Paní Ireno - při vší úctě - mícháte brambory s hruškami.

Svědomí je defakto náboženský anebo ještě lépe křesťanský pojem, vycházející z určitého na současnou dobu velice problematického popisu člověka.

V tomto pojetí hřích nehřích mělo svůj smysl, i když velice sporný. Každá církev za hřích považuje něco úplně jiného!!!

Z tohoto pojetí naprosto nelze vycházet pro občanskou etiku, kde ale už pojmy hřích a nehřích jsou pro smích. A to zcela oprávněně. Neboť prý neznalost hříchu nečiní .... ale naproti tomu neznalost zákona neomlouvá.

S etikou je tato společnost na štíru, to ano a je zapotřebí s tím něco udělat.

....

To je otázka na jedné straně filozofie a na druhé straně určité občanské uvědomnělosti. Doufejme, že se v dohledné době dočkáme obojího.

Jsem optimista. :-)

Ve středověku se to řešilo racionálně: zakoupením odpustků.

Odpustky existují i dnes o))) 

Osobně z lidského hlediska Vás chápu :-).  Paradoxně se dějinné zde ocitáme v bludném kruhu jež mnohdy vyústí v neštěstí a destrukci společností a osudu lidí . Zde je naše osudové soukolí, jež je jedinečné a má svůj osud a úděl, stojí proti soukolí společnosti a ta zase proti soukolí životních podmínek planety.

Samotná lidská existence je postavena na jednom hlavním základu a to plnit zákony svého druhu a udržovat jeho existenci, je surová i destruktivní. Vedlejším produktem evoluce je zde určité promile lidí jež se tomu vymykají a tvoří vlastně nový evoluční stav a to člověka duševního a s postupem času altruistického. 

Kdybych Vás mohl vzít z lidské existence a to v jakém rámci pracuje s existencí a vzít do většího existenčního formátu, zde na úrovni planety, tak začnete vnímat za vším řád a nakonec to hlavní vzájemnou interakci všeho se vším kde se nerozděluje na to jestli je to pro nás vhodné nebo ne, dnes to může být zlé ale v budoucnu to přinese pravý opak. My prostě neumíme pracovat s jiným stavem a časem než je náš a náš statut. Naše osobnost potřebuje být od malička vystavena interakcím na nich si staví pojem o všem a i o sobě samém. Těchto interakcí je zde nesmírně moc, tak že by bylo pro ně těžká brát ohledy na to či ono, zde zájem jedince, versus rodiny, společnosti, krajiny ... . Tomu se říká i daň z toho že něco máme či sdílíme. Stejně jako dospělost není určena svůj život směřovat na svoji původní rodinu ( zde příměrem na společnost), napravovat své rodiče ..., tak náš osud není o to hledat ideál ve společnosti, ale v sobě samém ... . Rozpoznat tyto zákonitosti, daně a řád a uchopit proti čemu vlastně stojím a jaký má "vyšší" účel a úděl. Přejít od člověka sociálního a instinktivního k duševnímu a osvícenému, jež ví na co má síly a je nakonec osvícen, že nakonec sám v sobě si vytvoří harmonický svět ... .

Pane Rodene, jistě máte v mnohých ohledech pravdu, ale já jsem se zamýšlela nad problematikou i z pohledu na starověké Řecko, Řím, Byzancii, Persii a jiné mocné velmoci a to nejen z pohledu vládnutí,m ale také z pohledu jejich kultury a dobové vědy. Mnohé jsme převzali do svých učeností. Myslím, že mnoho lidí by si to dokázalo vyhodnotit a rozlišit co škodí a neškodí, co je dobře a co špatně.

Koukám, že autorka má nějaká měřítka na "přiměřenost".  Škoda, že nám je nesdělila, protože tím by mohlo dojít k těm nešvarům, které zde kritizuje.

Jinak začátek dobrý, protože dnes se opravdu sleduje hlavně cíl a na zvolené prostředky k jeho dosažení se již nehledí.  Zatím co jednotliví lidé mají zakázáno používat k dosažení svých cílů násilí,  Stát takovými zákazy netrpí a zde je jádro pudla.

"tím by mohlo dojít k nápravě těch nešvarů"     Nějak jsem se v tom první odstavci zamotal.