Antika: Ježíšova víra a víra v Ježíše - 5/7

Mesiášova Tóra, to je náplní následujícího článku a k tomuto tématu také přistupuje Horské kázání. 22 LK 4,32). vyvolení Dvanáct a podobenství.   

Následující pojednání je velmi stručné vysvětlení o Ježíšově působení, které vzalo v pozdější době široký rozměr v kulturních dějinách budoucí křesťanské Evropy. Můžeme v něm spatřovat i kořeny úvah o hodnotách, které se rozvíjely v budoucích společnostech v etickém a filosofickém rámci o člověku, o vztazích člověk a společnost, o úctě k životu a lidské důstojnosti v dialogu s moderní epochou, která zažívala tolik tragických okamžiků od středověku k novověku. Text této kapitoly také navozuje rozpory mezi Ježíšem a dobovou společností, které vyvrcholí obžalobou a nejvyšším trestem.        

Mesiášova Tóra

Je psáno - já však vám říkám

Od Mesiáše, v jehož příchod mnozí doufali, se čekalo, že přinese obnovenou Tóru - svoji Mesiášovu Tóru. Sv. Pavel v Listě Galaťanům píše: Mesiášova Tóra je úplně nová - ale právě tak naplňuje Tóru Mojžíšovu. Tak ji charakterizuje.

Horské kázání je z převážné části (Mt 5,17 - 7,27) věnováno témuž tématu. Po programovém úvodu v podobě blahoslavenství se předkládá Mesiášova Tóra. Matouš psal své evangelium pro křesťany ze židovství a psal je do židovského světa, aby znovu zdůraznil a připomněl tento velký impuls, který přišel od Ježíše. A právě, skrze jeho evangelium Ježíš znovu mluví a neustále mluví k Izraeli. V Matoušově dějinném okamžiku mluví obzvláště k židokřesťanům, kteří tak poznávají novost a kontinuitu Božích dějin, začínající u Abraháma, s lidstvem a jeho obratem, který provedl Ježíš. Mají nalézt cestu života. 

Jak vypadá tato nová Tóra?

Hned ze začátku uvádí klíč k výkladu: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím Vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná částka ze Zákona, dokud se to všechno nestane. Kdyby někdo zrušil jedno z přikázání - třebas to nejmenší - a tak učil lidi, a bude v nebeském království nejmenší - Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký (Mt 5,17 - 19). 

Nejde o zrušení, ale o naplnění a toto naplnění vyžaduje více, a ne méně spravedlnosti, jak Ježíš v říká: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete." (5,20).

Ježíš představuje vztah Mojžíšovy Tóry k Tóře Mesiášově v antitezích: bylo řečeno předkům, ale já vám říkám. 

Ježíšovo Já vystupuje do popředí s takovým nárokem, jaký si nemůže dovolit žádný učitel Zákona. Zástupy to cítí - Matouš sám výslovně říká, že zástupy nad jeho učením "žasly" a  "moc" (7,28 srv. Mk 1, 22).

To zděšení je úlek, že člověk se odvažuje mluvit s výsostností samého Boha. Buď si neprávem osvojuje Boží majestát, což by bylo rouhání anebo, což se zdá nepravděpodobné, stojí skutečně na výši Boha. Ježíšovo Já jako centrum jeho poselství, které dává všemu nový směr. 

Spor o sobotu

Aby byl dobře pochopen význam soboty, je třeba zalistovat v Tóře, v knize Exodus. Ex. 20,11  color="rgb(44, 71, 143)"11  V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. 

I když čtenář čte povrchně evangelia, přesto si všimne, že spor o to, co k sobotě patří, a co k ní nepatří, je v centru Ježíšových střetů s izraelským národem jeho doby. V běžném výkladu se říká, že Ježíš narušil úzkoprsou, legalistickou praxi a místo ní daroval velkorysejší, svobodnější náhled, který otvíral prostor rozumnějšího jednání, přiměřenému situaci. "Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu (Mk 2,27). V těchto sporech jsou hlubší otázky ohledně člověka a správného uctívání Boha. Ježíš obhajuje postup učedníků, kteří chtěli zahnat hlad, nejprve poukazem na Davida, jenž se svými průvodci pojedl v Božím domě posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží. 

Ježíš pak pokračuje: "Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu a přece jsou bez viny? Říkám Vám, že je zde někdo víc, než chrám!Kdybyste věděli, co znamená "Milosrdenství chci, ne oběť! (OZ 6,6;srv. 1 Sam 15,22) neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je Pánem nad sobotou". (Mt 12,2 - 8).

"Jádrem sporů o sobotu", píše Ratzinger, je otázka Syna člověka - otázka samotného Ježíše Krista". V církevních dějinách se dočteme, že císař Konstantin v rámci křesťansky inspirované reformy práva spojil s tím to dnem i svobody pro otroky a zavedl tak do křesťansky formovaného právního systému den Páně jako den svobody a klidu.  

