Antika: Vodní toky v Palestině a stavitelské umění vodovodních nádrží 1

Archeologové nám pomáhají svými výzkumy porozumět dávné době, která je též zmíněna v Bibli. Boj s nedostatkem vody trápí lidstvo, ale dovede si s ním poradit jak v dávných časech, tak i dnes. A o tom tento článek.  

 

Dřív, než dojdeme k tématu tohoto článku, je třeba vědět o jedné fatální příhodě, která se udála v Palestině koncem třetihor a začátkem čtvrtohor; Palestina leží mezi pouští a mořem. Od Zajordání ji dělí mocný vodní tok, Jordán, ale ten protéká bez nejmenšího užitku nejhlubším úvalem světa do Mrtvého moře.

Úval vznikl za nepředstavitelné přírodní katastrofy právě koncem třetihor a začátkem čtvrtohor. Původní východní část v dnešním Zajordání popraskala a dala vznik několika hluboko zaříznutým údolím ve směru východo-západním a její západní část, Palestina, se oddělila hlubokým úvalem, který postupuje od severu k jihu od údolí mezi Libanonem a Antilibanonem, kde dosahují hory svými stále zasněženými vrcholky výšky téměř 3000 m, až k Mrtvému moři, jehož dno leží téměř 800 m pod hladinou Středozemního moře. V poříčí tehdejšího Jordánu se kdysi rozprostíralo vnitrozemské jezero, jehož vody se postupně vypařily, až z něho zůstal Chulské jezero, dnes uměle vysušené a Genezeratské jezero a na jihu Mrtvé moře. Zde dosáhla prasklina v zemské kůře své největší hloubky, ale pokračuje dále k jihu Akabským zálivem a Rudým mořem až k velkým africkým jezerům.

Situace v Zajordání

Pojmem Zajordání se označuje krajina východně od řeky Jordán v Palestině. Je téměř tak velká jako biblické země na západním břehu řeky. Řeky, které míří k západu do údolí Jordánu nebo do Mrtvého moře, dělí Zajordání na několik částí. Hlavními řekami jsou zde Jarmuk, Jabok; Jabok je říčka vtékající do Jordánu. Pro čtenáře Bible připomínka, že se zde Jákob setkal s andělem a zápasil s ním. Jordánský úval je jen ve své severní části úrodný. Na jihu přechází v poušť a výše jsme poznamenali, že řeka teče tak hluboko, že se její vody vlévají bez užitku do Mrtvého moře.

Z knihy Jozue, 10, 1-8

• 1Když se o tom doslechl Jabín, král chasórský, poslal k Jóbabovi, králi madónskému, ke králi šimrónskému, ke králi akšáfskému
• 2a k jiným králům na severu v pohoří, v Jordánském úvalu jižně od Kinarótu, v Přímořské nížině i v Dórské pahorkatině na západě.
• 3Na východě i na západě byli Kenaanci, v pohoří Emorejci, Chetejci, Perizejci a Jebúsejci, pod Chermónem v zemi Mispě Chivejci.
• 4Ti všichni vytáhli se svými šiky, lid početný jako písek na mořském břehu, a velmi mnoho koní a vozů.
• 5Všichni tito králové se spojili, přitáhli a společně se utábořili u vod Merómu, aby bojovali s Izraelem.
• 6Tu řekl Hospodin Jozuovi: „Neboj se jich, neboť já je zítra v tuto dobu vydám Izraeli všechny skolené; jejich koně ochromíš a jejich vozy spálíš ohněm.“
• 7A tak Jozue a všechen bojeschopný lid na ně nečekaně přitáhli k vodám Merómu a přepadli je.
• 8A Hospodin je vydal Izraeli do rukou. Pobíjeli je a pronásledovali až k velkému Sidónu, k Misrefót-majimu a na východě k planině Mispě; pobíjeli je, že z nich nezůstal nikdo, kdo by vyvázl.

Dále Arnónem, Edómem a Moábem procházela důležitá cesta, v bibli nazývaná „královská silnice“. Zajordánské země co do základní rozlohy nepřesahovaly plochu 80 na 80 km, největší z nich byl Edóm, který ovládal území až k Rudému moři.

Jordánský úval je u svého ústí téměř 400 m pod hladinou Středozemního moře.

Jeruzalém leží téměř 800 nad hladinou Středozemního moře. Výškový rozdíl je skoro 1200 m a nedovede ho překonat ani naše dnešní moderní technika, natož schopnosti dávných obyvatel této země. Sucha se střídala s dešti a bylo to spojováno s Boží přízní či hněvem. Protože bylo v zemi málo potůčků se stále tekoucí vodou, měly význam prameny a studánky. 

