Putin: O ruské kůži medvědí
Nějaké základní vjemy
Myslím, že v našem vnímání nevidíme celé Rusko, jeho silné i slabé stránky, neznáme soudobou literární uměleckou tvorbu, nesdílíme téměř nic, jak bychom dokázali rozlišit, co si myslí Rusové (intelektuálové, novináři, komentátoři, politologové, ekonomové) a co si myslíme my, na Západě. Přiznávám, že rozumím ruskému jazyku velmi obtížně a číst texty v ruském originále je pro mne velmi obtížné. Ruštinu jsem se učila s nechutí, protože mi chyběla motivace.
Nerozumím dobře rusky
Dnes ji však mám, a tak se i občas chytám, umím porozumět běžné ruské mluvě, i když si myslím, že Putin mluví spisovnou ruštinou, srozumitelnou pro všechny jinojazyčné země. Ale i kdyby na nás mluvil anglicky, rozuměli bychom duchovně i mentálně všemu, co čím myslí, když říká to a to?
Rusko známe z knih a z médií; pouze informativně
Jistě, že každý, kdo prošel střední školou, četl v rámci povinné četby Dostojevského, Tolstého, Bunina, Čechova, Gončarova, zvláště jeho slavné (a velmi zajímavé) dílo Oblomov. Ruské dějiny, ať již kulturní nebo politické, jsou plné zajímavých momentů, postav kladných a záporných, které se občas vynoří z paměti a zase zapadnou. Ale já si myslím, že je správné, bez ohledu na to, zda je mi nějaký národ sympatický nebo nesympatický, se seznamovat s jeho kulturou, myšlením, filozofií, náboženstvím i politickým vývojem, protože se s představiteli těchto národů setkáváme při politických i hospodářských jednáních a rozhodně k projevení našeho pochopení nestačí popíjet vodku a zpívat opojné romantické písně. Je třeba toho druhého i „umět“ a jsem přesvědčená, že Rusové nás chápou víc, než možná my sami sebe a podle Putinových slov, mají kritický pohled, stejně jako Západ má kritický pohled na Putina (který svým jménem zřejmě zosobňuje Rusko), i když jsem zatím, (a může to být moje chyba), nečetla o soudobém a aktuálním Rusku nějakou hlubší studii jak ze strany západu, tak ani ze strany Rusů.
Ale není to ono
I když se jinak o Rusku píše hodně, ale já si pořád myslím, že to není ono, co je dnes potřeba vyjádřit a sdělit, čemu je potřeba porozumět a kriticky vyhodnotit. Výměna kritických názorů je užitečná v tom, že si dva mentálně odlišní lidé vysvětlí, v čem si rozumí a nerozumí a na jaké úrovni jsou schopni se spolu bavit o tak vážných věcech, jako jsou třeba mezinárodní vztahy, mezinárodní právo, mezinárodní bezpečnost a mezinárodní obchodní spolupráce.
O ruské kůži medvědí a o Duši
Motivem k mému rozjímání nad pojmem „ruská kůže medvědí“ je Putinův projev, v kterém se mihly zajímavé myšlenky o duchovních hodnotách, a to mne v myšlenkách vrátilo ke knihám, které pojednávají o pravoslavné církvi a o náboženských sporech mezi západní a východní katolickou církví v raném středověku, o ikonoklasmu a problémech, s kterými se potkávala církev za vlády Petra Velikého. Ty vynesly jeden zvláštní fenomén: starectví. A jistě si pamatujeme, že kardinál Špidlík byl uznávaným znalcem pravoslaví a napsal mnoho zajímavých a čtivých knih. To všechno, co jsem stačila pojmout z oceánu filozofických a teologických myšlenek, uměleckých podnětů a i dějinných událostí mi nestačí k tomu, abych hlouběji pochopila, co Vladimír Putin vyjadřuje pojmy, které užívá a jak si jeho řeč vysvětlujeme naším západním jazykem a myšlením. A možná, že to samé platí i o papeži Františkovi, o lidech, kteří se vyjadřují k dnešní době z oblastí, které neprošly západním kulturním procesem. Hovoří v pojmech, jejichž obsah a smysl možná leží jinde, než se domníváme, že všemu rozumíme.
Západní a východní přístupy k duchovnímu životu
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, při svých teologických studiích, jaké přístupy k duchovnímu životu má Západ a Východ. Tedy myšleno – katolické křesťanstvo. A ocitovala bych Michala Altrichtera SJ, který ve svém díle „Příručka spirituální teologie“, str. 66 vtipně píše:
„Člověk východu je na varhanním koncertě; třeba se hraje rafinovaně barevná chromatika Maxe Regera. Člověk západu je tady, s favorizující náklonností, schopen pokrotit celou bytostnost; je vtažen dovnitř děje. Nepotřebuje kolébat hlavou (ta sama je již změkčena), jen se mu zpravidelní dýchání. Člověk východu (ani ne tak ve směšné neohrabanosti či ochotě pouze prostředního rázu), nemůže ukrýt pomžikávání po všem kolkolem; tonální masívy fugy mu totiž nehoví. Postrádá v ní srozumitelnou melodii písničky. A přitom koncentrace člověka západu nezávisí na vyspělém stavu mysli, která by se měla stylizovat do nějaké dohotovenosti. Analogicky: člověk východu stojí před ikonou nejpokročilejší záře důvěrného miláčkovství, není však vázán žádným dohovořováním či dovysvětlováním významů. Člověku západu se ovšem z nelibostí zvedají vnitřnosti. Nemůže do zchlupacené drsnatosti barev vejít. Proč se obviňovat, že jeden neslyší a druhý nevidí?. Jen útlá životní soustava začne moralizovat: Proč jednoho či druhého usvědčovat z křiklavé nezralosti, že mu nebylo dáno zakoušení? Zmohutnění dary Ducha nastává až v čas příhodný.“
Jak se bude totiž vyvíjet komunikace mezi Ruskem a západem je věcí vzájemného porozumění nejen slovům, ale i mentality, která je rozdílná a třeba i mně těžko pochopitelná. Ale i když si nerozumíme možná dobře jazykově, naše kultury jsou době vzdálené, jazyky a písmo rozdílné, spojuje nás něco, o čem Putin zavedl řeč, a to mne zaujalo, že nás spojují křesťanské hodnoty. Jen si musíme ještě správně vyložit na obou stranách, co pod tím spatřujeme. Toužím jen po jednom daru: po správném dorozumění se v lidských věcech, a tím myslím nejen po duchovní stránce, ale také po stránce civilizovaného vnímání naší současné doby.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016