Moc hezky i jste to napsala, paní Aghová. Školy by neměly zapomínat na literaturu, ani na poezii, která ta často formuje duši dospívajícího. Tak jako kdysi nás. Z brněnských básníků miluji nejvíc a Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela. My jsme se kdysi učili hlavně o básníku S. K Neumanovi - a o V. Nezvalovi, který sice nebyl rodilý Brňák, ale Brno a jeho okolí si zamiloval. Dodnes znám nazpaměť jeho dojímavou báseň Na břehu řeky Svratky.

Na břehu řeky Svratky

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,

na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,

rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,

na břehu řeky Svratky kvete rozrazil

a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

I za slunného léta je zde zvláštní stín

jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,

proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,

i za slunného léta je zde zvláštní stín jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi. Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, a přece musil jsem tu každoročně žít, jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, však nechodila k jejich břehům moje matka. Ještě jedou díky, paní Aghová, za připomenutí krásných básní o. Mikuláška. Karma. .

Děkuji, paní Pantlíková, já jsem velká milovnice Františka Halase, toho tichého chudého muže, a jeho básně voní jako podzimní Brno. Říkám mu, že je básník křivých plotů, a to proto, že uměl básnit i o takových věcech, kterých si lidé nevšimnou, jak jsou krásné. Jednu dobu chodil přednášet na náš gympl pan Zdeněk Rotrekl a toho jsem si moc oblíbila - to jeho "třikrát jsem stál pod šibenicí".A to byl takový podzimní den, šla jsem po České a sevřelo se mi srdce, to bylo po maturitě. Tak jsem chodila po antikvariátech, a to dělám do dneška a kupuji si ̈básnické sbírky. A ten den jsem si koupila básně Nezvalovy a čekala jsem na zastávce na trolejbus, jemně pršelo a já jsem si četla. A ten duch poezie se mi náhle vrátil. Česká poezie je nejkrásnější, ale dozvěděla jsem se, že je těžko překladatelná, protože její duch je výjimečný.

Krásné!

Karma

děkuji