 Studny a cisterny

Kočovníci se pohybovali se svými stády poblíž stálých pramenů a když došla pastva, odcházeli se stády k dalšímu prameništi. Ale asi až v polovině 2. tisíciletí přišli obyvatelé Palestiny na to, že je možné se prokopat ke spodním pramenům, které nevyvěraly na povrch.  Tato skutečnost je známa z Bible, archeologové o tom nepíší a proto jsme v tomto ohledu odkázáni na biblická vyprávění.

Kopání studní

Pro polokočovníky bylo kopání studní důležitým objevem. Kopáním studní se zásobování vodou podstatně zlepšilo. V Negebu dochází k objevům starých zasypaných studnic.

Tell šejch-el-aréni

Tell-šejch-el-aréni leží na poloviční cestě mezi Jeruzalémem a Gázou. Vrstvy z chalkolitické doby (4. tis. př.n.l.) dosvědčují, že tu bylo významné sídliště s vyspělým zemědělstvím a zpracováním kovu. Ale v blízkosti není znám žádný pramen, jen řečiště, v létě vyschlé. Vysvětlením může být, že lidé, aby zde mohli žít, si kopali v řečišti mělké studny a asi spodní hladina vody byla vyšší než dnes. Tyto studny nebyly zděné, takže se z nich nedochovalo.

Vlastníci pramenů a řád studní

Prameny byly společným majetkem všech okolních kmenů. Na studny si činil nárok ten, kde je kopal. A tak často docházelo k hádkám. Konečně, máme to doloženo v biblických příbězích (Mojžíšův příchod k Midjáncům). Jindy byly studny společným majetkem celého sídliště. V tom případě platil pevný řád pro hospodaření s vodou, v 1 Gen. 29,2n. 2 Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen. 3  Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně. 4  I řekl jim Jákob: „Bratří, odkud jste?“ Odvětili: „Jsme z Cháranu.“ 5  Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“ 6  Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi.“ 7  Tu řekl: „Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást.“ 8  Odpověděli: „Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce.“

Vodonoši

Vodu nosily dívky pro domácí potřebu ve džbánech. Gen. 24.10n  10  Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova. 11  Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu. 12  Tu řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi. 13  Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. 14  Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: ‚Jen pij, a také tvé velbloudy napojím,‘ předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.“

V chrámové službě tvořili vodonoši stejně jako drvoštěpovi nejnižší skupinu kultického personálu (Jozue 9,27).

Studna v Lakíši

Studna v Lakíši patří k těm nejpozoruhodnějším. Pochází z pozdní doby a je dílem neobyčejně zručných stavitelů.  Je 48 m hluboká, prvních deset metrů je kolem dokola vyzděno velkými kameny. Na horní obrubě jsou v kamenu ještě dobře znát rýhy po lanech, jimiž se vytahovala vědra s vodou.

Cisterny

Ale studny nemohly zajistit běžnou potřebu vody a proto se začaly hloubit cisterny, v nichž se zachycovala dešťová voda. Ve střední části pobřežní nížiny, v Meseru, byly objeveny dvě cisterny z doby chalkolitické, podle vrstev datované do 34. až 33. století, Jsou vytesány do vápencové skály, bez obezdění a bez omítky. Pokud cisterna byla vytesána do skály, byl naděje, že se voda udrží.

Proto o prázdných cisternách čteme v 1 Gen 37, 24:  24 Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody.   

Nebo také o děravých cisternách v Jer.2,13Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

Objev hašeného vápna

Začátkem doby železné bylo objeveno hašené vápno pro trvanlivost malty. Při budování cisteren znamenal tento objev velký zisk, protože se cisterny daly omítnout omítkou, která si nezadala s dnešním betonem. Nyní bylo možno pořizovat cisterny kdekoli. Archeologové je  objevili v Tel l- bét-mirsim, v Bét – šemeši, Gezeru a jinde. Zvláště v hornatějších končinách tím bylo usnadněno osídlování. Nyní mohla být zakládána města i opodál stálých zdrojů vody, odkázaná zásobování vodou z cisteren, zvláště tak významné město, jako bylo Samaří.

Veřejné cisterny

Téměř každé větší město mělo v blízkosti veřejné cisterny. Taková cisterna byla u brány Bét-lechemu (Betléma). 2. Sam.23, 15 Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“

 Soukromé cisterny

V II. Královské 18,31 čteme: 31 Neposlouchejte Chizkijáše. Toto praví král asyrský: Sjednejte se mnou dohodu a vyjděte ke mně. Každý z vás bude jíst ze své vinné révy a ze svého fíkovníku a pít vodu ze své cisterny.

Známý Méšaův nápis z 9. Stol. př. n.l. . obsahuje přímo nařízení moábského krále, aby si obyvatelé města pořídili cisternu každý ve svém domě. Podobně pečoval i judský král Uzijáš (pol. 8. stol.) o kopání cisteren ve stepi na podporu pastevectví a zemědělství (II. Par 26,10).

Zdroj: Bible

Bič, M. Stopami dávných věků