O knize Martha a Tena „Dvojhlasně“.

Když jsem se v dětství setkala se starořeckými bájemi a vnitřně přijala poslání božských příběhů, jako by se změnily kulisy světa, který jsem do té doby vnímala jako nezničitelnou realitu. Antické  dobrodružství začalo.

¨V době, když jsme jako mladí lidé v rozkvětu let prožívali zvláštní dobu sedmdesátých let a do dnešních dnů ji neumím vyhodnotit, i když je nesmazatelnou součástí mého života, rozhodně to byly písně, které rozrušovaly nehnutelnost doby. Ale měli jsme i takové učitele, kteří nám otevírali dveře do nejisté budoucnosti a zřejmě v tušení neblahých let, které nás čekaly nám předali skvost, antické dějiny a kulturu. To nebylo nic proti ničemu, nikdo ji nemohl popřít ani zakázat, vymazat ze světové kultury nedají a pochopit jejich poslání je ještě těžší bez usilovného naslouchání a hledání smyslu – co to všechno znamená? To náhlé trhnutí opony odhalilo těžko dosažitelný svět, v němž se hledala pravda, spravedlnost, polis, právo a řád, hrdinství a lidské ctnosti, o čemž jsme neměli ani ponětí, ale jen do chvíle, než se ukázalo, jak je nutné takové pojmy hledat a doplňovat je obsahy. Antika nám přinesla svobodu mysli a její světla a stíny oscilovaly jako světla majáků, navádějící naše loďky do bezpečných míst.

 S Řeky jsme se potkávali při různých příležitostech a nepřišlo nám divné, že jsou mezi námi, protože jsme nevěděli nic o tom, proč tu vlastně jsou. Málokdo z nás uměl jejich řeč a udivovala nás jejich jména, které nebylo snadné vyslovit; ale poznali jsme je podle široce rozevřených očí a barvy hlasu, jinak se nelišili.

Byla to Martha Elefteriadu, která svou písní a hlasem náhodně z radia otevřela jeden můj slunečný den, jako by někdo vytáhl žaluzie a za nimi byl ten dosud neznámý svět.

Nyní je mém stole kniha „Dvojhlasně“, kterou jsem si přečetla a dala mi pochopit, o co vlastně v tomto  jde. První kapitola „Odkud jsme se sem dostaly, kdo jsme a odkud“ je poučná a spojená s dějinami oblasti, kterou nazýváme Malá Asie a takové názvy jako Anatolie a maloasijská civilizace si vyžaduje vyhledat literaturu, která by objasnila celé to tragické období, kdy historické rody musely opouštět za řecko-turecké války, která byla záhubou řecké maloasijské civilizace, který tu žila po více než dvě a půl tisíciletí. To bylo hnízdo řeckých filosofů a elity, která se po tu dobu kultivovala. Takové osudy! Dodnes to území nazývají ztracená vlast. Ovšem ani poté zřejmě nebyla odstřihnuta pupeční šňůra od velké kultury, z které vzešli a která nám byla předána našimi učiteli, jejími zajatci. I přitom těch všech událostech neutuchalo vzdělávání řecké mládeže z těchto rodin a tím i dodržování tradic.

Martha vzpomíná na dětství, které prožila v Brně a v Brně na Jakubské ulici byla škola, kterou navštěvovala. Nepřijde mi indiskrétní se jako čtenářka knihy vtírat do života lidí, kteří procházejí různými druhy utrpení a přitom dokáží žít svůj život naplno. Zajímavou kapitolou, která hodně vypovídá o době i lidech, kteří si prošli jiným způsobem života, než my, kteří je denně vídali a setkávali se s nimi v kavárnách a na ulicích. Kdo zná starořeckou řeckou literaturu, plnou inspirací ke snění, převracející naše navyklé rozpoložení, uvěří vyprávění v kapitole Chronos Esoterikos – čas vnitřní anebo horečky a sny. Takové mystické sny vyvolávají zasunuté a potlačené neosobní vzpomínky na dávnou minulost. Vzpomínky pokračují na smrt matky a dozvuky v duši takto náhle opuštěných dětí a návrat snů v kapitole Po její smrti se mi opakovaně vracel stejný sen. Nyní vím, že takové sny jsou zcela legitimní, protože totéž jsem prožívala ještě dlouho po smrti mého otce.  ˇˇŠťastné dětství Marthy a Teny zaústilo do období prožité v dětských domovech. Martha přiznává, že se dětstvím pročetla. V dalších kapitolách Martha píše o svých létech učednických na Gymnasiu v Ivančicích a vysokoškolských studií.

Martha a Tena vyprávějí o českých osobnostech, které potkaly během jejich uměleckého působení a je to velmi poutavé čtení. Sledujeme jejich životní dráhu a mezi českými osobnostmi. Až do roku 1989 si sestry nepožádaly o české občanství, ale posléze se o tomto kroku rozhodly a jejich vzrušující příběh pokračuje.

Kniha „Dvojhlasně“ mne velmi oslovila a osloví každého, kdo sdílel se svými nejbližšími – rodinou, jejich osudy, které prožili ve dvou světových válkách a dalších událostí, které měly a mají dopad na duši a vytváření si obrazu o světě. Kniha „Dvojhlasně“ není jen o Marthy a Teně, ale o životě potomků těch dávných a blízkých předků, jejichž osudy zanechávají v budoucím potomstvu nesmazatelný odraz utrpení, které ovšem osobně neprožili, ale vědí o něm a mají sny, jejichž význam nechápou. Ale jen vím, jak studium řecké antiky dokáže změnit myšlení a život sám. Vždyť ty kulturní kořeny Řeků a jejich následovníků nelze nevnímat, stačí píseň, stačí kniha či příběh o Alkibiadovi.Štastné propojení Evropy.

Knihu doporučuji jako letní čtení. Je opravdu velmi krásná, jemná a dokáže zasáhnout duši i do jejích hlubin, v níž se skrývá kultura sdílená celým světem.

Martha a Tena. Dvojhlasně. Praha: Euromedia Group, k.s. Ikar v Praze v roce 2007. 336 s. ISBN 978-80-249-0860-1