Společnost: Všechno je marnost
Měl v tom prsty král Šalamoun
Král Šalamoun, neblahé paměti toužil po moudrosti. A říkalo se o něm, že je moudrý, přesto po jeho smrti kráčelo jeho království pomalu k tragickému konci, který předznamenal a zatížil i budoucí dějiny.
Můžeme ze zkušenosti Kazateli dát za pravdu. I náš současný svět dobíhají události, které po sobě zanechaly hluboké stopy chyb, nerozumu a lidské sebestřednosti, které zůstaly nevypořádány. Po něm Cicero prohlašuje, že dějiny se opakují. Opakují se opravdu? Podle mého názoru, jak to tak pozoruji, se jen vypořádávají v dalších generacích, které mohou lépe rozeznávat zlo, které podle sv. Augustina je jen nedostatek dobra. A proto si žádná generace nemůže jen tak dát ruce do kapes, i když má pocit, že všeho dosáhla. V citovaném úryvku je něco důležitého i pro naší dobu. Nelze podržet v paměti věci minulé:a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom. Na každém záleží, jak se zachová i v nejvšednějších dnech, na těch, kteří stojí v čele společnosti záleží ještě víc, aby nevršili zlo, které se proplíží do budoucích časů a naváže velmi snadno na příhodnou situaci.
Často se obracíme k psaným dějinám, které svého času, v době osvícenství, psal o sobě každý evropský národ. A tak si můžeme z nich zařídit domněle zajímavou knihovnu.Je to zdrcující četba, ale také poučná, pokud se současný člověk dá o něčem poučit. Třeba o tom, že Evropu nelze tak snadno sjednotit administrativním rámcem a zákony, které stojí nad národními zákony členských zemí, že je možné udělat tlustou čáru a začít na zelené louce tvořit novou společnost a vychovat nového člověka. Dějiny náš učí, že takové velké celky se začaly rozpadat a jejich rozpad začal nenápadně, ale posléze byl stále nápadnější, až jednoho dne došlo k pádu velkých říší, rozpadající se menší státní celky. A Západořímské říši už nepomohly ani reformy, ani násilí, pokud vznikaly slabá a zranitelná místa, kudy pronikaly budoucí osídlenci jejího území. Násilná romanizace germánského obyvatelstva trvala několik století a nebyla úspěšná, i když do jejího uskutečnění vkládali své síly na svou dobu vzdělaní lidé. Nepovedla se ani scholastika, která několik století se snažila převést antickou vzdělanost, až se prosadily úplně jiné modely, které spěly až ke svému vrcholu - rozpadu jednoty Evropy v době reformace. Dějiny náš učí, že si Evropa příliš rozpadem jednoty nepomohla. Proč si z toho nevzít poučení? Proč zatěžovat budoucí generace klopotným a dlouhodobým uspořádáváním kontinentu, když je už nyní možné se hluboce zamyslet, jak tyto zkušenosti na sebe nepřebírat? Zdá se, že současná evropská reprezentace na sebe vzala úkol, který není schopná dokončit, neboť život člověka je časný a projekt, který začala uskutečňovat nemusí dokončit. Co bude pak dál?
V Evropě byla temná století, která následovala po rozkladu římského impéria. Struktura západní civilizace se rozkládala postupně a v druhé polovině šestého století zakryl povlak tmy staré srdce Říma tak dokonale, že Řehoř Veliký dokonce uvítal zhoubnou epidemii jako milosrdného osvoboditele od hrůz každodenního života. "Pomyslíme-li na způsob, jakým umírali jiní," zvolal v zoufalství, můžeme nacházet ve způsobu smrti, jaký hrozí nám. Všechny hodnoty tohoto světa zmizely ... není již Senát, lid je mrtev, leč den po dni se množí utrpení a nářek z těch mála, kteří zbyli. Řím, tak jak byl, je již pustá a v plamenech." (A.C. Bridge. Křížové výpravy).
Hledání cest, jak neopakovat dějiny, nezávisí ani tak na politice, závislé na lidech, kteří ji provozují, ale na vhledu do situace, kterou každý člověk dokáže sám za sebe rozumem posoudit. Nemyslím si, že rozdmýchávání radikálních nálad v předvolebním čase, je užitečné. Též různé výroky nejsou základem projektu budoucího uspořádání státu i samotné Evropy, který zatím nikdo nepředložil, ale myslím si, že rozpad Unie nebude rozhodně tím řešením, které komukoliv ulehčí situaci. Jediným řešením je reforma, která by měla vzejít z poučení o chybách jak těch minulých, tak i současných. Je nutné, abychom si porozuměli a dosáhli v rozměru státu a Evropy rozumného konsensu.
Je zneklidňující, že se současní lídři plánují na několik desetiletí dopředu a neberou v potaz, že jakmile odejdou z veřejného života, projekty budou už buď zastaralé, nebo nepotřebné. Budování Evropy potřebuje každodenní vytrvalou práci, nikoliv sny a předpoklady, které se nenaplní, jen se jimi zatěžuje přítomnost. A to je také poučení z dějin. Naši potomci si svou dobu uspořádají podle svých předpokladů a potřeb, neboť každá generace přináší svou dobu a té předcházející dá jen historický nátěr.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016