Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
J

jyyy

8. 11. 2010 22:00
Docela dlouho jsem přemýšlel, co pro mě znamená být Čechem.

Až jsem zjistil, že není.

Pokud bych měl bránit nějakou ZEM(I) se zbraní v ruce, nebránil bych žádnou. Utekl bych. Pokud ne ....

Nelituji, že nejsem pokřtěn a byl jsem vychován v ateismu a materialismu. O to krásnější a nečekanější bylo hledání svého místa na Světě a postupné prohlédnutí k prvotnosti myšlenky. Když moje dcera jako školák kamarádila se skauty a křesťany, rozhodla se, že se nechá pokřtít. Do naší nekřtěné rodiny začal docházet 70 let nesmírně vzdělaný katecheta. Vždy odcházel poražen. Vždy jsem jeho argumenty pro křesťanství a církev překonal svými pro prostou víru bez instituce a SVOBODU. Po nějaké době uznal, že je lepší, že věřím a krom Boha nad sebou nikoho nepotřebuju, než abych byl ateista. Dcera musela počkat do 11 let, křesťané vše zorganizovali, hráli na kytary v kostele, my byli s malým synem (-5) jen nadšení hosté platící trachtaci. Protože pan farář byl popleta, málem nám pokřtil i syna, kdybychom to dovolili.

Pak dcera křesťanství a asi i víru odvrhla. Nevím

0 0
možnosti
IM

Irena Maura

8. 11. 2010 22:30
Re: Docela dlouho jsem přemýšlel, co pro mě znamená být Čechem.

Ač jsem vlastně Němcem rodovým původem přijetí české kultury bylo pro mne krokem, kterého nelituji, hluboký obdiv ke krásné zemi, která je jako zahrada, hluboký vztah k české historii a filozofii a v některých ohledech i pocit sounáležitosti. Říkám v některých ... zlouskala jsem všechno, co se dalo. A nejvíc mne nadchla česká poezie. Nedá se přeložit do cizího jazyka, protože je tak citová, že by ji jiný jazyk nepojal. Ale zkoušela jsem to. Nebylo to hezké. Tam je ta jiná nadčasovost, to jiné poselství a ta měkkost, nostalgie. Když je mi ouvej, vezmu do ruky Skácela ... to, co se mi nelíbí je ta neustálá rozkolísanost, trochu neschopnost dotahovat věci do konce a v tom jsou mi dobří ti Němci ve mně. U nás v rodině byli v každé generaci smíšené sňatky a tak se asi někdy v 17, století rozhodli, že vystoupí z církví. Já jsem jediná, která se zabývá náboženstvími a tak mi říkali "kostelnycka". Ale určitě věřící byli, jako vy. Když oni radši všechno rozumem a bojem. pokr.

0 0
možnosti
J

jyyy

8. 11. 2010 21:19
ZW - MK jsem jako mladý nadšeně četl.

Dnes se mi čtete daleko lépe vy. Prostě ty stohy knih jsem četl tehdy, když jsem měl je číst a další pokus nemám. Jóóóó kdybych dějiny české kotliny tvořil já......

Tak co ta NĚMČINA ?

0 0
možnosti