logiku to má

....na druhou stranu, bych považoval za správné, kdyby právní ochrana spotřebitele automaticky anulovala ty části smluv, které se snaží zrušit již existující ochranu spotřebitele (např. odstoupení od smlouvy). Možnost odstoupit od smlouvy, nebo ochrana před přeplacením dluhu o stovky či tisíce procent asi nelze chápat jako komunistické zpátečnictví. U seriozních firem podobné praktiky používány nejsou zákon nezákon, a ty neseriozní snad chránit není třeba.

I když nefandím přílišné regulaci.......je tu zregulovaná kdejaká pitomost,....a fakt, že zrovna toto ne, lze těžko nepovažovat za záměr.

Re: logiku to má

Jo jo. Jen ta hranice o kolik může být úrok vyšší a na kterém produktu mi přijde dost problematické. Navíc proč si někdo chce půjčit za 100 a více procent ročně? Není to spíše na zkoumání svéprávnosti?

Tohle jsou obecné a často omílané pravdy

Domnívám se, že chce-li se autorka danému tématu věnovat vážněji, měla by se spíše věnovat situacím, kdy je občan prakticky nucen podepsat smlouvu, která se mu nelíbí. Tady hrají nejrůznější organizace na občana přesilovku. Jistě - můžete vyhodit dodavatele něčeho co moc nepotřebujete, nakonec si ani nemusíte vzít půjčku a raději se uskrovnit. Ale co třeba pojišťovna? Jak platit povinné ručení, když všechny pojišťovny mají prakticky stejné předtištěné formuláře smluv (které se Vám vůbec nemusí líbit)? A co teprve banky - bez bankovního účtu Vám zaměstnavatel jen velmi nerad bude dávat výplatu v hotovosti (někde se s Vámi bavit nebudou vůbec), nemůžete provádět platby většími částkami a nakonec i v pitomé školce požadují bezhotovostní placení. A také v bance se s vámi nebaví - tady máš předtištěný papír a podepiš, nebo žádný účet nebude. 

Ostatně tohle vše konstatoval i soud ve kauze sporu o rozhodčích doložkách. Některé banky už u spotřebitelských úvěrů smlouvy mění. Najednou to jde ..

Re: Tohle jsou obecné a často omílané pravdy

Co kromě poplatků a časů převodu (maximální jsou dané zákonem) chcete řešit na smlouvě o běžném účtu?

tady je problém v tom

Že podstatné jméno smlouva souvisí se slovesem smluvit (když ne smlouvat), a to má blízko k slovu mluvit. Tedy že si obě strany něco ústně smluví, a tuto svojí ústní smlouvu teprve pak sepíši na papír a stvrdí svým podpisem, že si takové i podmínky dojednali.

Což je ovšem rozdíl od většin současných zákaznických smluv, kde jediné co si zákazník ve smlouvě smluví je jeho jméno a adresa - všechno ostatní jsou podmínky stanovené obchodníkem, které mu ale při jednání nesdělil. Kdyby si je aspoň přečetl než to podepíše

Jak se staví noční můra

A nebyla to smlouva s Prima a s týmem Jak se stavý sen? Já jen že kolikrát dost lituju ty chudáky, kteří musí v tom na rychlo zrekonstruovaném bytě s ošklivými kulisami a papírem místo pořádného materiálu bydlet.