Norimberský proces a Arendtová

I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce  mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku. 

Samozřejmě, že jsem věděla kdo jsou Židé, dědeček mi četl z knihy pohádky pod sedmiramenným svícnem a babička zase vařila košer, já nevěděla co to je. A pak jsem četla v dospělém věku knihy od Arendtové o Eichmanovi v Jeruzalémě  a konečně i knihu  Norimberský proces. Zřejmě soudce , který proces vedl, doufal, že jeho výsledkem bude dohoda, že k takovým hrůzám už nedojde jako je útočná válka. A jak tak sleduji dnešní dobu, máme takové vymoženosti v technice, že lidé spolu více komunikují a mají mnoho prostředků, jak svět organizovat a řídit ho podle svých zákonů,, ,mezinárodních smluv, které platí.Zatímco Norimberský proces probíhal v převaze hodnot  oproti těm, kteří tyto hodnoty tak strašně pošlapali a nikdo nezapomene na hrůzy, pokud se s nimi setkal v literatuře a filmech a vyprávění od těch, kteří přežili..

Tyto úvahy mne napadly, když jsem přemýšlela, o výzvě antických civilizací. pečujte o duši. Byla to výzva ke každému člověku, Od Starého zákona k evangeliím. Od řeckých filosofů po Římany a středověk, který rozhodně nevynikal klidem a snahou najít morální maxima pro budoucnost. Ale lidé si nevystačí s běžným životem a hledají příležitost jak vyjádřit své názory, v nichž etika nehraje prim. A ta věčná nespokojenost s úrovní života. vyplývá z jejich představy jak žít, aby oni sami mohli dát svým dětem budoucnost. Ani škola, ani rodina jim neposkytne návod k péči o duši, o tom, co je prospěšné a co prospěšné není. Myslím, že by bylo na čase, abychom se zamysleli nad těmi hodnotami, co vlastně chceme a co rozhodně nechceme. Četla jsem si ve starozákonní knize Deuteronomium, která se snaží odpoutat od minulosti zvykových zákonů a navazuje na na Nová přikázání na Sinaji z jediného důvodu, aby došlo ke změně myšlení a hlavním bodem je zapsané Desatero přikázání, které mělo změnit starý svět. Myslím, že současný svět, v němž nechybí války, nemoci, utrpení starých lidí, nevděčnost za jejich životní cesty,, kterým nikdo nenaslouchá. Jenže také nikdo nenaslouchá mladé generaci, která může být zdrojem poznání, že se  svět mění a je třeba hledat to, co v tom předešlém bylo špatně. Rozhodně není pro jejich prozření vhodná jako pro nás  klasická literatura, protože ji nerozumí jako malé děti nechápou pohádky, v nichž jsme vyrůstali .V čem je obsaženo, že mají ctít své rodiče, Ta úcta k rodičům má velký význam - to jsou jejich první učitelé a bez respektu  se od nich nic nenaučí, nebudou je poslouchat.a budou naslouchat jiným. kteří jim ukáží tu surovost světa. Upadnou do otroctví názorům a kdo je vyvede na čtyřicetiletý pochod pouští za svobodou.? Myslím, že je skutečně má každý právo na svůj názor, ale měl by směřovat je světu a dát svou zamýšlenou hodnotu pro život a svět, který hledá spíš  stabilitu, než zbytečné rozepře. Není třeba nenávidět,a je povážlivé když z nenávisti vystoupí jako vítěz nenáviděný, který se snaží obhájit svou existenci a chystat se k odvetě,