Společnost: Morální odpovědnost a právo

Splývají Vám tyto dva póly odpovědnosti v jedno? I selhání morální odpovědnosti ve vztazích mezi lidmi, ke státu, k občanu, k majetku je ve svých důsledcích postižitelné trestním právem. A občanský zákoník?     

Morální odpovědnost a právo

Mnozí z nás tuší, že etika vyvstala z potřeby vytvořit organizovanou společnost ve starých civilizacích, aby ochránila majetek, životy, svobody, přiznaná práva  a potrestala rušitele určitého pořádku. Zákony byly tesány do kamene i v dobách, kdy existovala tradice, aby se na ně nezapomnělo, až někdo někomu ublíží. okrade ho, zavraždí apod. Takže někteří z nás asi znají Chammurapiho zákoník, který nechal vytesat osvícený panovník do stély, z velkou pravděpodobností i hodně z lidí ví, že existovaly desky zákona staroizraelského národa na Sinaji, když putoval pouští do zaslíbené země a připomínám také Deuteronomium, které významně posílilo právní systém a nemohu se ani vyhnout Horskému kázání, které má velmi hluboký vstup do lidského vědomí. Právě křesťanská etika vytvořila morální cestu od člověka k člověku, k lidem, ke světu s duchovním akcentem. Takže, v každém případě lze doložit, že morální odpovědnost není nějaká novinka, ale předpoklad, jak teoreticky zbudovat a udržet organizovanou společnost, nechat ji projít historickou zkušeností a její etický systém, který byl vymahatelný tím, že lidé byli volání k odpovědnosti, proměnil v právo, jak ho chápeme dnes (bez styčných ploch s etikou), které prošlo svou cestou ve starém Řecku a v Římě až k našemu prahu.

Musíme se orientovat v etických i právních normách

A tak může zamrzet, po tak  velkých dějinách v našem moderním světě a v moderní společnosti neumíme přistoupit k otázkám morální odpovědnosti a uznání práva za společenskou smlouvu, kterou je nutno dodržovat, protože se tak patří, protože je to normální odjakživa a protože jsme vyrostli na tradici, která tvořila nejen mravní odpovědnostní vztah příslušející společnosti jako celku, ale také právo, které určuje vztahy ve společnosti, vůči státu, vůči člověku a přírodě apod. V tom funguje právní systém, nebo spíše má fungovat.Důvod je jednoduchý, pro předvídatelný pořádek, v němž občan i stát nalézá spravedlnost a právní jistotu. Když se zamyslíte nad kauzami, které nyní probíhají, můžete v nich nalézt způsoby porušování morální odpovědnosti, ale také funkci práva, které zakazuje nějaké chování, jednání a konání s důsledkem poškození práva druhého člověka či vůči společnosti, které je vymahatelné. 

Proces rozhodování

Jestliže všechno tak jednoznačně nefunguje, jak by mělo, pak je těžké rozhodovat o vině a trestu a společenském odsouzení nějakého jevu, který společnosti škodí. Rozhodujeme se na základě psaného práva a lidé obecně posuzují některé činy jako odsouzeníhodné, protože se obávají, že mohou působit nejen v určité kauze, ale jejich opakování spustí lavinu, kterou bude těžké zadržet nějakým ustanovením v zákoníku a budou působit ve vztazích, do kterých lidé vstupují. A to si uvědomuje soudce při svém rozhodování a v civilněprávním procesu rozhodnutí soudu, rozsudek se použije analogicky na obdobné případy. Avšak, sobě podobné případy mají různorodé aspekty, promítající se v poměrech a stavech společnosti a v těchto aspektech hraje i roli různá výše a hloubka morální odpovědnosti, kterou má v první fázi každý a musí nést důsledky. Takže už neplatí - neznalost zákona neomlouvá, ale platí nyní odpovědnostní systém, zavedený v občanském zákoníku a pocházející z Listiny práv a svobod, která provází tato ustanovení. 

Závěr

Takže společnost, která je nositelkou etických norem, z nichž vysvítá, co spatřuje jako přípustné a nepřístupné a současně podřízená psanému právu, má odpovědnost za to, co strpí a co nestrpí a mělo by jí být nasloucháno velmi pečlivě. Nikdo tu sice nestojí nad právem a nad etikou, ale nemůže stát mimo právo a etický soud a ni tehdy, když požívá privilegovaného postavení a chrání ho imunita, která je o něčem jiném, než o nedotknutelnosti.Pravidla rozhodování jsou  obsažena v zákonech, které si může každý přečíst. Kvalita rozhodování představitelů tří mocí má i morální rozměr s významným dopadem na celou společnost. A všechny tyto aspekty jsou pilíři demokratické společnosti, která chápe jejich křehkost a v případě porušení i velmi obtížnou napravitelnost. 

Právo je věda, etika je vůle a rozum, kterým každý člověk více či méně zdařile disponuje, ale žádný jiný nástroj ho nemůže nahradit. protože lidská individualita je i přes své slabosti, nenahraditelná v rozhodování, které by mělo mít úzký rozměr.