Antika: Stalo se u Eufratu
Z příruček, na které si vydělal jako poslíček, a od námořníků v bristolském přístavu se naučil arabsky, persky, turecky, trochu i čínsky, a zajistil si tak místo u Východoindické společnosti. Osmnáctiletý odjel v jejích službách do Cařihradu, potom do Bombaje a nakonec do Bagdádu. Zdá se, že jeho schopnosti se neomezovaly na orientální jazyky: když přijel do města kalifů, bylo mu dvaadvacet let, měl slušné jmění, manželku ze vznešené rodiny a titul britského generálního konzul. Do Babylóna se vypravil jednoho prosincového rána 1811 a dorazil tam na druhý den v noci. Co spatřil z malé vyvýšeniny na břehu Eufratu, předstihlo jeho představy.
V studeném světle měsíce leželo před ním mrtvé město. Obrovské město v rozvalinách, které vystupovaly z návějí písku a zas se pod nimi ztrácely. Zbytky zdí svítily zsinalou bělobou, prolákliny se temněly barvou zaschlé krve, černé stíny dun se zdály bezedné; za jizvami vyschlých kanálů se matně leskly vody močálů. Jediný pohyb narušil klid tohoto hřbitova, pouze z dálky se ozývalo vytí šakalů a houkání pouštních sov.
Tak tohle byl Babylón
Slavné a hrozné město, tisíckrát prokleté a tisíckrát oslavené, metropole jedné z nejmocnějších říší starověku!
Prorok Jeremiáš kdysi řekl:
„A bude obrácen Babylón v hromady rumu… Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami, bydliti budou v ní i mladé sovy; a neosadí se tam žádný více na věky!“
Hérodotos před pětadvaceti stoletími napsal:
„Babylón je však nejen největší, ale i nejkrásnější město, jež známe!“
Sestoupení do rozvalin
Rich se sestoupil do rozvalin. Hemžily se plazy a štíry, z děr vyhlížely hyeny; střílel jen v sebeobraně. Žasl nad shodou jmen, jež slyšel z úst svého arabského průvodce, se jmény, která znal z bible a historie. Je Tell Babili skutečně návějí hlíny nad troskami Babylónské věže? Jsou hradby u Eufratu skutečně zbytky „Babylónské zdi“, jednoho ze sedmi divů světa? Jsou trosky na vyvýšenině Amrán ibn AU skutečně někdejším palácem krále Nabukadnesara, v němž zemřel Alexander Veliký?
Uprostřed těchto otázek mu napadlo, co do té doby nikomu: aby se do některé z těchto zřícenin podíval. Doslovně do ní, nejen na ni. Poslal proto průvodce do nedaleké vesnice Džudžumy pro muže s krumpáči a lopatami.
Kopali a kopali …
Deset dní kopal Rich s tuctem feláhů v ruinách Babylóna. Pouhých deset dní, ale co našel, zaměstnalo učené muže v Evropě na celá desetiletí. Vykopal množství tabulek s klínovým písmem, zlomky glazurovaných cihel, otisky pečetí s reliéfy postav a opět s klínovým písmem. Mnohé z nich se mu rozpadly v rukou, jiné však přinesl v pořádku do Bagdádu. A hlavně: na jednom z dvou listů hustě popsaného poznámkového bloku přinesl náčrt první novověké mapy Babylóna!
Richova Zpráva o troskách Babylóna (1812) vzbudila v Evropě takový zájem, že ho podnítila k novým výpravám. Hlavně na sever.
Návrat do Babylónu
Do Babylóna se vrátil až roku 1817, a to v doprovodu svého tajemníka Karla Bellina, Němce z Thubingen. Zamýšlený výzkum však nedokončil. Na jaře 1821 musel odjet do perského Sírázu, protože ho tam volaly služební povinnosti; když se už chystal k návratu, propukla tam epidemie cholery. Považoval za unfair opustit město, jež potřebovalo každé pomocné ruky, a ujal se organizování zdravotní služby. Pátého října 1821 skolila cholera i jeho.
Od března do července 1852 kopala další výprava v troskách Babylóna, ale dosáhla jen toho, že Fresnel se rozhodl „přenést vykopávky na telly u dolního Eufratu, které budou jistě produktivnější“. Patnáctého července však objevila velkou sochu Babylónského lva a tak zůstala na místě. .
