Sociální cítění: Dnešek zakládá poměry do budoucnosti

Současnost, a tím myslím každý den, který prožíváme nyní, tedy přítomnost, zakládá poměry do daleké budoucnosti. Protože zákony, které regulují chování a reagují na společenské poměry, působí vůči všem, a to podtrhuji, nelze jen tak zrušit a nahradit, jak si kdo vzpomene, ale ruší se na základě objektivních skutečností. Zákony nemají s etikou téměř nic společného, Upravují vztahy ve společnosti a občanů vůči státu, státu vůči občanům atd. Proto by bylo dobré, aby lidé sledovali, jaké zákony vychází a co pro jejich práci, jejich život a jejich děti, životní standard, budou znamenat. A podle toho se snažit zařídit. Protože změny nastanou, a to ve všech oblastech našeho života.

Sociální cítění je výrazem vyspělosti sdílené kultury společnosti

Nejprve bych se chtěla shodnout na tom, co znamená pojem sdílená kultura. Sdílená kultura znamená, obecně, že  jednotlivci tvoří určité kulturní společenství, jsou nositeli stejného kulturního vzorce. Sdílení společného kulturního vzorce umožňuje jejich vzájemnou komunikaci, která je založená na sdílení významů, symbolů či forem jednání, tedy na tom, že významům, symbolům a jednání lidí rozumíme v rámci jedné kultury shodně. Bez ohledu na právní normy se obecně neprosazuje idea, že slabší, kteří nestačí silnějším, se musí vyčleňovat se společnosti, že staří lidé nemají žádoucí kvalitu života, a proto péče o ně nemusí být tak úzkostlivá, že ten, kdo je těžce nemocný, tak se má nechat sobě napospas, protože ti zdraví se musí starat o sebe apod., apod. Česká společnost, a já pořád doufám, že to předpokládám správně, nedopustí, aby kulturu, kterou si po více než tisíc let budovala za různých historických podmínek, měnila k horšímu nebo opouštěla etické normy, které dosud uznává jako platné, protože si mnoho lidí velmi dobře uvědomuje, že každý ústupek takovým nastaveným normám znamená do budoucna horší stav vztahů ve společnosti. A to se jen tak nenapraví, neboť se budou nad tím ústupkem vršit stále a nové a nové požadavky, které vytvoří najednou úplně jiné klima a to, co bylo nepřípustné se stane normou.

Nespokojenost bude stoupat

Pan prezident hovoří o nešťastné společnosti, ale já nevím, co znamená u něho pojem "nešťastná společnost", já bych to řekla jinak, ale nedovolím si to. Lidé jsou vydrážděni tím, že neustálé střídání vlád od roku 1989 a neschopnost postupně reformovat základní pilíře sociálního života a veřejného zdraví, nyní najednou by měla vše napravit jedna vláda a to takovým způsobem, že ani nedbá na nespokojenost a připomínky veřejnosti, která si to umí spočítat na své vlastní poměry a cítí, že místo svého očekávání, že bude životní standard růst, klesá. A že se tu najednou objevuje vrstva lidí, která žije na pokraji bídy a také tu jsou lidé, kteří s pokrčením ramen řeknou: jó, měli jste myslet na zadní kolečka, měli jste se rozhodovat jinak. To je vaše věc." To jsou lidé, kteří se nyní cítí pevně v kramflecích, velmi halasně propagují reformy, protože jim v tuto chvíli "pasují", ale nepřemýšlí, že stačí opravdu v lidském životě málo, velmi málo, aby se ocitli na místě těch, které napomínají, že nemysleli na zadní kolečka apod. Zatímco reformní zákony budou nad lidmi viset jako Meč Damoklův pro příštích deset let a nikdo je nebude měnit jinak, než novelami pro další roky, může se stát, při neustále se měnící situaci na trzích EU, v politickém ovzduší světa, i v naší zemi, jejich váha padne jinak, než si dnes lidé plně uvědomují, ale cítí to a proto se bouří.

