Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kukátko do dějin: Volba mezi odbojem a porobou 6 - závěr

13. 09. 2017 17:49:26
Boj mezi králem a stavy za doby Ferdinandovy v Rudolfově době, v které se nyní nacházíme, neustává. Ústavní otázka nebyla rozřešena lépe než roku 1526, ale stavové chtěli zase zkusit štěstí.

Charakteristika státního života a cíle politických subjektů - boj o moc

Politická stálost je utopií, protože státní život je stále jen zápasem různých sociálních sil, které se vyrovnávají. Nebezpečnost tohoto neustálého a nutného sporu mírnit šířením idejí snášenlivosti a rozněcováním vlastenectví, o prospěchu práv v jednotlivých vrstvách, z nichž se národ skládá. Ferdinand I. ovšem takové cíle neměl. Žil ze dne na den, spokojený s již dosaženými výsledky a svým nástupcům ponechal starost a zodpovědnost, aby jeho díle pokračovali a dokončili jej, Pro trvalou shodu panovníka se stavy, ke spravedlivému narovnání, aby se šetřila zákonná práva sněmu a nezbavovala panovníka potřebné moci, to chtělo něco víc, než nadání vynikajícího muže. Bylo tu třeba delšího času, stálého a trpělivého úsilí, vzájemného smířlivého ducha nezištná oddanost k vlasti. Ale souběh těchto okolností byl velmi málo pravděpodobný. Anglii se podařilo udržet rovnováhu, ale v dalších zemích se buď panovnická moc zprostila omezení a dospěla k despocii, ve Francii byla zcela odstraněna jako v Polsku a oligarchické bezvládí podlehlo cizímu vlivu. V Rakousku a především v Českém království na konci XVI. století někteří lidí vypozorovali možnost a potřebu trvalého smíru panovnické moci ze stavy, ale nenalezli žádné stoupence.- Náboženské vášně se splétaly s politickými otázkami činili spor neodvratný.

Výklad zemského zřízení a vládní orgány

Maxmilián a Rudolf se spokojil s užíváním moci, kterou jim odkázal jejich předchůdce, ale nepomýšleli na její rozvinutí. A moc, která se neutvrzuje, slábne. Zakladatel mocnářství vykládal zřízení zemské spíše ve svůj prospěch, než aby jej spravoval. Jeho nástupci žádný spor nevyřešili, ani z ústavy neodstranili žádný zastaralý anebo již slabý článek. Dvojsmyslné a nejasné kapitulace dopouštěly všechny feudální revindikace (žaloby na vydání věci) a zdály se tak dobře postavené, že udržovali nejsmělejší naděje.

Vládní orgány utvořené od Ferdinanda,apelační soud, komora dvorská trvaly sice dále a jejich činnost se pomalu šířila, ale jejich pravomoc nebyla řádně ustanovena, ani úředně uznána, jejich zakročování bylo jakýmsi úchvatem, a to vzbuzovalo více zášti než by utvrzovalo panovnickou moc.

Zkrátka : žádné právo nebylo ustanoveno, žádný nárok nebyl neústavní.

Následky nehybnosti a strnulosti habsburské moci

Skutečným výsledkem vlády Habsburků v Čechách byla spíše strnulost politického řádu než jeho změna. Po celé století se neudál žádný pokrok, a změny, který by přivál čas a běh událostí, byly zcela nemožné. Tato nehybnost přinášela královské moci výhody, které však měly svou protiváhu. Bouřlivé a nestálé sněmy, v kterých byla zničena moc městského stavu. Bylo snadné zastrašit a vést. Ale jakmile ochabla panovnická moc, byla vydána několika předákům stran a jeden odvážný skutek stačil aby uvrhl zemi do nejhorších problémů. Vliv stavů býval slabý. ale není nic nebezpečnějšího nad touto teoretickou svrchovaností, jejíž zkušenost a zodpovědnost není dostatečně upevněná. Za mírových dob neměla šlechta potřebný vliv na osudy země. Zabývala se soukromými záležitostmi a svými stavovskými nároky a za její poslušností se skrývala snaha po odvětě. Nedávala záruku panovníkovi. když se utápěla v této netečné a sobecké netečnosti.

Představy Čechů o vztazích mezi králem a stavy

Podle Pavla Stránského, který byl znalcem české ústavy této doby říká, že Čechové chtěli být spravováni králem, ale s podmínkou, aby jeho moc byla omezena a do jistí míry sdílena se stavy. Krále uznávali jako nejvyššího pána, k němu se vztahovala jejich věrnost, poslušnost a pocta, a jednotlivci stojí hluboko pod ním, ale ve svém celku protože představují obec celého království, mnoha věcech jsou účastni na jeho svrchovanosti a rovnají se mu mocí a slávou. Z toho vyvozovali, že panovník je jm ne úrovni.

Vztah mezi králem a stavy a cíle stavů

Velkým neštěstím bylo, že ke králi necítili žádnou náklonnost, kteří vším byli odděleni od nich a kteří jen s obtížemi je připouštěli k účasti na státních věcech. Stavové si byli vědomi svého pokoření a chtěli se za něho pomstít. Jejich ideál se od doby Vladislavovy se nezměnil; království volební a jen podle jména. úředníci ustanovení z rozhodnutí stavů a byli jim zodpovědní. Sněmy svobodně se scházející, podle jejich vůle, mající zákonodárnou moc. a ve svých rukou soustřeďující správu státu- V jejich dlouhé nečinnosti tato představa jim stále tanula na mysli.

Byl to jediný prostředek,kterým by byl protestantismus uchráněn od všelijakého překvapení. Jenže mnohým více záleželo na prostředku než na výsledku, a konfese z roku 1575 by si méně vážili. kdyby založení oligarchické vlády nebylo nerozlučně spojeno s vítězstvím reformace.

