Pokud ho nemá, o svůj dar přichází, neumí si ho uvědomit. Informační společnost informuje, ale neučí o životě, o moudrosti, o kráse a lásce. Informační společnost nepotřebuje už objemné knihy, ale encyklopedie, kde najdete definice a poučení, ale ty nejsou k rozvoji osobnosti. Bohatost lidské osobnosti se rozvíjí ve vlastním duchovním a duševním světě, s kterým jsme se narodili a s kterým se lidé musí seznámit, jak funguje a je na rozhodnutí každého jedince. kam se za ním vydá. Není třeba mu házet klacky pod nohy a tvrdit, že to všechno, čím lidská společnost prošla je pasé a neukázat mu návaznosti a souvislosti se současnými fenomény. Čí je to věc, aby se děti a mladí lidé seznámili sami ze sebou? Školy, nebo rodiny? Nebo je to každého věc, aby si vyhledal zdroje poznání a bez předchozích znalostí a zkušeností se v nich chvíli utápěl, a pak je zavrhl? Člověk je sice moudrý tvor ze své přirozenosti, ale to je jen začátek. Další běh věcí se projeví v životě, pokud se nestane z pohodlnosti pošetilým.
Člověk je obdařen láskou
Je krásné prožívat lásku - k čemukoli. Člověk je vztahový tvor, proto nemůže být jen sám se sebou, ale vyhledává vztahy mezi lidmi, vztahy k něčemu a to mu dává smysl. Není nic krásnějšího, když malé dítě projeví poprvé svému otci či matce lásku. A od té chvíle by se měli být jeho rodiče cítit zavázáni láskou, protože to je to první Ty. Výchova dětí není lehká a jednoho dne odevzdají dítě do nitra společnosti, kde se bude setkávat s různými lidmi, různými vztahy a i se zradou srdce. Všechno unese snadněji, pokud pochopí, co je to láska v plném slova smyslu. Pochopí, že to není slepá závislost, ale svobodné rozhodnutí s nasazením rozumu, citu a soucitu. A k tomu všemu potřebuje vyvážené kulturní prostředí, které zná jednotu, nikoliv neustálá dlouhodobě nevyřešená dilemata a relativizace i v těch nejvážnějších věcech. Možná, že někteří se vydají na cestu poznání pravdy a stanou se z nich opory společnosti. Kéž by.
