Cestou domů: Papež František a polští biskupové

Katolická církev komunikuje jednak prostřednictvím svých biskupů a jednak prostřednictvím médií. A tak lidé, pro které je běžné, že sledují dění v církvi, vědí, co se děje, co se plánuje, jaké jsou názory a co si mají o tom myslet. Nejnovější událostí je vystoupení polských biskupů, kteří na snahu papeže Františka projevit péči o chudé a trpící prohlašují, že církev není charita ... v Čechách to už dlouho vře kvůli restitucím, společnost je rozpolcená, jednotlivé skupiny se dohadují a i ostře argumentují. Zdá se, že do hry vstupuje mnoho subjektů, kteří se vzájemně těžko domluví, protože obecně chybí schopnost konstruktivně komunikovat.  

Bohatá nebo chudá církev? Situace v ČR

V České republice je už dlouho zle kvůli církevním restitucím a zejména katolická církev i vláda to pěkně schytává od jednotlivců a i uskupení lidí, kteří poukazují na to, že zatímco je mnoho lidí pod hranicí běžného životního standardu, církvi se rozdávají peníze. Zatímco mnoho lidí neuspělo v restitucích, církev restituuje mnoho pozemků nejrůznějšího druhu a roste obava, že se půda dostane prodejem do rukou  jiným lidem, než těm, kterým byla právním cestou převedena. A kolem problematiky církevních restitucí to vře nejen z kruhů tradičně katolické církvi nepřejících, ale i z kruhů lidí, kteří na ni pohlíží bez předsudků i ze strany věřících. A Francouzi se dali ještě navíc slyšet, že česká katolická církev bude nejbohatší v Evropě, někteří lidé i soudí, že český církevní majetek přejde do rukou Vatikánu, který se bude vměšovat do české politiky. Do jaké míry jsou tyto obavy vykonstruované nebo opravdové? V každém případě, vláda prosadila zákon a otevřela cestu  k převodu majetku církvím v době, kdy lidé v České republice, zejména slabší sociální skupiny, jsou zmítáni existenční nejistotou. Otázka, proč vláda rozhodla, aniž nejdříve tuto problematiku nevyjasnila veřejnosti tak, aby ji pochopila a diskutovala, je hrubé opomenutí reality, v které se česká společnost, z pohledu náboženské zainteresovanosti, nachází. A může to být vnímáno jako arogance katolíků Nečase a Kalouska vůči všem, tedy lidem nekatolického zaměření, ať už se jedná o věřící nebo nevěřící. Je tu velká skupina lidí, kteří náboženství odmítají buď umírněným, nebo agresivnějším způsobem. Pak je tu i skupina lidí, kteří se ke katolicismu nehlásí, ale jsou příslušníky jiných církví, kterým bylo nabídnuto rozdělení finančních prostředků, které má katolická církev získat za majetek, který nemůže být navrácen a o tu částku je nejvíce sporů, je rozdělen na splácení na 30 let. A pak je tu skutečnost, že péče o handicapované občany, tedy se tím rozumí lidé, kteří trpí omezeními, jak z hlediska smyslového (zrak i sluch), tak z hlediska věku (nemoci spojené se stářím nebo následky závislostí), není uspokojivá a právě tam se nejvíce utahují prostředky na péči. Tato nevyváženost vkládání peněžních prostředků do provozu sociálních služeb a do církve způsobuje v lidech zcela pochopitelný hněv, který, bohužel směřuje ke katolické církvi, a tím i k věřícím, kteří však také nejsou všichni v souladu s rozhodnutím vlády a považují její řešení problému vyrovnání se s církvemi jako chybný krok, dramatizující vztahy mezi občany v České republice. Nenávist ke katolické církvi se prohlubuje. A to do té míry, že se stala natolik živelnou, neboť v sobě reflektuje i odpor k současné vládě, že každý rozumný hlas zanikne ve vřavě lidí, podněcovaných od různých skupin, které připomínají historickou minulost církve a její tragické působení v různých historických dobách, ovšem bez souvislostí, které s jejím postupem souvisely. Tedy, ergo kladívko, zdá se, že katolická církev bude mít co dělat, aby zdůvodnila a obhájila svou existenci a potřebnost ve společnosti, tak rozdělené a nejen ateistické.

