Kukátko do dějin: Volba mezi odbojem a porobou 6 - závěr
Charakteristika státního života a cíle politických subjektů - boj o moc
Politická stálost je utopií, protože státní život je stále jen zápasem různých sociálních sil, které se vyrovnávají. Nebezpečnost tohoto neustálého a nutného sporu mírnit šířením idejí snášenlivosti a rozněcováním vlastenectví, o prospěchu práv v jednotlivých vrstvách, z nichž se národ skládá. Ferdinand I. ovšem takové cíle neměl. Žil ze dne na den, spokojený s již dosaženými výsledky a svým nástupcům ponechal starost a zodpovědnost, aby jeho díle pokračovali a dokončili jej, Pro trvalou shodu panovníka se stavy, ke spravedlivému narovnání, aby se šetřila zákonná práva sněmu a nezbavovala panovníka potřebné moci, to chtělo něco víc, než nadání vynikajícího muže. Bylo tu třeba delšího času, stálého a trpělivého úsilí, vzájemného smířlivého ducha nezištná oddanost k vlasti. Ale souběh těchto okolností byl velmi málo pravděpodobný. Anglii se podařilo udržet rovnováhu, ale v dalších zemích se buď panovnická moc zprostila omezení a dospěla k despocii, ve Francii byla zcela odstraněna jako v Polsku a oligarchické bezvládí podlehlo cizímu vlivu. V Rakousku a především v Českém království na konci XVI. století někteří lidí vypozorovali možnost a potřebu trvalého smíru panovnické moci ze stavy, ale nenalezli žádné stoupence.- Náboženské vášně se splétaly s politickými otázkami činili spor neodvratný.
Výklad zemského zřízení a vládní orgány
Maxmilián a Rudolf se spokojil s užíváním moci, kterou jim odkázal jejich předchůdce, ale nepomýšleli na její rozvinutí. A moc, která se neutvrzuje, slábne. Zakladatel mocnářství vykládal zřízení zemské spíše ve svůj prospěch, než aby jej spravoval. Jeho nástupci žádný spor nevyřešili, ani z ústavy neodstranili žádný zastaralý anebo již slabý článek. Dvojsmyslné a nejasné kapitulace dopouštěly všechny feudální revindikace (žaloby na vydání věci) a zdály se tak dobře postavené, že udržovali nejsmělejší naděje.
Vládní orgány utvořené od Ferdinanda,apelační soud, komora dvorská trvaly sice dále a jejich činnost se pomalu šířila, ale jejich pravomoc nebyla řádně ustanovena, ani úředně uznána, jejich zakročování bylo jakýmsi úchvatem, a to vzbuzovalo více zášti než by utvrzovalo panovnickou moc.
Zkrátka : žádné právo nebylo ustanoveno, žádný nárok nebyl neústavní.
Následky nehybnosti a strnulosti habsburské moci
Skutečným výsledkem vlády Habsburků v Čechách byla spíše strnulost politického řádu než jeho změna. Po celé století se neudál žádný pokrok, a změny, který by přivál čas a běh událostí, byly zcela nemožné. Tato nehybnost přinášela královské moci výhody, které však měly svou protiváhu. Bouřlivé a nestálé sněmy, v kterých byla zničena moc městského stavu. Bylo snadné zastrašit a vést. Ale jakmile ochabla panovnická moc, byla vydána několika předákům stran a jeden odvážný skutek stačil aby uvrhl zemi do nejhorších problémů. Vliv stavů býval slabý. ale není nic nebezpečnějšího nad touto teoretickou svrchovaností, jejíž zkušenost a zodpovědnost není dostatečně upevněná. Za mírových dob neměla šlechta potřebný vliv na osudy země. Zabývala se soukromými záležitostmi a svými stavovskými nároky a za její poslušností se skrývala snaha po odvětě. Nedávala záruku panovníkovi. když se utápěla v této netečné a sobecké netečnosti.
Představy Čechů o vztazích mezi králem a stavy
Podle Pavla Stránského, který byl znalcem české ústavy této doby říká, že Čechové chtěli být spravováni králem, ale s podmínkou, aby jeho moc byla omezena a do jistí míry sdílena se stavy. Krále uznávali jako nejvyššího pána, k němu se vztahovala jejich věrnost, poslušnost a pocta, a jednotlivci stojí hluboko pod ním, ale ve svém celku protože představují obec celého království, mnoha věcech jsou účastni na jeho svrchovanosti a rovnají se mu mocí a slávou. Z toho vyvozovali, že panovník je jm ne úrovni.
