Záleží, za jaký konec se to vezme. Žijeme v úžasné době, kdy může být každý pro společnost viditelný, a to pomocí počítačových technologií, vědět že existuje, jaké má problémy, jaké má zájmy atd. K tomu může komunikovat a vytvářet sociální sítě, vazby, komunikace. Zde to myslím v pozitivním slova smyslu. Postačí se podívat, jak by to bylo bez toho, do kartotéky sociálního zabezpečení v Praze Křížové. Z hlediska vývoje člověka je to evoluce, kdy je potřeba se naučit pohybovat v novém světě, prostoru a všem co poskytuje ať pozitivně či negativně. Tím se rozvíjí inteligence a duševní rozměr člověka a vlastně i prostor pro další evoluci z roviny, kdy nás řídí instinkty a náš zájem. Pak tu je další fenomén, a to že každý dospějeme do určité stabilní fáze vědomí, pohledu na svět, a to se opakuje stále dokola s každým narozeným človíčkem, generací, jež má nula fázi – startovní. "Problém" je spíše v naší perspektivě, a to, jak pojímáme věci, tedy opět naší fázi stavu aktuálního vědomí. Zde je pak i fáze kde objevujeme a tíhneme se věnovat dějům kolem nás, a třeba stavu společnosti, ale to je čistě opět o tom že se rozvíjí či stabilizuje naše neuronové síť mozku. Právě pandemie ukazuje stav této evoluce, jak společnost, její části s různou fázi vědomí a inteligencí, pojímají možnosti, komunikace a poznávají a zde se i testují staré vzorce myšlení, chování, řádu světa, jak v hlavách lidí, tak na rovině společnosti a dále trendy jež udávají nastupující generace, jež zde mají hlavní slovo, a tak tu máme Arabské Jaro, dnes x pohlaví ... Jinak řečeno i těžiště společnosti, jestli není vychýleno, jak ve smyslu generační roviny, tak roviny sociální, jestli zde nemá "nadvládu" určitá část společnosti, v systému politické poptávky a nabídky. Dnes je vláda kolektivu a jednotlivce a chybí lidé za kormidlo společnosti, firem, do vědy, technologií, umění ..., nemáme rozvinuté osobnosti s tahem na branku ... Podobná situace zde byla v epoše koncem 19 a počátkem 20 století tzv. krásná doba

časy - Belle Époque -

Charakteristika

Technický pokrok způsobil, že život se stal snazším a kulturní život dosáhl nebývalé úrovně. Hovoří se o zlatém věku automobilů a vzduchoplavců, bulvárů a kaváren, kabaretů a mořských lázní, období rozkvětu fotografie, zrodu kinematografie a vzniku metra (metro vzniklo v roce 1863), úspěchů přírodních věd, nových technologií a medicíny, vzniká sociologie, prudce se rozvíjí etnologie a archeologie díky řadě archeologických odkryvů. V umění panuje secese a impresionismus, vzniká moderna a modernismus v umění a literatuře, řeší se „ženská otázka“ (objevují se sufražetky a feministické hnutí); rodí se bolševismus.

Společnost věřila na pokrok a blahobyt, třebaže se současně objevuje i dekadence, spojená s pojmem fin de siècle. V té době rostlo i uvědomění dělnické třídy; vznikala různá socialistická hnutí a revoluční strany ...

V našem věku to byla Zlatá doba, nedávno kdy se otevřel svět, přišel internet, nové media, růst platů atd. Člověk nemá kontinuální vnímání reality vývoje, druhý den už ví málo a za týden nic, čímž se odtrhuje do vlastního světa, kde navíc je odstředivá síla od této reality v podobě potřeby zajistit úhradu složenek, dát děti do školy, povinnosti v práci atd. Což pak značně podbarvuje jeho vnímání aktuální reality ... To samé platí na rovině společnosti, kde to ale není v rovině života, ale v rovině generací, jež se nerodí s hotovým vědomím, ale nemají žádné a postupně fázi po fázi se učí zdejší realitě podle genetického klíče, výchovy, vzdělání, společnosti. Každý generace se narodí do určitého stavu doby a ten pak konfrontuje či rozvíjí, a to v mladém věku dost brutálně, neboť nemá zatím zkušenosti, to jak zde to chodí. Klíč je, naučit se kontinuálnímu vnímání reality, což je budoucí evoluce ... Hezká den.

Moc hezký rozbor a přehled myšlení těch dávných i nedávných. Rád čtu vaše blogy. Jenom jednu věc bych chtěl komentovat....do té nové generace bych moc naděje nevkládal....

Pane Marku, naši rodiče i prarodiče zase nevkládali moc naděje do nás. ATD.

Celý život se učíme a sbíráme informace a vědomosti, a když už jsme na všechny nástrahy života připraveni, vlivem sklerózy to zase zapomeneme.