Ježíš nedělá nic neslýchaného

Ratzinger píše, že Ježíš nedělá nic neslýchaného a nového, když proti praktickým, kauzistickým normám rozvíjenými v Tóře staví čirou Boží vůli jako dokonalejší spravedlnost (Mt 5,2), kterou Boží děti musí očekávat, Sám přebírá vnitřní dynamiku Tóry rozvinutou proroky a dává ji jako Vyvolený, jako Bohu tváří v tvář stojící prorok  (Dt 18,15), radikální podobu.  Sociálním pořádkům se tak dávají základní měřítka, která však v žádném sociálním řádu  nemohou být uskutečněna čistě, jako taková. 

Dynamizace konkrétních  právních a sociálních pořádků, píše Ratzinger, kterou tím Ježíš vytváří, jejich vyjmutí z přímého okruhu Boha a přenesení odpovědnosti na vidoucí rozum, odpovídá vnitřní struktuře samotné Tóry.

V antitezích horského kázání před námi Ježíš stojí jako prorocký interpret Tóry, který ji nerušil, ale naplňuje, a naplňuje ji právě tím, že historicky jednajícímu rozumu přiděluje prostor odpovědnosti. 

Horské kázání podává komplexní obraz správného lidského bytí. Chce nám ukázat, jak se to dělá být člověkem. 

Učedníci - Dvanáct - pojem Apoštol

Na všech úsecích Ježíšova působení se jasně ukazovalo, že k Ježíšovi patří "my" nové rodiny, kterou shromažďuje svým zvěstováním a svým působením. Toto "my" je od začátku myšleno univerzálně: Nespočívá už na původu, ale na společenství s Ježíšem, který je sám živou Boží Tórou. Ježíš povolává vnitřní jádro těch, kteří jsou vyvolení ve zvláštním slova smyslu a kteří ponesou jeho poselství dál a této rodině dají řád a tvar. V tomto smyslu vytvořil Ježíš kruh Dvanácti. Titul apoštol tento kruh přesahuje, ale stále více se pojí právě s ním. U Lukáše, který vždy mluví o dvanácti apoštolech, se toto slovo prakticky kryje s Dvanácti. 

Ježíšova podobenství

Rozhovor s učeným mužem

Živé jádro Ježíšova zvěstování tvoří podobenství. V příběhu o milosrdném Samaritánovi jde o základní lidskou otázku Znalec Zákona se Ježíše ptá: "Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život?" (L 10,25).Lukáš k tomu říká, že muž otázku položil, aby Ježíše přivedl do rozpaků. Sám, jako znalec Zákona ví, jakou odpověď na to dává Bible, ale chce vidět, co řekne tento Prorok, aniž by Bibli studoval. Pán ho zcela prostě odkáže na Písmo, které přece zná, a nechá ho, aby si sám odpověděl. Znalec řekne, velmi dobře, kombinaci z Dt 6,5 a LV 19,18: "Miluj Pána svého Boha, celým svým srdcem , celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!" (Lk 10, 27). Ježíš ohledně této otázky neučí nic jiného, než Tóra, jejíž celý smysl shrnuje toto dvojpřikázání. Teď se však učený, muž, který velmi přesně znal odpověď na svou otázku, musí nějak ospravedlnit: výrok Písma je nezpochybnitelný, ale jak ho uplatňovat v životní praxi? To navozuje mnoho otázek. 

Vyprávění o milosrdenství

Konkrétní otázka z těch mnohých zní: kdo to je - "bližní"? Koho lze považovat za !bližního? Ježíš odpovídá podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Evangelista pár odstavců před tím podobenství vyprávěl, že Ježíš cestou do Jeruzaléma před sebou vyslal posly, kteří přišli do samařské vesnice a chtěl, aby mu tam obstarali nocleh. "Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma." (L 9,25n).Rozlobení "synové hromu" Jakub a Jan Zebedeovi na to Pánovi řekli: "Pane, chceš aybchom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?" Pán jim to zakázal. Našli přístřeší v jiné vesnici,.

Vyprávění o dvou bratřích (Lk 15,11 - 32)

Nejkrásnější Ježíšovo podobenství je známé jako podobenství o marnotratnému synovi . Tématika dvou bratří se táhne celým Starým zákonem, začíná u Kaina a Ábela, pokračuje Izmaelem a Izákem, Ezauem a Jákobem a pozměněné formě se odráží v chování jedenácti bratří k Josefovi. "V dějinách těchto vyvolení", píše Ratzinger, "vládne mezi bratry pozoruhodná dialektika, která ve Starém zákoně trvá, zůstává tam jako otevřená otázka. Ježíš tuto otázku uchopuje v nové hodině Božího jednání v dějinách a dává ji nový směr".

Zdroj: Ratzinger,J. Ježíš Nazaretský I.

Neuser,J. A Rabbi talks with Jesus, 1997

Bible