Znovu muselo uplynout pětatřicet let, než do něho vstoupil badatel s krumpáčem a lopatou, i když zatím jen na předběžnou prohlídku: německý profesor Robert Koldewey (1855- 1925).
Když přišel Koldewey po prvé do Babylóna (v červnu 1887), neměl nejmenší tušení, že ho tam čeká „nejgigantičtější úkol, před jaký byl kdy postaven archeolog“. Přitom to byl člověk s nemalou fantazií – a s dokonalou přípravou. Studoval na universitách v Berlíně, Mnichově a ve Vídni (architekturu, archeologii a dějiny umění), po doktorátě se vypravil se dvěma dobrodružnými Američany na člunu po Egejském moři (aby se tak co nejlevněji seznámil s památkami antického Řecka), potom kopal na ostrově Lesbu, v jižní Itálii, na Sicílii a v Sýrii (z prostředků mecenášů a bez pevného platu), nakonec se stal profesorem na stavební škole ve Zhořelci (protože musel z něčeho žít). Kromě toho psal básničky, humorné fejetony a Dějiny kanalizace. Když mu v červenci 1898 oznámil ředitel Berlínských královských muzeí, že ho chce pověřit vedením vykopávek v Babylóně, souhlasil: „Radosti jsem celý bez sebe!… Vždyť kdyby mi tak někdo před šestnácti léty řekl, že mám vykopat Babylón, byl bych ho asi považoval za blázna!“
Babylón vstává z mrtvých
Osmnáct let kopal Koldewey v Babylóně – od března 1889, kdy tam poprvé zabořil rýč, do března 1917, kdy uprchl v dřevěné bryčce před průzkumným oddílem britské armády, která vtáhla do Mezopotámie „jako dobrý přítel a protektor“. Vydržel všechny útrapy podnebí i prostředí, překonal všechny možné nemoci i překážky ze strany úřadů, nejednou se ocitl v nebezpečí života; nikdy ho přitom nepřešla nálada ani chuť k práci. „Asi dvě hodiny za Maradiehem nás uvítala střelba z vesnice na pravé straně cesty. Bodří vesničané nás považovali za montefické Araby, kteří byli právě na loupežné výpravě, a v takovém případě se především dlouho nevyjednává. Abychom je přesvědčili o omylu, jeli jsme přímo do ohně, až nám kulky dopadaly na sedla… Pak se však Arabové ze svého strachu vzpamatovali, běželi k nám a zastavili palbu.
Na dvě stě polonahých černohnědých chlapíků tančilo kolem nás v divokém reji i se svými bouchačkami a nechalo si bohapustě nadávat:
‚Vy sůvy, co jste zač? Jste šakalové?… Taková lumpárna, střílíte si tady, jako by celá poušť patřila jen vám‘.“
Pouze jedenkrát si postěžoval: „Tohle věčné střílení je metlou této země!“
Dva milióny tehdejších marek vydal Koldewey z prostředků berlínských muzeí na své vykopávky, a nevydal je zbytečně. (Z velké části se už vrátily i finančně: na vstupném do Pergamského muzea, kde jsou velkoryse rekonstruovány babylónské stavby z jeho nálezů.)
Se štábem německých odborníků a s armádou arabských dělníků vynesl z mrtvých trosek tolik dokladů o životě tohoto města, že právem nazval knihu o svých vykopávkách, vydanou už roku 1914,
Babylón vstává z mrtvých. Je těžké podat stručný přehled jeho objevů. Vykopal všechny babylónské „divy světa“: pozůstatky obrovských Nabukadnesarových hradeb, základy legendární Babylónské věže, Mardukovu poutní cestu i zbytky Visutých zahrad Semiramidiných (které kladla věda do těch dob do říše bájí). Vykopal základy tří královských paláců, čtyř velkých chrámů, desítek obranných věží a kromě jiných staveb i Ištařinu bránu, střeženou více než půltisícem draků (aby se dostal k jejím základům, musel místy prorazit až třicetimetrovou vrstvu nánosu).
Od vlády krále Nabukadnesara uplynulo více jak 2500 let.
Koldewey dokázal neuvěřitelné: podal lidem dvacátého století přesnější informace o Babylóně, než měli starověcí cestovatelé, kteří ho navštívili, když se ještě skvěl v celé své velikosti a nádheře!
Zdroj: Zamarovský: Na počátku byl Sumer
Kramer: Svět začíná v Sumeru
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016