Naděje je nyní to nejdůležitější.

Přichází jaro, na které jsme se těšili a nemůžeme se z něho těšit, protože náš „supersvět“ pokořil malý, neviditelný virus. Máme být doma, nemáme se s nikým stýkat, i polibek je hrozba, protože nikdo neví, na čem je.

Současná situace má svou ohromující etickou výzvu. Komu náleží přednost k přežití? Francie a Španělsko má v tom, jak je vidno jasno. Je to cesta k fatálnímu rozhodování lidí (lékařů), komu dopřát život a koho zachránit. Tento nebezpečný trend o volbě může mít i do budoucna své následky. Strach ze stáří, odpočítávání životního času, v jehož určitém úseku lze očekávat, že přijde konec, protože od jistého věku už je rozhodnutí jasné. Jak se k tomu postaví jiné evropské či světové společnosti? To je ta etická výzva, neboť se odňalo rozhodnutí přírodě a přišlo do lidských rukou z vůle lidí. Jaká bezmoc! Farmaceutický průmysl postupně vydával na trh léky, které měly lidem prodlužovat život a neustále vycházely hrdé statistiky, jakého průměrného stáří se lidé dnes dožívají oproti jiným rokům díky lékům, ale také díky „dobré výživě“ ale to, že se lidé přirozeně dožívají vysokého věku, pokud nemají fatální nemoci, o tom zatím nikdo nepřemýšlí.     

I velké a ohromující lidské vynálezy a vědy předcházely potopy, pandemie, zemětřesení, ničivé bouře, vyžadující lidský potenciál, aby je zkrotil a našel prostředky a schopnost jim do budoucna čelit. Jistě, že věda může odhalit, jak čelit virům, protože zřejmě zná jejich podmínky vzniku a průběhu života, jejich způsoby k přežití a způsob, jak utišit jejich fatální působení. S obavami jsem delší dobu sledovala snahy lidí různého zaměření, kteří se snažili objevit zdravou výživu, doplňky stravy a jiné reklamované a zdraví slibující prostředky, v nichž lidé hledali zázračné zlepšení svého aktuálního stavu, aniž ho vlastně znali. Rozhodně to lékaři nedoporučovali, jakož i diety, které se šířily po módních časopisech a kosmetiku, která měla zahladit přirozený lidský věk do mladosti, a často spíš škodila kůži, protože stáři se nebere. Stáří je něco, co ukazuje na zranitelnost života a jeho dočasnost, jako by někdo tvrdil, že je věčný, ale svým způsobem věčný je a jeho věčnost je zahalena tajemstvím, které se lidé od nepaměti snažili odhalit. Ani věčné mládí a ani věčný život se neskrývá v krásných krabičkách v reklamách, ale mimo dosah lidského rozumu, naštěstí. Nebo ty všechny prostředky, vzbuzující naděje, že si člověk pomůže ke svěžesti a výkonosti byly jen iluze? Ale lidé si je kupovali s nadějí.

Právo na hodnotný život má každý člověk, starý i mladý a též právo na medicínskou péči, protože kdyby tomu tak nebylo, proč by lidé přispívali v celé Evropě i mimo Evropu dlouhé roky na solidární zdravotní pojištění? Lékařská věda se pyšní tím, že zachraňuje lidi z fatálních chorob, i když ne každého, ale dává o sobě vědět a tím dává lidem i naději, že je nenechá v přetěžkých situacích na holičkách.  

A proto si važme naší vzájemné solidarity v těžkých dobách a jděme po cestě světla a ne temnoty. Tato těžká doba přinese poznání a pochopení věcí, které jsme dříve, jisti si sami sebou, opomíjeli. Přeji všem zdraví a též uzdravení z celého srdce.