Vztah mezi králem a stavy a cíle stavů
Velkým neštěstím bylo, že ke králi necítili žádnou náklonnost, kteří vším byli odděleni od nich a kteří jen s obtížemi je připouštěli k účasti na státních věcech. Stavové si byli vědomi svého pokoření a chtěli se za něho pomstít. Jejich ideál se od doby Vladislavovy se nezměnil; království volební a jen podle jména. úředníci ustanovení z rozhodnutí stavů a byli jim zodpovědní. Sněmy svobodně se scházející, podle jejich vůle, mající zákonodárnou moc. a ve svých rukou soustřeďující správu státu- V jejich dlouhé nečinnosti tato představa jim stále tanula na mysli.
Byl to jediný prostředek,kterým by byl protestantismus uchráněn od všelijakého překvapení. Jenže mnohým více záleželo na prostředku než na výsledku, a konfese z roku 1575 by si méně vážili. kdyby založení oligarchické vlády nebylo nerozlučně spojeno s vítězstvím reformace.
Dva pohledy na politiku a situaci
Byly takové osobnosti, jejichž politický ideál byl méně omezený a méně sobecký a předstihovali daleko svou dobu a také vysoce čněli nad svými vrstevníky. S nimi šli ti, když hlásali odboj a odvraceli se, jakmile doporučovali umírněnost. Tyto hádky mezi jádrem strany a mezi muži, kteří svým nadáním a ctnostmi byli postaveni na nejpřednější místa, byly příčinou, že většina stavů nehledala vůdce více odvážné a obracela se k těm, kteří jim více lichotili.
Karel ze Žerotína
Karel Starší ze Žerotína je příkladem. Pokládal za možné zavedení obapolného režimu a umírněného a který se neodhodlal volit mezi zřejmým odbojem a porobou. Později se ukázalo, že prozíravá dobrá vůle nebyla méně osudná než obezřelá zaslepenost druhých, kteří se obávali revoluce a usnadnili vítězství despotismu.
Vážná pochybení králů
Jedna strana chtěla zachovat rakouský stát, druhá strana usilovala o znovuzřízení dávné samostatnosti Českého království. A zde se ukázaly nedostatky Maxmiliána a Rudolfa. Nedokázali vyvinout žádný z ústředních úřadů, založených od Ferdinanda a protože je museli realizovat, nevytvořili rakouské vlastenectví, ale znepokojili vlastenectví a vzbudili oprávněnou nedůvěru Čechů, aniž upevnili dostatečně mocnou ústřední organizaci, aby čelila odstředivé síle.
Čechové jen přihlíželi k tomu, jak dochází k přeměně, směřující k tomu, aby království bylo sníženo na provincii. Změna se však udála naráz a bylo těžko se k tomu vyslovovat třeba formou stížnosti.Samospráva v království byla stále zachovávána. ale byli znepokojeni tajným, působení úřadů a cizích úředníků, které podrývali jejich výsady a pobuřovali je. Za Rudolfa byla střediskem správy Vídeň. Ve Vídni se zřídili jakési vladařství za předsednictví jednoho arciknížete a všechny důležitá rozhodnutí vycházela z těchto míst. Uherský sekretář sídlil v Praze a žádal o uvolnění, protože neměl co dělat. Už nebylo české vojsko, ale vojsko císařské, politika nebyla národní ale dynastická, vyslanci byli prověřováni u císaře, hlavy větve rakouských Habsburků.
Denis píše, že obecný názor historiků je ten, že války třicetiletí nešlo jen o to, zda se protestantismus uchová vedle katolicismu, ale zda císař podrobí své moci německé kurfiřty. Vítěz nad Německem by byl ovládl celý svět. Podobně s událostmi, které předcházeli válce - spor Rudolfův s protestanty českými se splétaly politické prospěchy.
Výsledkem způsobu jak byl zahájen zápas, bylo, že porážka protestantů měla vzápětí vedle vítězství neomezené moci panovnické pád samostatnosti národní a od té doby bylo české království nerozlučně spojeno s dynastií Habsburků. Následky bitvy bělohorské jsou všem známy. Dlouho v dalších dějinách přetrvávaly.
Tento seriál je věnován památce Václava Budovce z Budova, který mne inspiruje svým životem, způsobem jednání a státnického chování, a dílem, a jeho přátel, mého krajana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, tu renesanční duši, kteří byli sťati na Staroměstském náměstí a také mému dědovi, který mne nejen učil chápat české dějiny, ale také mi uložil, abych na tuto dobu nikdy nezapomněla. Nemohu - ač vytvořila krásné umění, zůstává v ní bolestný osten a podivná nostalgie..
Zdroj: Denis, E. Konec samostatnosti české. 2. opr. vydání. přel. Jindřich Vančura. Praha, Matice lidu. 1909
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016