Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PKL

Politicky korektní lež

18. 2. 2011 21:42
v celku souhlas

ale co se týče věty "Péčí o starší rodinné příšlušníky nic neztrácíme, ale naopak se obohacujeme o znalosti, které budeme jednou sami potřebovat."

někteří lidé totiž kvůli péči o rodinné příslušníky ztratí zaměstnání a vůbec čas na všechno ostatní a jejich finanční situace se zhorší. A upřímně řečeno není správné třeba nepřispět dítěti při startu do života, abych se mohla starat o své rodiče.

A i když máte dobré podmínky po všech stranách, je to záhul na psychyku. počínaje utíráním zadku, agresivitou některých starých lidí konče.

Vždy je třeba zvážit všechna pro a proti.

0 0
možnosti
MN

Marek N

18. 2. 2011 22:09
Re: v celku souhlas

Mohu se jen zeptat, kdo soudí co je lepší pro mé děti? Jak já ze svého subjektivního pohledu mohu jednoznačně říct, jestli příklad lásky k rodičům daný dětem je lepší než peníze? Opravdu jde jen o peníze?

Můžete si za peníze koupit lásku svých dětí?

Já věřím, že v těchto věcech se skrývá mnohem více, nežli dokáže člověk pochopit. A péče nás dětí o své rodiče má v našem životě své místo.

0 0
možnosti
MN

Marek N

18. 2. 2011 21:20
Občas je to těžké

Občas je opravdu těžké rozhodnutí jak se postarat o staré rodiče, jestli jim obětovat svůj čas, svou lásku a nebo jendoduše říct, že v ústavu jim bude lépe. Ale pokud to jen trochu jde a lékaři to povolí, neměli bychom váhat. Je to pro každého z nás zkušenost, možnost vykonat něco dobrého a možná jen zkouška seslaná Bohem.

Vždyť už jen z lidského hlediska, když svým dětem ukážeme jak se starat o své rodiče, máme naději, že se oni také tak postarají jednou o nás, nemyslíte? Přece jen doma je doma a v ústavech je sice neustálá péče, ale chybí zde známe tváře, známé prostředí a hlavně láska nás dětí.

0 0
možnosti
PKL

Politicky korektní lež

18. 2. 2011 21:46
Re: Občas je to těžké

v některých případech  při péči o nemohoucího člověka jen vznikne další nemohoucí člověk. jeden je nemohoucí díky zdravotnímu stavu, druhý proto, že nic nemůže, protože se musí starat o toho prvního nemohucího. ne vždy to stojí zato.

A rozhodně nechci aby se o mě moje děti ve stáří starali do té míry, že mi budou utírat zadek a že kvůli mě nebudou chodit do práce.

nech´t mě raději dají do DD a přijdou mě občas navštívit.

0 0
možnosti
IA

Maura Irena

18. 2. 2011 10:33
Článek byl o úctě

Milí diskutéři, článek byl o úctě k rodičům a soudržnosti v rodině. Myslím si, podle vašich reakcí, že na něco takového nejsou rodiny připraveny. Nesouhlasím s Yfčou, že by se neměly dospívající děti "šíleně" opečovávat. Nemyslím šíleně, ale být s nimi a starat se o ně, to ano. Zdá se mi, že úcta spojená s péčí o rodinné příslušníky je problém pro mnoho lidí.

0 0
možnosti
IX

IfčaX

18. 2. 2011 10:53
Re: Článek byl o úctě

To samozřejmě. Nicméně být s nimi při společné péči o babičku považuju za ten úplně největší přínos pro všechny.

Přitom jsem si plně vědoma toho, že to nemusí vždycky jít. Ale šlo mi o to, že budu-li mít kojence, tak opravdu od něj nemůžu odejít na víc než řekněme tři hodiny a skloubit to s péčí o starého člověka, nemusí jít. U dospívajících dětí ta otázka opravdu nestojí jako volba mezi nimi a babičkou, to se vzájemně nevylučuje ani v nejmenším.

Samozřejmě, je tu spousta jiných okolností a zcela určitě je v mnoha případech osobní péče o babičku prostě neproveditelná. Ale existence dospívajících dětí tím znemožňujícím prvkem rozhodně není.

0 0
možnosti
M

mandy12

17. 2. 2011 21:34
...

Vsude se vyklada o tom, jak hrozne se mladi chovaji ke starym. Oni se ale ti stari nekdy nemohou divit, protoze se k nim deti chovaji tak, jak se chovali oni k nim.

Ja sice ziju v cizine, ale doufam, ze jednou kdyby bylo treba, tak budu schopna jim pomoci co to pujde. Rodice mam rada, a to i tatu, ktery se k nam i rodicum mamky  choval nekdy dost priserne. A stejne do dneska nepochopil, ze nadavani a vybijeni si vzteku na detech neni normalni.

0 0
možnosti
L

lesicatko

17. 2. 2011 21:10
ľutujem

Ale toto morálne kazanie je absolútne mimo.

Pravdy, polopravdy a mýty.

No a predovšetkým nepochopenia / alebo zamerná slepota ? / toho, čo skutočne rozdeĺuje rodiny.Postupná atomizacia rodín.Postupný vpad štátu do rodín až vyslastnenie rodiny štátom. Rodina prestava byť autonomnou bunkou, je zavisla na štáte. Defamiliarizacia rodiny ako sposob demografickej politiky štátov. A z druhej strany - postupné zvyšovanie prienerného veku ale súčasne aj náročnosti starostlivosti o starých ĺudí.No a v rozpore na to čoraz vyššia zaťaž na strednú generaciu . Pre autorku - predstavte si - máte tri dospievajú cedeti, ktoré Vás potrebujú a matku s Alzhaimerom - komu dáte prednosť ? Oboje naraz nezvládnete...

V prírode má prednosť jednoznačne nastupujúca generácia...

0 0
možnosti