Přesně před týdnem jsem byla na preventivní prohlídce. Po 2 letech. I přes objednání jsem čekala 45 minut. Sotva jsem vlezla do ordinace, dr. mě začal zasypávat nabídkou na různá očkování - chřipka, pneumokok, zápal plic...dopodrobna popisoval příznaky jednotlivých onemocnění, neváhal mě strašit úmrtím, když nebudu očkována. Protože odmítám tato očkování /moje rozhodnutí/, čekala jsem, kdy skončí s prezentací očkovacích látek. Když mě po 15 minutách nezlomil, začal vyšetřovat. Ležela jsem na lehátku na EKG, když v tom zjistil, že můj muž by mohl mít taky očkování a pokračoval. O doporučení na odběry krve jsem si musela říct. Proto jsem čekala 45 minut, protože nejspíš každému nabízí očkování. At mi nikdo netvrdí, že není pod tlakem farmaceutických firem - samozřejmě za úplatu. Měla jsem z návštěvy nepříjemný pocit. Btw. kdybych byla ohrožená, riziková skupina, často marodila, prosím, ale on ví, že k němu se žádnými chorobami nechodím.

Můj známý je ortoped operující páteře. Řekl mi dvě rady. Nežij v iluzi, že zdravotnické zařízení má na prvním místě blaho pacienta. Půjdeš-li na operaci, buď si jist, že chirurg si neprostuduje tvůj chorobopis.

A nám známý lékárník řekl, že všechny ty přípravky na klouby jsou jen tahání peněz z peněženky pacienta. Kupčí se se s nemocným, ale i mrtvým, money, money, money.

To je pravda, protože maminka má artrózu a lékárník taky poradil, že to nemám kupovat, že je to na nic. Dělá se mi z toho na nic, že na ztišení bolesti kloubů nemají nic, co by pacientovi pomohlo překonat bolest. Oni nabízejí všechno možné. A hlavně, že je to všechno na Internetu s takovou reklamou, že maminka pořád přemýšlí, zda si nemá něco koupit, že ji to v noci bolí a copak já vím? Možná, že to může uškodit.

Člověk musí být stále ve střehu, aby vyšel ze všeho alespoň živý . O své blaho se musíme postarat my. Učila jsem maminku, aby si napsala na lístek, jaké léky bere, než půjde k odbornému lékaři a hned mu ho strčila na stůl, aby ji nenapsal nějakou hrůzu. A někdy tam na ni čekám v čekárně, když jde na kontrolu, abych zčerstva věděla, zda tam nedošlo k nedopatření.

Ano, to je otřesný případ, protože jak se můžete sama rozhodnout, když nevíte o tom nic, co je dobře, co špatně a ještě za rozhodnutí můžete být odpovědná jen sama. Když beru prášky na tlak, tak mi ho má měřit a musím si o to říci, s tím, že sestra vzdychne, jako bych po ní chtěla bůh ví co. Taky mne naštval, tak jsem si koupila tlakoměr. On si asi myslí, že se v tom vyznám a že si sama řeknu o kontrolu krevního obrazu. No, hodně jsem se díky němu naučila. Teď už nemá prostor na to, aby mi něco vnucoval.