Themistoklés. Athénský politik a vojevůdce.

Themistoklés, jak praví Plútarchos, byl poloobčanské dítě. Když dorostl, chodil do gymnasion zvané Kynosarges a Themistoklés přemluvil některé urozené jinochy, aby tam chodili cvičit s ním.

Toto gymnasion, jak píše Plútarchos, leželo za branou města a a bylo zasvěceno Héraklovi, protože také Hérakles neplatil za pravého boha, nýbrž na něm lpěla pohana nerovného původu, a to proto, že měl smrtelnou matku.

Zdá se, že tím Themistoklés odstranil chytře mezi levobočky a mezi manželskými dětmi Plútarchos však ujišťuje, že Themistoklés pochází z rodu Lykomidů.Všichni, kdo píší o Themistoklesovi se shodují, že byl vášnivé povahy a od přírody nadaný a svými sklony byl zaměřen na velké činy a politický život.  Často byl pozorován, že nacvičuje a zpracovává jakési řeči.  Byly to buď obhajoby nebo obžaloby některého z chlapců-Nejvíce horoval pro přednášky, v níž nichž byl zdůrazňován rozum.

Když jeho otec viděl, kam jeho syn směřuje, tedy k politice, snažil se ho odvrátit od jeho sklonu a ukazoval mu staré triéry, pohozené bez povšimnutí na břehu moře, a varoval ho, že stejně nakládá lid se svými vůdci, když je už nepotřebuje.  Jenže ho zaujaly politické záležitosti natolik, že ho ovládla mocná touha po slávě a směle se vystavoval nepřátelství mocných a předních mužů v obci, obzvlášť Aristeida, Lysamochova syna, který se bral opačnou cestou, než on a nepřátelský vztah mezi nimi vznikl ze zcela malicherné příčiny, a stále byli znepřáteleni ve veřejných věcech. Aristeides byl úplně jiný, než Themistoklés a vždy jednal podle svého nejlepšího svědomí.  Ale Themistoklés byl posedlý touhou po slávě a prahl po velkých činech, Když se pod vítězství nad Peršany u Marathónu rozšířila sláva vojevůdce Milthiada, vídali h velmi často, jak je zahloubán do sebe a tráví bezesné noci. Zatímco si všichni mysleli, že vítězstvím u Marathónu končí spor s Peršany, Themistoklés v ní spatřoval začátek ještě větších zápasů, k nimž se chystal sám a pro něž chtěl vycvičit celou obecnou obranu celého Řecka.  Byl také jediný, který se odvážil podat na shromáždění lidu návrh, že je třeba vzdát se rozdílení příjmů z laurijských stříbrných dolů a že mají za tyto peníze postavit triéry pro válku s Aigiňany.To byla totiž nejúpornější válka v Řecku a obyvatelé ostrova ovládali množstvím lodí moře. Občané si stále mysleli, že Peršané jsou daleko a nebyly žádné obavy, že přijdou, ale vyžil včas jejich hněvu a žárlivost na Aiginské ve prospěch válečných příprav. Za ony peníze se skutečně postavilo sto triér, a na nich se Athéňané utkali v námořní bitvě s Xerxesem, Od té doby sváděl Themistoklés nepozorovaně obec k moři. Z těžkooděnců, kteří jsou poutáni na pevninu, učinil, jak praví Platón lodníky a námořníky a dal tak podnět k pomluvě, že odňal občanům kopí a štít a snížil athénský lid k veslařské lavici a veslu – Themistoklés to dokázal přes Miltiadúv odpor.

Zda porušil tímto činem přísnou kázeň a čistotu ústavy, to nevíme, ale že se dostalo Řekům ochrany z moře a že ony triéry znovu vybudovaly athénskou obec, potvrdil sám Xerxés. Po porážce na moři totiž uprchl, jako by nebyl schopen boje.

 Jeho současníkem byl Kimón a zdá se, že i přítelem. S Kimónem závodil v pořádání nádherných a nákladných hostin a skvělým způsobe života, což Řekové dost těžce nesli. Domnívali se, že Kimónovi se něco takového musí dovolit neboť byl mlád a pocházel ze vznešeného domu, Themistoklés nebyl tak známa budil u Řeků dojem, že se bez dostatečných prostředků a neoprávněně povyšuje, a uvaloval na sebe výtku chlubivosti.

Themistoklés byl však u občanů oblíbený, protože dokázal každého občana oslovit jménem, a také se osvědčil jako spravedlivý rozhodčí v soukromých rozepřích.

Když Peršané zase táhli proti Řecku a Athéňané se radili o vhodném veliteli, Když Themistoklés převzal velení pokoušel se ihned nalodit občany do triéry a snažil se je přemluvit, aby opustili město a setkali se s barbary dna moři daleko od Řecka.  Poté Athéňané zjistili, že jsou v nebezpečí, začali poslouchat Themistoklea a poslali ho s loďmi k Artemísia, aby střežil mořské úžiny. Tak zjistili, že nadevšechno je nejdůležitější odvaha.

