Antika: Ježíšova víra a víra v Ježíše - 5/7
Následující pojednání je velmi stručné vysvětlení o Ježíšově působení, které vzalo v pozdější době široký rozměr v kulturních dějinách budoucí křesťanské Evropy. Můžeme v něm spatřovat i kořeny úvah o hodnotách, které se rozvíjely v budoucích společnostech v etickém a filosofickém rámci o člověku, o vztazích člověk a společnost, o úctě k životu a lidské důstojnosti v dialogu s moderní epochou, která zažívala tolik tragických okamžiků od středověku k novověku. Text této kapitoly také navozuje rozpory mezi Ježíšem a dobovou společností, které vyvrcholí obžalobou a nejvyšším trestem.
Mesiášova Tóra
Je psáno - já však vám říkám
Od Mesiáše, v jehož příchod mnozí doufali, se čekalo, že přinese obnovenou Tóru - svoji Mesiášovu Tóru. Sv. Pavel v Listě Galaťanům píše: Mesiášova Tóra je úplně nová - ale právě tak naplňuje Tóru Mojžíšovu. Tak ji charakterizuje.
Horské kázání je z převážné části (Mt 5,17 - 7,27) věnováno témuž tématu. Po programovém úvodu v podobě blahoslavenství se předkládá Mesiášova Tóra. Matouš psal své evangelium pro křesťany ze židovství a psal je do židovského světa, aby znovu zdůraznil a připomněl tento velký impuls, který přišel od Ježíše. A právě, skrze jeho evangelium Ježíš znovu mluví a neustále mluví k Izraeli. V Matoušově dějinném okamžiku mluví obzvláště k židokřesťanům, kteří tak poznávají novost a kontinuitu Božích dějin, začínající u Abraháma, s lidstvem a jeho obratem, který provedl Ježíš. Mají nalézt cestu života.
Jak vypadá tato nová Tóra?
Hned ze začátku uvádí klíč k výkladu: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím Vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná částka ze Zákona, dokud se to všechno nestane. Kdyby někdo zrušil jedno z přikázání - třebas to nejmenší - a tak učil lidi, a bude v nebeském království nejmenší - Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký (Mt 5,17 - 19).
Nejde o zrušení, ale o naplnění a toto naplnění vyžaduje více, a ne méně spravedlnosti, jak Ježíš v říká: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete." (5,20).
Ježíš představuje vztah Mojžíšovy Tóry k Tóře Mesiášově v antitezích: bylo řečeno předkům, ale já vám říkám.
Ježíšovo Já vystupuje do popředí s takovým nárokem, jaký si nemůže dovolit žádný učitel Zákona. Zástupy to cítí - Matouš sám výslovně říká, že zástupy nad jeho učením "žasly" a "moc" (7,28 srv. Mk 1, 22).
To zděšení je úlek, že člověk se odvažuje mluvit s výsostností samého Boha. Buď si neprávem osvojuje Boží majestát, což by bylo rouhání anebo, což se zdá nepravděpodobné, stojí skutečně na výši Boha. Ježíšovo Já jako centrum jeho poselství, které dává všemu nový směr.
Spor o sobotu
Aby byl dobře pochopen význam soboty, je třeba zalistovat v Tóře, v knize Exodus. Ex. 20,11 color="rgb(44, 71, 143)"11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
I když čtenář čte povrchně evangelia, přesto si všimne, že spor o to, co k sobotě patří, a co k ní nepatří, je v centru Ježíšových střetů s izraelským národem jeho doby. V běžném výkladu se říká, že Ježíš narušil úzkoprsou, legalistickou praxi a místo ní daroval velkorysejší, svobodnější náhled, který otvíral prostor rozumnějšího jednání, přiměřenému situaci. "Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu (Mk 2,27). V těchto sporech jsou hlubší otázky ohledně člověka a správného uctívání Boha. Ježíš obhajuje postup učedníků, kteří chtěli zahnat hlad, nejprve poukazem na Davida, jenž se svými průvodci pojedl v Božím domě posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží.
Ježíš pak pokračuje: "Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu a přece jsou bez viny? Říkám Vám, že je zde někdo víc, než chrám!Kdybyste věděli, co znamená "Milosrdenství chci, ne oběť! (OZ 6,6;srv. 1 Sam 15,22) neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je Pánem nad sobotou". (Mt 12,2 - 8).
"Jádrem sporů o sobotu", píše Ratzinger, je otázka Syna člověka - otázka samotného Ježíše Krista". V církevních dějinách se dočteme, že císař Konstantin v rámci křesťansky inspirované reformy práva spojil s tím to dnem i svobody pro otroky a zavedl tak do křesťansky formovaného právního systému den Páně jako den svobody a klidu.