Sociální cítění mezi lidmi

Jsou lidé, kteří odmítají budování sociálních vztahů v linii stát, občané a občané mezi sebou, protože to berou jako levicový výplod, který zbytečně ubírá peníze ve státní kase a nakonec: proč se o lidi starat, že? Ať se o sebe postarají sami. Tedy, budují základy k něčemu, co změní naši kulturu sdílení hodnot, etických norem, vztahů člověka k člověku a já pevně věřím, že tato společnost se brzy stane cynickou, bezcitnou a bezskurpulózní, pokud se nebude proti takovým atakům rázně stavět. A nemyslete si, že nemáme nakročeno! Pomáhat bližnímu bude přežitek, ať si každý pomůže jak umí, však měl být už od dětství zodpovědný a v mládí měl vědět, že zestárne. Tak. Svým způsobem je to pravda. Ale jen obecná. Ve skutečnosti každý člověk má své cesty životem, svůj osud, svou smůlu, své zmařené naděje a své problémy si udržet alespoň základní standard anebo je třeba bohatý, ale zase má jiné problémy. Zkrátka všichni, to tvrdím já, musí mít jistotu v dovolání se pomoci v mezních situacích. Ale já pozoruji, že to čím dál víc upadá a spíš to spěje do opačného trendu. Nakonec, lidé budou vlastně "trestáni" za to, že se nezařídili vůči podmínkám, na které de facto nemohli mít nikdy vliv. A čím více se bude pěstovat tento trend, tím více bude mizet morální povinnost se starat o své bližní a o lidi v nouzi a já mám za to, že mnoho lidí, kteří nemyslí na budoucnost, o to usilují. Co zvítězí? Těžko to odhadnout.

Některé názory spíš spějí do extrému

Je to snad existeční strach z tušení budoucích nedostatků, kdy se lidi budou prát o zdroje vody a základní potraviny? Vždyť je už dnes patrný pokles kvality potravin a ačkoliv jsou lidé stále informováni o kvalitě příslušnými orgány, to je pouze povinnost ze zákona, ale je třeba hledat řešení ve změně stravování a skladbě jídla. Bude to stát více peněz. Více peněz budou stát i energie. A v současné době probíhající debaty o zákoně o zaměstnanosti a trhu práce ukazují, jak jsou tyto základní záležitosti zanedbány státem, jak některé oblasti jsou v katastrofální situaci, a to není od včerejška, ale dlouhodobá záležitost, kterou nelze vyřešit najednou, mávnutím proutkem. Žádná politická strana si to nevezme za své, protože ví, že investory nepřiláká tam, kde není vyhlídka na zisk, že nejsou peníze, aby se napumpovaly do ohrožených oblastí, že lidé se nebudou nikam stěhovat, protože si nejsou jisti, že si své místo i tak udrží, a že spousta lidí si je vědoma, že tak malý trh, jako je v naší zemi, je přesycen. A s tím žádná strana nic neudělá. Protože stát nemůže ingerovat do soukromých společností a nařizovat jim, v čem mají podnikat. Existuje hospodářská soutěž! Podle mého názoru nelze jinak, než rozložit důležité kroky, které se těchto oblastí a obyvatelstva týkají, do dalších let, protože se to musí dělat s rozmyslem. A rozumní lidé z pravice i z levice by měli v tomto ohledu odložit své ataky a zamyslet se nad budoucností a nad tím, zda současné kroky, které se jeví tak výhodné nebudou katastrofou pro blízkou budoucnost, kterou nyní, od stolu, nedokáže nikdo odhadnout.

Závěr

Kupodivu, naše země stále nevzkvétá. A ani nevzkvétá kultura vztahů, spíš se přiostřuje. Jedni z politiky odejdou, druzí přijdou, ale co tu bude stále - obyvatelstvo. Lidé, kteří chtějí slušně žít a nebýt stále semíláni novými a novými příkazy a zákazy, i situacemi, že se stát někde zbytečně, kde by neměl  a někde zase vůbec, kde by měl. Je to jen otázka času, kdy si naše země udrží slušný rating, ale ne na úkor občanů, kteří budou klesat níž a níž. A to nemohou ovlivnit. Jestliže však je postoj, že se "holt každý má starat sám o sebe ", že si  "svou situaci zavinil třeba tím, že onemocněl nebo zestárl" a má tedy "uhnout z placu" bude společnost upadat i mravně a přestane sdílet kulturu i etické zákony, které ji dělají lidskou. A začne se rozvíjet otroctví, kterému ani vyspělé státy už neumí zabránit.