S námořní mocí měl Themistoklés ještě další plány. Když řecké loďstvo po Xerxově odchodu přistálo a hodlalo tam přezimovat, prohlásil Themistoklés ve shromáždění athénského lidu, že má pro ně návrh ale nemůže jej přednést před celým shromážděním. Poradili mu, aby svůj plán svěřil jedinému Aristeidovi, a jestliže on jej schválí, aby jej provedl. Sdělil Themistoklés Aristeidovi, že má v úmyslu zapálit řecký lodní tábor. Aristeides předstoupil před shromáždění a prohlásil, že není nic prospěšnějšího, ale také nic nespravedlivějšího než čin, který Themistoklés hodlá vykonat, Athéňané proto nařídili Thémostoklovi, aby od toho upustil.

Ve shromáždění amfiktyonů navrhovali Lakedaimoňané (Sparťané), aby byly u amfiktyonie vyloučeny ty obce, které se nezúčastnily války proti Peršanů. Themistoklés se obával že budou-li ze spolku vyloučeni Thesalové, Argejští a dokonce Thébané, nebudou-li Lakedaimoňané při hlasování naprosté převahy a bude rozhodovat jejich vůle. Proto se za ty obce přimluví a změnil názor pylagorů tím, že jim vyložil, že se války zúčastnilo jen jednatřicet obcí, a to většinou zcela malých: proto hrozí nebezpečí, že bude ostatní Řecko se spolku vyloučeno. Ovládnou shromáždění dvě nebo tři největší obce a tím Lakedaimoňany proti sobě popudil a proto také vyznamenávali Kimóna a učinili z něho Themistokleova politického soka.

Na Themistoklea zanevřeli také spojenci, neboť plul od ostrova k ostrovu a vymáhal na nich peníze. Hérodotos, dějepisec vypráví, že když žádal peníze od obyvatel Anfru, řekl, že přichází v doprovodu dvou bohyň, Výmluvnosti a s Síly, řekli mu na to, že u nich jsou dvě mocné bohyně, Nouze a Bezradnost, a ty že jim brání, aby mu peníze dali.

Athénští občané popřávali ze závisti ochotně sluchu pomluvám, byl Themistoklés nucen obtěžovat lid tím, že mu často připomínal své zásluhy: a když s tím nebyly spokojeni, pravil: „Což vás mrzí přijímat od týchž lidí často dobrodiní?“

Urazil také lid tím, že založil svatyni Artemidy, kterou nazval Aristobúlé, jako by byl Athénám a Řekům nejlépe poradil. Svatyni dal postavit v Melitě blízko svého obydlí: nyní tam kati pohazují těla popravených a vynášejí tam šat a oprátky těch, kdo se oběsili nebo jinak skončili sebevraždou,

A tak Athéňané proti němu požili střepinového soudu, aby potlačili jeho vážnost a přílišný vliv, jak byli zvyklí činit ze všemi, kdo podle jejich názoru byli na obtíž pro svou moc a vymykali se demokratické rovnosti. Vyobcování střepinovým soudem nebylo totiž trestem, nýbrž prostředkem k utišení a ulehčení závisti, jež se radovala s ponížení vynikajících mužů a tímto zneuctěním vybíjela svou zášť.

Když se Themistoklés po svém vypovězení zdržoval v Argu, poskytly jeho nepřátelům, události s Pausaniou důvody proti němu. Muž, jenž ho veřejně obžaloval ze zrady, byl Lóobótes, Alkmaiónův syn z dému Agraulé: Zároveň ho obviňovali Sparťané. Pausanias totiž skrýval zpočátku před Themistoklem zradu, kterou osnoval, ačkoliv byl jeho přítelem. Když však viděl, že byl Themistoklés vyobcován a že to těžce nese, osmělili se pobízet ke spoluúčasti na svém podniku, ukazoval mu královy listy a popouzel ho proti Řekům, že prý jsou nevděční a ničemní. Themistoklés však odmítl jeho žádost a odepřel rozhodně svou účast, nikomu nesdělil obsah toho rozhovoru ani věc neudal neboť se domníval, že se toho Pausanias vzdá sám, nebo že se prozradí jinak, když nerozvážně usiluje o ty věci, které jsou tak nebezpečné.

Když byl tedy Pausanias popraven, našly se u něho nějaké dopisy a záznamy o těchto věcech, které uvalily na Themistoklea podezření: obviňovali ho Lakedaimoňané a závistiví občané ho žalovali před soudcem.