Ježíš nedělá nic neslýchaného
Ratzinger píše, že Ježíš nedělá nic neslýchaného a nového, když proti praktickým, kauzistickým normám rozvíjenými v Tóře staví čirou Boží vůli jako dokonalejší spravedlnost (Mt 5,2), kterou Boží děti musí očekávat, Sám přebírá vnitřní dynamiku Tóry rozvinutou proroky a dává ji jako Vyvolený, jako Bohu tváří v tvář stojící prorok (Dt 18,15), radikální podobu. Sociálním pořádkům se tak dávají základní měřítka, která však v žádném sociálním řádu nemohou být uskutečněna čistě, jako taková.
Dynamizace konkrétních právních a sociálních pořádků, píše Ratzinger, kterou tím Ježíš vytváří, jejich vyjmutí z přímého okruhu Boha a přenesení odpovědnosti na vidoucí rozum, odpovídá vnitřní struktuře samotné Tóry.
V antitezích horského kázání před námi Ježíš stojí jako prorocký interpret Tóry, který ji nerušil, ale naplňuje, a naplňuje ji právě tím, že historicky jednajícímu rozumu přiděluje prostor odpovědnosti.
Horské kázání podává komplexní obraz správného lidského bytí. Chce nám ukázat, jak se to dělá být člověkem.
Učedníci - Dvanáct - pojem Apoštol
Na všech úsecích Ježíšova působení se jasně ukazovalo, že k Ježíšovi patří "my" nové rodiny, kterou shromažďuje svým zvěstováním a svým působením. Toto "my" je od začátku myšleno univerzálně: Nespočívá už na původu, ale na společenství s Ježíšem, který je sám živou Boží Tórou. Ježíš povolává vnitřní jádro těch, kteří jsou vyvolení ve zvláštním slova smyslu a kteří ponesou jeho poselství dál a této rodině dají řád a tvar. V tomto smyslu vytvořil Ježíš kruh Dvanácti. Titul apoštol tento kruh přesahuje, ale stále více se pojí právě s ním. U Lukáše, který vždy mluví o dvanácti apoštolech, se toto slovo prakticky kryje s Dvanácti.
Ježíšova podobenství
Rozhovor s učeným mužem
Živé jádro Ježíšova zvěstování tvoří podobenství. V příběhu o milosrdném Samaritánovi jde o základní lidskou otázku Znalec Zákona se Ježíše ptá: "Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život?" (L 10,25).Lukáš k tomu říká, že muž otázku položil, aby Ježíše přivedl do rozpaků. Sám, jako znalec Zákona ví, jakou odpověď na to dává Bible, ale chce vidět, co řekne tento Prorok, aniž by Bibli studoval. Pán ho zcela prostě odkáže na Písmo, které přece zná, a nechá ho, aby si sám odpověděl. Znalec řekne, velmi dobře, kombinaci z Dt 6,5 a LV 19,18: "Miluj Pána svého Boha, celým svým srdcem , celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!" (Lk 10, 27). Ježíš ohledně této otázky neučí nic jiného, než Tóra, jejíž celý smysl shrnuje toto dvojpřikázání. Teď se však učený, muž, který velmi přesně znal odpověď na svou otázku, musí nějak ospravedlnit: výrok Písma je nezpochybnitelný, ale jak ho uplatňovat v životní praxi? To navozuje mnoho otázek.
Vyprávění o milosrdenství
Konkrétní otázka z těch mnohých zní: kdo to je - "bližní"? Koho lze považovat za !bližního? Ježíš odpovídá podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Evangelista pár odstavců před tím podobenství vyprávěl, že Ježíš cestou do Jeruzaléma před sebou vyslal posly, kteří přišli do samařské vesnice a chtěl, aby mu tam obstarali nocleh. "Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma." (L 9,25n).Rozlobení "synové hromu" Jakub a Jan Zebedeovi na to Pánovi řekli: "Pane, chceš aybchom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?" Pán jim to zakázal. Našli přístřeší v jiné vesnici,.
Vyprávění o dvou bratřích (Lk 15,11 - 32)
Nejkrásnější Ježíšovo podobenství je známé jako podobenství o marnotratnému synovi . Tématika dvou bratří se táhne celým Starým zákonem, začíná u Kaina a Ábela, pokračuje Izmaelem a Izákem, Ezauem a Jákobem a pozměněné formě se odráží v chování jedenácti bratří k Josefovi. "V dějinách těchto vyvolení", píše Ratzinger, "vládne mezi bratry pozoruhodná dialektika, která ve Starém zákoně trvá, zůstává tam jako otevřená otázka. Ježíš tuto otázku uchopuje v nové hodině Božího jednání v dějinách a dává ji nový směr".
Zdroj: Ratzinger,J. Ježíš Nazaretský I.
Neuser,J. A Rabbi talks with Jesus, 1997
Bible
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016