Přesně před týdnem jsem byla na preventivní prohlídce. Po 2 letech. I přes objednání jsem čekala 45 minut. Sotva jsem vlezla do ordinace, dr. mě začal zasypávat nabídkou na různá očkování - chřipka, pneumokok, zápal plic...dopodrobna popisoval příznaky jednotlivých onemocnění, neváhal mě strašit úmrtím, když nebudu očkována. Protože odmítám tato očkování /moje rozhodnutí/, čekala jsem, kdy skončí s prezentací očkovacích látek. Když mě po 15 minutách nezlomil, začal vyšetřovat. Ležela jsem na lehátku na EKG, když v tom zjistil, že můj muž by mohl mít taky očkování a pokračoval. O doporučení na odběry krve jsem si musela říct. Proto jsem čekala 45 minut, protože nejspíš každému nabízí očkování. At mi nikdo netvrdí, že není pod tlakem farmaceutických firem - samozřejmě za úplatu. Měla jsem z návštěvy nepříjemný pocit. Btw. kdybych byla ohrožená, riziková skupina, často marodila, prosím, ale on ví, že k němu se žádnými chorobami nechodím.

Můj známý je ortoped operující páteře. Řekl mi dvě rady. Nežij v iluzi, že zdravotnické zařízení má na prvním místě blaho pacienta. Půjdeš-li na operaci, buď si jist, že chirurg si neprostuduje tvůj chorobopis.

Asi 15 let jsem působila ve sdružení na ochranu pacientů. Moje zkušenost je ta, že většina občanů si lékařů a zdravotníků váží, ale mívají pocit, že hodně zdravotníků je k nim lhostejná. S přibývajícími informacemi ze zdravotnictví, zejména zvyšování počtu zjevných chyb lékařů aj., důvěra veřejnosti klesá.

Ten pocit je vyvolán v posledních letech chováním zdravotníků. Pamatuji si, že dřív to bylo úplně jinak, i když nebylo tolik léků, ale byla ochota řešit problémy. To je tím, že ten paternistický přístup byl zrušen a nějaký vztah mezi lékařem a pacientem velmi ochladl. A lidem to vadí, protože pokud mají nějaké utrpení, potřebují cítit, že má někdo o ně zájem. To je přeci důležitá cesta k uzdravení.