Z církevních dějin: 3.1 - (Osm koncilů) - Stát a církev
Řím dokázal zahrnout nesčetná národní božstva a kulty do univerzálního státního římského náboženství, a tak připravil cestu univerzálnímu monoteismu. Nyní se zdálo, že je dosaženo cíle: v Konstantinově říši se splnily předpoklady, jež mohly vést k pokřesťanštění celého světa.
Spojenectví církve a státu, katechumenáty
Křesťanství, za posledního, nejkrutějšího pronásledování ohrožované státem ve své existenci, bylo početně stále ještě malou menšinou; novým spojenectvím se státem se však octlo v situaci, že mohlo veřejně hlásat víru, rozvíjet kult a uplatňovat své životní zásady. Do církve proudily celé davy. Jejich zachycení a péče o ně vyžadovaly nové organizační formy a pastorační metody. Křesťanská teologie získávala cenné podněty z vnitřního i vnějšího budování katechumenátu, z potřeb kázání a křesťanské víry, z rozvoje liturgie a ze střetávání s pohanstvím, které ještě existovalo. Nebylo tomu tak, že by lidé, kteří se teď přikláněli ke křesťanství, byli bez náboženského zájmu a cestu do církve nacházeli jen z politického oportunismu. Naopak pronásledováním křesťanů se náboženská otázka stala pro křesťanství i pohanství rozhodováním o bytí či nebytí. A císařovo radikální rozhodnutí pro křesťanství vyvolalo vášnivé diskuse; v centrech pohanství, v Římě a v Athénách, tento krok stejně ostře kritizovali, jako jej křesťanská církev vítala.
Důsledky spojenectví
Kdo by měl biskupům v této nábožensky pohnuté době za zlé, že rádi použili pomoci státu? Mohli jenom vítat, že stát uznával křesťanské právní zásady (nyní již přesněji propracované), a bylo-li třeba, chránilo je při jejich provádění „světské rameno“. Dekrety koncilu byly záhy ohlašovány jako říšské zákony a tím začleňovány do politického života.
A list se obrátil … Východ a Západ
Císař Gratián (375-383) v západní polovině a císař Theodosius Veliký (379-394) na Východě (od 394/395 v celé říši) vyhlásili konečně křesťanství za jediné oprávněné náboženství v římské říši. Císařský edikt ukládal r. 380 všem poddaným, aby přijali to náboženství, které předal Římanům svatý apoštol Petr a jehož se přidržují papež Damasus (v Římě) a biskup Alexander (v Alexandrii). Přestup k pohanství se od r. 381 stal trestným a římský senát (dosud opora starého státního kultu) musel v r. 382 slavnostně odpřisáhnout, že se vzdává víry v pohanské bohy. Císařský výnos prohlásil r. 392 účast na pohanských obětech v chrámě za urážku veličenstva. Od té doby pohanství rychle mizelo z veřejného života. Křesťanství se stalo státním náboženstvím a církev říšskou církví. List se obrátil.
Problémy obratu
Ptejme se: „Bylo to správné, že církev vstoupila do těsného svazku se státem? Touto otázkou se dotýkáme prastaré obtížné problematiky, která je dodnes živá. Již současníci odpovídali na tuto otázku různě. Jedni posuzovali pokřesťanštění státu s vděčností a radostí (Eusebios), druzí se obávali „zesvětštění“ církve.
… teorie úpadku
Od té doby převládala v protestantském dějepisectví tzv. „teorie úpadku“. I když se úsudek v jednotlivostech měnil, toto základní pojetí zůstávalo; tak osvícenské období vidělo kořen zla v panovačnosti kněžstva, které se po skončení pronásledování slunilo v císařské přízni, propadlo mocenskému opojení a svým sobeckým zájmům obětovalo čistotu evangelijního učení; pokonstantinovská církev zradila své původní určení a dopustila se bezpráví na Kristově evangeliu tím, že se ochotně zařadila do státního mocenského aparátu. Jen o počátku tohoto nesprávného vývoje si nebyli v 19. a 20. stol. jisti: zda zkáza začala již od konce apoštolské doby nebo „pohelénštěním“ křesťanství u raně křesťanských apologetů či teprve od Konstantina. V každém případě prý byl pozdější vývoj katolické církve chybný, církev prý si nesprávně vykládala Kristovu vůli a odchýlila se od obecně platného prvokřesťanského ideálu.