Dva pohledy na politiku a situaci

Byly takové osobnosti, jejichž politický ideál byl méně omezený a méně sobecký a předstihovali daleko svou dobu a také vysoce čněli nad svými vrstevníky. S nimi šli ti, když hlásali odboj a odvraceli se, jakmile doporučovali umírněnost. Tyto hádky mezi jádrem strany a mezi muži, kteří svým nadáním a ctnostmi byli postaveni na nejpřednější místa, byly příčinou, že většina stavů nehledala vůdce více odvážné a obracela se k těm, kteří jim více lichotili.

Karel ze Žerotína

Karel Starší ze Žerotína je příkladem. Pokládal za možné zavedení obapolného režimu a umírněného a který se neodhodlal volit mezi zřejmým odbojem a porobou. Později se ukázalo, že prozíravá dobrá vůle nebyla méně osudná než obezřelá zaslepenost druhých, kteří se obávali revoluce a usnadnili vítězství despotismu.

Vážná pochybení králů

Jedna strana chtěla zachovat rakouský stát, druhá strana usilovala o znovuzřízení dávné samostatnosti Českého království. A zde se ukázaly nedostatky Maxmiliána a Rudolfa. Nedokázali vyvinout žádný z ústředních úřadů, založených od Ferdinanda a protože je museli realizovat, nevytvořili rakouské vlastenectví, ale znepokojili vlastenectví a vzbudili oprávněnou nedůvěru Čechů, aniž upevnili dostatečně mocnou ústřední organizaci, aby čelila odstředivé síle.

Čechové jen přihlíželi k tomu, jak dochází k přeměně, směřující k tomu, aby království bylo sníženo na provincii. Změna se však udála naráz a bylo těžko se k tomu vyslovovat třeba formou stížnosti.Samospráva v království byla stále zachovávána. ale byli znepokojeni tajným, působení úřadů a cizích úředníků, které podrývali jejich výsady a pobuřovali je. Za Rudolfa byla střediskem správy Vídeň. Ve Vídni se zřídili jakési vladařství za předsednictví jednoho arciknížete a všechny důležitá rozhodnutí vycházela z těchto míst. Uherský sekretář sídlil v Praze a žádal o uvolnění, protože neměl co dělat. Už nebylo české vojsko, ale vojsko císařské, politika nebyla národní ale dynastická, vyslanci byli prověřováni u císaře, hlavy větve rakouských Habsburků.

Denis píše, že obecný názor historiků je ten, že války třicetiletí nešlo jen o to, zda se protestantismus uchová vedle katolicismu, ale zda císař podrobí své moci německé kurfiřty. Vítěz nad Německem by byl ovládl celý svět. Podobně s událostmi, které předcházeli válce - spor Rudolfův s protestanty českými se splétaly politické prospěchy.

Výsledkem způsobu jak byl zahájen zápas, bylo, že porážka protestantů měla vzápětí vedle vítězství neomezené moci panovnické pád samostatnosti národní a od té doby bylo české království nerozlučně spojeno s dynastií Habsburků. Následky bitvy bělohorské jsou všem známy. Dlouho v dalších dějinách přetrvávaly.

Tento seriál je věnován památce Václava Budovce z Budova, který mne inspiruje svým životem, způsobem jednání a státnického chování, a dílem, a jeho přátel, mého krajana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, tu renesanční duši, kteří byli sťati na Staroměstském náměstí a také mému dědovi, který mne nejen učil chápat české dějiny, ale také mi uložil, abych na tuto dobu nikdy nezapomněla. Nemohu - ač vytvořila krásné umění, zůstává v ní bolestný osten a podivná nostalgie..

Zdroj: Denis, E. Konec samostatnosti české. 2. opr. vydání. přel. Jindřich Vančura. Praha, Matice lidu. 1909

Autor: Irena Maura Aghová | středa 13.9.2017 17:49 | karma článku: 5.92 | přečteno: 147x

Další články blogera

Irena Maura Aghová

Pár slov o Ernestu Denisovi

V předchozím miniseriálu jste se setkali s jeho zdrojem, s dílem Ernesta Denise. Představím Vám ho, milí přátelé.

13.9.2017 v 23:56 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 225 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Kukátko do historie: Pod Rudolfem Habsburským 5

Stejně jako Filip II. tak i Rudolf II. si mysleli, že povinností a prospěchem panovníků je potlačovat kacířství a zničit tu svobodu svědomí, která jim byla uložena nešťastnou dobou.

13.9.2017 v 1:15 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 287 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Kukátko do dějin: Jak povstala Česká konfese, a Rudolf se stal králem 4

V pozadí vlády předchůdců Rudolfa II. se zrcadlí náboženské boje, které vyvrcholí v bitvě na Bílé hoře a její výsledky poznamenají evropské dějiny. Vraťme se nyní do Maxmiliánovy doby, abychom plynule přešli k době Rudolfově. i

11.9.2017 v 19:02 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 203 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 229 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 209 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 189 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 325 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Kdopak by si nepamatoval jádrové mýdlo s jelenem?

Schichtovo jádrové mýdlo s jelenem, ale i prací prostředky Namo či Merkur, mýdlo Soté mink, vody po holení jako Pitralon a Olimon. Výrobky, které nás provázely desítky let za Československa, ožívají! Schicht vstal z mrtvých!

22.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 252 | Diskuse
Počet článků 1445 Celková karma 10.05 Průměrná čtenost 1303

Snažím se o vlastní a nezávislý pohled na život.

Vystudovala jsem Právnickou fakultu v Brně, nyní studuji na CMTF v Olomouci a středobodem mého zájmu je antika a doba reformace v Evropě. Zajímám se o dějiny umění a ráda čtu.  

 

 


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.