 Poněvadž nebyl přítomen, hájil se písemně, a to hlavně tím, z čeho jej před tím obvinili. Jestliže ho totiž protivníci právem osočují u občanů, že vždy toužil vládnout, ale poslouchat ani neměl v povaze, ani nechtěl, pak nikdy nemohl prodat barbarům nebo nepřátelům sebe sama společně s Řeckem. Přesto se dal lid žalobci přemluvit a vyslal muže s rozkazem, aby Themistoklea zatkli a přivedli ho zpět, aby byl veřejně před Řeky souzen. Themistoklés se však o tom předem dověděl a přeplavil se na Kerkýru, neboť této obci kdysi prokázal dobrodiní.  Themistoklés při své cestě potkával lidi, kteří byli něho uražení.  Přesto se Themistoklés rozhodl, že uteče k Admétovi, králi Molossů, jehož prosbu v době, kdy stál v obci na vrcholu své moci, s pohrdáním zamítl a Admétos se na něho ještě pořád zlobil. Ve svém tehdejším postavení se však Themistoklés bál závisti svých občanů, než staré královy zášti, a proto se jí vydal napospas a to neobvyklým způsobem, poprosil Adméta o ochranu. Schoulil se s Admétovým synáčkem v náručí u krbu, což Mollosové považují za neúpěnlivější prosbu a též i jedinou prosbu, kterou nelze odmítnout.  Tuto scénu s ním sehrál král Admétos, aby se mohl omluvit u jeho u jeho pronásledovatelů náboženskou povinností. Pro ni ho nemůže vydat. Thúkýdidés vypravuje, te Themistoklés přešel po souši k protějšímu moři a vyplul u Pyndy, aniž kdo z posádky věděl, kdo je, až do chvíle, kdy se začal vítr stáčet k Naxu, který byl obléhán Athéňany: tu prý Themistoklés prozradil ze strachu svou totožnost kormidelníkovi a donutil je, aby Naxos minuli a přistáli na pobřeží Asie, a to jednak prosbami a jednak hrozbami, že je lživě obviní před Athéňany že ho vzali na palubu nikoli z nevědomosti, ale že se dali podplatit.

Značná část jeho jmění byla tajně odnesena přáteli a dopravena za ním po moři do Asie. To, co se našlo, bylo vráceno do státní pokladny.

Thúkýdidés vypráví, že se Themistoklés setkal po Xerxesově smrti s jeho synem a že přišel k samotnému Xerxovi. Když se setkal s nebezpečím, obrátil se na chiliarcha Artabana a řekl mu, že je Řek a že se chce setkat s králem v důležitých věcech, o něž se král nejvíc zajímá.  Když byl Themistoklés uveden ke králi, poklekl před ním a pak mlčky stanul: král přikázal tlumočníkovi, aby se ho zeptal, kdo je a na tlumočníkovo otázku Themistoklés odpověděl:

„Jsem, králi, Athéňan Themistoklés a přicházím k tobě jako vyhnanec Řeky pronásledovaný, jemuž sice Peršané vděčí za mnoho zlého, ale ještě více dobrého, neboť jsem zabránil pronásledování, když bylo Řecko zachráněno a bezpečnost vlasti mi dovolila, abych se něčím zavděčil i Vám.“

Když se opět objevil před králem, a opět před ním poklekl, král ho přátelsky pozdravil a oslovil a řekl mu, že jemu dlužen dvěstě talentů. Neboť za to, že se sám vydal mu právem náleží odměna slíbená tomu, kdo mu ho přivede. Sliboval mu daleko více než to, dodával mu mysli a dovolil mu, aby mluvil o řeckých poměrech upřímně, co chce. Král mu dal lhůtu jednoho roku, aby se zdržel na jeho dvoře a naučil se persky, aby so mohli povídat bez tlumočníka.

Po návratu do Sard si Themistoklés prohlížel chrámy a množství obětních darů v nich chrámě Matky bohů spatřil také takzvanou „Nosičku vody“, bronzovou sošku dívky, vysokou dva lokte. Když byl kdysi v Athénách správcem vodního hospodářství, dal ji sám zhotovit a věnoval ji jednomu z athénských chrámů. Pohled na tuto sošku vzbudila se vzbudila v Thémostoklovi lítost, že dar je v zajetí, nebo snad chtěl dokázat Athéňanům, jaké úcty a moci u krále požívá, obrátil se na místodržitele Lýdie s žádostí aby byla socha vrácena do Athén. Peršan byl tím velmi pohoršen a hrozil, že napíše králi, Themistoklés se velmi ulekl, podplatil jeho souložnice a skryl se v harému. V budoucnu se chval opatrněji, neboť se obával závisti barbarů-

Když se stal Kimón pánem vod, uvědomil si král, že je načase se stavět Řekům na odpor a bránit tomu, aby jejich moc nevrůstala k jeho škodě.  Král se rozpomněl na Themistoklea a požádal aby splnil své sliby a ujal se podniku proti Řecku, nedal se svést takovou poctou a nepokládal tento podnik za proveditelný, protože Řecko mělo v té době Kimóna, který měl ve válečných věcech mimořádné štěstí i jiné velké vojevůdce a rozhodl se, že bude nejlépe, když skončí svůj život a vypil jed. Prý zemřel v Magnesii ve věku šedesátipěti let, z nichž většinu prožil jako státník a vojevůdce. Když se perský král dozvěděl o jeho smrti, o příčině smrti a způsobu, pojal k němu ještě větší obdiv a jeho přátelům a příbuzným zachoval přízeň.

Wikipedie píše: https://cs.wikipedia.org/wiki/Themistoklés

Zdroj: Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů. I.