… proti Konstantinovi
Hlavní výtky se vždy obracely proti Konstantinovi. To, že křesťanství osvobodil od pronásledování a začlenil je do státu, se považovalo za pochybný dar. Opravdu se nedá popřít, že jeho osoba i úloha, kterou hrál, jsou dost problematické. Rád se sice označoval za „spolubiskupa“ a ukazoval svou blahosklonnost jako např. při slavnostním banketu v Niceji, přece však zůstával císařem. Zanedlouho ovládal episkopát jako své úřednictvo a žádal bezpodmínečnou poslušnost vůči státním nařízením, i když zasahovala do čistě vnitřních církevních záležitostí. Velkého alexandrijského biskupa Athanasia, bojovníka proti arianismu, stihla r. 335 císařská klatba, když se přes Konstantinův rozkaz zdráhal přijmout Aria a jeho stoupence do církevního společenství. Později zasahoval Konstantin do vnitřního života církve ještě ostřeji. U Konstantina je problematická především teologická hloubka a základy jeho křesťanství. S největší pravděpodobností nikdy opravdu nepochopil nejhlubší smysl křesťanského tajemství vykoupení. Na začátku ariánských zmatků napsal r. 324 exponentům obou stran, Ariovi a alexandrijskému biskupu Alexandrovi, aby je smířil:… „promyslel jsem vznik a předmět vašeho sporu a došel jsem k přesvědčení, že tu jde jen o nicotnost. V žádném případě vaše záležitost neopravňuje k takovému nářku!“
Konstantin nepochopil …
Konstantin vůbec nepochopil, že při Áriově útoku na božství Kristovo jde o existenční otázku všeho křesťanského a že se tím stala problematickou sama nauka o vykoupení. Vůbec také netušil, že v duchovní situaci té doby neexistoval problém, který by mohl být pro křesťany více vzrušující a pro vzdělané pohany důležitější, než právě tato otázka věčného bytí vtěleného božského Logu (Slova), které přišlo na svět, aby jej vykoupilo a opět spojilo s Bohem. Tím, že Arius zavedl démiurga (poloboha), popřel podstatu křesťanství; nejenže podkopával monoteismus, ale i porušoval křesťanské náboženství, neboť je kladl na jednu rovinu s pohanskými kulty bohů a mysterií.
Co Konstantin netušil?
V oné hodině světa antická filozofie vyřkla poslední slovo v novoplatonismu a všichni toužili po vykoupení skrze Boha-Krista, který se stal člověkem, ale nepřestal být Bohem; ariánství tu znamenalo návrat k pohanství. To Konstantin netušil. A přece právě on měl rozhodující úlohu na nicejském koncilu r. 325 a cítil se povolán k tomu, aby spolurozhodoval v tak nesmírně důležité otázce víry.
Áriova exkomunikace
Konstantin dodal usnesení koncilu o exkomunikaci Aria a jeho stoupenců důraz tím, že po něm následovala státní klatba. Poslal je do vyhnanství. Po několika letech ovšem s použitím téže státní moci požadoval, aby byl Arius přijat zpět do církve, a do vyhnanství v Trevíru tentokrát poslal Athanasia, který se nechtěl podřídit císařovu rozkazu. Trvalo jen několik desetiletí a neustálé vměšování státu do náboženských otázek, které nyní začalo, vedlo k prvnímu upálení kacířů.
… poprava Priscilliana – byly v tom politické intriky
Uzurpátor Maximus (383-388) dal v lednu 385 v Trevíru popravit vznešeného španělského laika Priscilliana, zakladatele asketického hnutí ve Španělsku a v Galii, spolu s šesti druhy. Byly v tom politické intriky. Přední představitelé církve, biskupové sv. Martin z Toursu, sv. Ambrož z Milána a papež Siricius v Římě tento krutý čin velmi ostře odsoudili.
Biskupové neměli se státem žádnou zkušenost
Biskupové a kněží však neměli ve styku se státem žádnou zkušenost. Dovedli sice úspěšně klást odpor nepřátelskému státu v době pronásledování, ale nesetkali se dosud se státem přátelským. Měli teprve zakusit, že jako přítel může být stát, za jistých okolností, ještě nebezpečnější než jako nepřítel. Nebezpečí byla veliká. Masy, které teď proudily do církve obdařené státní přízní, před ni kladly zcela nové úkoly.
Z elitní církve církev masová
Z církve elitní, do které vstupovali jen přesvědčení věřící, odhodlaní k mučednictví, stala se církev masovou, do které se tlačili i lidé politicky ctižádostiví, bez náboženského zájmu a ještě zpola pohané. Hrozilo nejen zploštění a pronikání pohanských nauk a pověr, ale i zesvětštění a zneužívání náboženství k politickým účelům. Podlehla církev těmto nebezpečím?
Ale jen povrchní pozorovatel …
Jen povrchní pozorovatel a zaujatý kritik, jemuž zcela chybí historické chápání, může tvrdit, že se církev v této epoše zpronevěřila svému původnímu určení; že vykonávala moc bez příkazu, neboť Kristus jí nesvěřil politickou světskou funkce ve společnosti, naopak Nový zákon jakékoli používání světské moci k prosazování křesťanské zvěsti vylučuje (Hernegger).
Mezi útěkem před světem a příklonem ke světu
Církev musí zachovávat správný střed mezi útěkem před světem a příklonem ke světu. Uskutečňuje se pouze nepřestávajícím plněním příkazu, který jí na počátku dal na cestu Kristus a ten je měřítkem při posuzování evangelijně křesťanského charakteru určité doby.
Pokračování - Osm východních koncilů, jejich zahájení, průběh a výsledky
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016