Papež František a polští biskupové

Papež František hlásá skromnost a chudobu církve, a to se nelíbí polským biskupům, kteří špatně snáší, že se chce František chovat jako biskup chudých a vydražďuje konzervativní hierarchii obecně, zejména polskou. Polská strana mluví o tom, že jsou přeci jiné organizace, které dokáží lépe než církev uspokojovat materiální potřeby chudých a potřebných a upozorňují na roli církve hlásat spásu chudých a evangelia. V tomto duchu se také nesla Velikonoční neděle v Polsku a podle listu natemat.pl se polští biskupové vozí v přepychových autech a žijí v palácích, obklopeni bohatstvím. Zdá se, že papež František svůj pontifikát začal velmi kontroverzně a píchl do vosího hnízda. V dějinách katolické církve není tato situace rozvířena poprvé a víme, že vedla k hlubokému rozkolu a reformaci, která se neobešla bez násilí. Jak se postaví papež František k problému, který vyvolali polští biskupové, je otázka, jejíž odpověď jistě ovlivní další dění přístupu Vatikánu k programu, který si papež vytýčil. Tyto problémy se budou dále promítat vnitro církevně i ve vztahu stát a církev, potažmo občané-stát a církev a nebude to skutečně jednoduché pro žádnou ze stran, protože se tak sejdou tři subjekty, které si vzájemně nerozumí a ještě navíc, od sebe ideově vzdálené. Zkrátka řečeno, leží mezi nimi hluboká propast, podle mého soudu, nepřekročitelná.

Může vůbec dojít ke koncensu?

Některé kruhy by rády vyvolaly nový koncil, který by napravil některé "chyby", kterých se II. Vatikánský koncil dopustil. Urychlí možná stupňující se spor mezi papežem Františkem a biskupy tento proces? A z hlediska státu a občanů, kteří z velkých obav přihlížejí dění v katolické církvi a mezi státem a zejména katolickou církví, bude stát přinucen vyslechnout jejich názor a přistoupí k diskusi o řešení odluky státu od církve? Bude vyvoláno referendum na nátlak občanských organizací, které se bouří proti způsobu vyrovnání se s církvemi, zejména církví katolickou? Otázka je, o které jsem se již v minulosti zmínila, pokud nedojde k převodu sakrálních staveb a památek na církev, budou se dále na jejich údržbu dále podílet občané, jakékoliv konfese, tedy i ti, kteří nechtějí mít s církví nic společného, formou daní, neboť o tyto památky se stará stát, prostřednictvím památkových úřadů. Otázka také je, zda katolická církev z prostředků, které bude mít k dispozici, bude schopná vybudovat ústavy, které budou poskytovat péči handicapovaným všeho věku a starým lidem, kteří trpí tělesným a duševním omezením ze stáří. Ovšem, nejde o to, že stát se zbaví tohoto problému a přetáhne ho zcela na církev, ale v tomto ohledu by měl s ní spolupracovat a vnímat, že tento problém ze zvyšující stárnoucí populací je dán také politikou, kterou prosazuje.

Je to větší problém, než se zdá - situace v České republice

Nevím, zda si lidé ve vládě, kteří prosadili zákon, dostatečně uvědomili, do jakého vosího hnízda píchli oni. Dlouhou dobu tu byla zejména katolická církev vnímána okrajově, což je vidět na řešení, ke kterému se  naši představitelé uchýlili a taky věnovali malou pozornost k signálům ze společnosti, která není jednolitě katolická, ale určité skupiny nevnímají dlouhodobě katolickou církev příznivě. A nyní, z pohledu ekonomické, morální i obecně společenského nepříznivého ladění, které v sobě skrývá nejrůznější pohnutky, se zdá, dojde k protestům, v nichž se vybije dlouho udržovaný hněv, který má své opodstatnění - hrozba chudoby z jedné strany a bohatnutí některých skupin a subjektů ze strany druhé. Co může udělat ještě vláda, která dlouhodobě nemá důvěru a zahrává si s tímto nebezpečným fenoménem, kdy lidem už bude všechno jedno, jen budou konat? Otázku nechávám bez odpovědi. Zdá se, že každá změna, která nastane, bude jen přidaným polínkem či olejem přilitým do ohně. Nepůjde jen o náboženský spor, ale o celospolečenský názorový rozklad, který se zejména bude opírat o sociální situaci, kterou považuje většina lidí za bezvýchodnou, protože vědí, že následující vláda se těžko vymaní z nastavených parametrů.            

Z pohledu dění ve světové církevní organizaci, jistě dojde k mnoha disputacím a hlavní otázkou, na kterou budou církevní představitelé reagovat, bude - jaké má církev v dnešním světě poslání?