Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tak nevím, jestli nejsem nějaký deprivovaný, ale osobně mi to takové nepřipadá. Když vidím nákupní košíky, auta před domy, rozsah výstavby nových rodiiných domů, plná nákupní centra, poměrně nízkou nezaměstnanost, někdy si připadám, že žiji snad v nějaké jiné zemi, než o které sdělovací prostředky píší. Nakonec tomu tak bylo vždy, když jsem četl nějaký článek v novinách z prostředí, které mi bylo důvěrně známé, případně viděl TV reportáž, jako kdyby to bylo úplně odjinud. To je jen jakási virtuální realita, zde se prezidentovi Havlovi, vládám, sdělovacím prostředkům a dalším ovlivňovatelům veřejného mínění, podařilo už před řadou let podařilo zavést blbou náladu, prostě přesvědčit lid, že má nárok na víc, než čeho se mu dostává, tedy nereálná očekávání. Osobně si žádnou radost brát nenechám, manželka přežila díky vhodné dárkyni kostní dřeně (sestra) akutní leukémii, ale je tu, přes všechny peripetie, je to již více než 8 let, jsou tu sice francouzské hole a pohybová omezení a další problémy, vždy ale může být hůř. Ať se cokoliv říká o zdravotnictví, v pražském ÚHKT jsou prvotřídní specialisté, s manželkou na ně nedáme dopustit. Jak říkám, až bude české zdravotnictví jako ÚHKT, tak to bude teprve to pravé. Co ještě dodat, měl jsem vždy práci, kterou jsem dělal rád a byla i mým koníčkem, i dvě děti se vydařily, dokonce i tři vnuci, dva již dospělí. Mimochodem, v celé rodině nikdo nekouří, jako polepšený kuřák si to beru jako vlastní zásluhu. Ale že bych si kazil životní pohodu jen kvůli pár takovým, co nám vládnou, tak to ne. Nejsem z toho sice nadšen, ale není to moje životní priorita. Mým životním heslem bylo vždy to: „Nikdy mi nikdo nedá nic zadarmo", takže na nějaké sliby bylo mne vždy těžké nalákat a těch, co slibují realné cíle, tedy i: „Krev a pot", těch je málo, jsou-li vůbec, a to je to špatné.

Na závěr, někdy to sice není lehké, ale žijeme v pohodě, žádná špatná nálada!

0 0
možnosti
Foto

J23a53n 93R78ý40z13n36a12r

16. 4. 2014 21:30

Každý z nás je obrovskou soustavou setrvačníků - zvyků a zlozvyků.

    Takže je na každém z nás, na jakou frekvenci si je trvale dolaďujeme. Tato frekvence se pak projeví vždy v okamžicích únavy a nejistot.

     Zásobovat své setrvačníky pokud možno trvale energií vděčnosti, radosti a všímavosti ke kráse všedního dne je to nejlepší, co se dá dělat :-).

     Díky za hezký článek.

0 0
možnosti
Foto

R^ Je pravda ze obcas cloveka negativismus okoli pohlti a zacne takovy byt sam ... a pak stejne pusobit na ostatni ...

1 0
možnosti

Jen dvě poznámky:

- dal jsem se do řeči v tramvaji v Praze s dánskou seniorkou a ptal se jí - co se Vám u nás nelíbí. Odpověděla - lidé jsou zde takoví naštvaní, neusmívají se, vy jste vyjímka

- jeli jsme s téměř 70 letým švagrem z Kalifornie tramvají. Má ve zvyku pozdravit, prohodit s vedle sedícím /sedící pár slov. Paní se na něj obořila - "My se známe?"

A v Americe se také krade, podvádí.

3 0
možnosti
Foto

R^ ve Spanelsku jsou lidi taky mnohem otevrenejsi. Na druhou stranu hodne cizincu rika, ze Cesi pusobi nastvane jen na zacatku kdyz si drzi odstup, pak je to neco uplne jineho :-)

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS